ᴡᴇ ᴍᴇᴛ ɪɴ ᴀ ᴄʟᴜʙ ˡˢ ✓

2/ sleeping Louis

Spící klubíčko, v podobě nevinného Louise, leželo na zadních sedačkách a mumlal si pro sebe, pro kudrnatého, nesmyslné myšlenky. Nevěděl, co se mu zdálo, ovšem věděl, že to není nic pěkného. Sám osobě nevěděl, co právě dělal, vždyť tohle je jako únos nebo ne? To modrooké kotě mělo přítele, jestli bychom ho mohli tak vůbec nazývat, a on si ho právě veze domů.

Netušil, co s ním chtěl dělat, ale hned jak ho uviděl, jak spatřil jeho smutný výraz, zmatení v jeho očích a osamocenost okolo něj, protože jej jeho přítel ignoroval, věděl, že musí být jeho. Věděl hned v první vteřině, že musí tohohle roztomilého a nevinného klučinu vlastnit. Měl potřebu se dotýkat každého kousíčku jeho těla, objevovat každý kousek jeho nahé kůže, až bude pod ním sténat jeho jméno.

Ale také si uvědomoval, že potřebuje dostávat lásku, věrnost. Potřeboval, aby mu někdo skládal poklony a komplimenty až by se červenal a prosil, ať toho nechá, ačkoliv by se mu to tajně líbilo, ale nikdy by to nahlas nepřiznal. A právě to kudrnatý chlapec nikdy, opakuji nikdy, nedělal. Vždy měl kluky na jednorázovky, jen na jednu noc, ovšem u tohohle chlapce to cítil jinak. Jakoby cítil jeho bolest, jeho zmatení, jakoby slyšel jeho prosby o pomoc, ačkoliv o tom sám modrooký nevěděl.

Kudrnatý po několikáté za jízdu zkontroloval malého modroočka ve zpětném zrcátku, a když uviděl, jak spokojeně spí, musel se sám pro sebe pousmát.

Už potřeboval nutně zjistit, jak se jmenuje, aby jej opakovaně nenazýval modroočko.

Malý, nevinný klučina mu něčím připadal neskutečně roztomilý, ačkoliv nevěděl čím, a i kdyby věděl, tak by to nahlas nepřiznal.

Zastavil před svou velkou, osamocenou vilou a opět se podíval do zpětného zrcátka, aby zkontroloval malého chlapce, krčícího se na sedačkách.

Očima sjel na jeho krásnou, ačkoliv unavenou tvář a přistihl sám sebe, jak se zamilovaně usmívá. Co to s ním bylo? Vždyť toho modrookého bruneta vůbec nezná!

Na lásku na první pohled nevěřil.

Když si uvědomil, co dělá, raději se rychle vzpamatoval a zakroutil hlavou. Tiše vystoupil z auta a otevřel zadní dveře, aby mohl vzít modrookého chlapce do náruče a hned po té ho přenesl do své ložnice, kde jej položil na velkou postel.

Když se na něj zadíval, přišlo mu jako by se díval na jehlu v kubce sena, tak malinký byl. Nemohl být ještě ani plnoletý.

Přemýšlel jestli mu má sundat alespoň mikinu, nebo ho převléct, aby se mu lépe spalo. Přešel k posteli a opatrně, aby se neprobudil vzal za lem jeho mikiny. Pomalu mu ji začal vytahovat nahoru, až mu ji plně přetáhl přes hlavu. Při tom se ale zamračil a ztuhnul, když se mu vyhrnulo i bílé tričko, teď už trochu od krve.

Malé spící kotě zakňučelo a kudrnatý se hned díval na jeho obličej, ale když viděl, že kotě pořád spalo, vrátil se k jeho zadům. Modroočko mu to ještě usnadnilo, když se otočil na bok, a tak mohl kudrnatý jednoduše vyhrnout jeho tričko. Když uviděl krvavé rány jako po bičování, zděsil se.

Nejprve si myslel, že tohle kotě jen ojede, že to bude další na jednu noc. Ale postupem času si uvědomoval, že tenhle klučina toho zažil už tolik, že potřebuje být milován, potřebuje péči a lásku. A kudrnatý tady byl proto ochotný mu dát vše, co potřebuje.

Smutným pohledem se podíval na jeho klidný, uvolněný obličej a pohladil ho ve vlasech. Modrooký se ze spánku usmál, což donutilo uculit se i kudrnatého. Měl krásný úsměv.

Modrooký mezitím snil o sobě, sedící na mráčku, kolem sebe všechny duhové barvy. Vznášel se na mráčku, viděl sám sebe, jak se usmívá až se bál, aby se mu nepřetrhly koutky úst. Jedl nějakou sladkost, cítil jen radost, štěstí. Žádný stres z bičování, když něco rozbije, žádný strach, kdo se na něm opět povozí.

Když v tom k němu přistoupil vysoký kudrnatý, zelenooký kluk a podle Louise byl nádherný. Se zamilovaným úsměvem k němu přistoupil a zezadu jej obejmul. Louis viděl sám sebe, jak se zachichotal, což pro kudrnatého byla na nejsladčí věc, co kdy slyšel. Opřel se o jeho pevnou hruď a kudrnatý mu věnoval polibek.

Ze spaní se sám pro sebe usmíval, zatímco kudrlinka přemýšlel, co by se mu asi tak mohlo zdát. Louisovi se líbila ta představa být takhle opečováván - ne, on si ji zamiloval. Zamiloval si tu představu být v jeho pevném, medvědím objetí, kde na něj nikdo nemůže.

Kudrnatý se rozhodl mu sundat i kalhoty, aby se vyspal, protože to očividně potřeboval. Rozepl mu knoflíček od šedých džínů, ve kterých pro kudrnatého vypadal neskutečně krásně, a pomalu je sunul dolů. Zadrhl se mu dech, nejen proto že uviděl, jak jemná je jeho pokožka, protože se nejspíše holil. Ale také proto, že na jeho stehnech objevil další podlitiny. Teď už jistě věděl, že bude jen jeho, že ho nikomu nevrátí.

Bude tu pro něj, aby ho opečovával, aby se o něj staral. Aby si ho rozmazloval a chránil. Chtěl mu dát všechnu svoji lásku, kterou do teď držel v sobě a nehodlal ji vypustit do světa. Chtěl ho chránit, pokud se na něj někdo jen špatně podívá, jen mu zlomí jeden vlásek, skončí špatně. A to minimálně s kudrnáčovou rukou v jeho ksichtě.