ᴡᴇ ᴍᴇᴛ ɪɴ ᴀ ᴄʟᴜʙ ˡˢ ✓

16/ Kidnapping

Louis vyděšeně vyjekl a ruku co mu zakrývala ústa, chytil do svých rukou. Hned poznal kdo to je, jak podle jeho doteků, tak podle vůně.

Proto se jeho tělo začalo začalo jemně třást, srdce bilo, jakoby běžel maraton, strach proplouval jeho tělem. Obočí stáhl k sobě, zhluboka dýchal a nervózní se snažil dostat ze sevření, jenže neměl šanci oproti jemu.

,,Takže koťátko," zašeptal mu do ouška a Louis se otřepal nad tím hlasem, který doufal, že už nikdy neslyší, ,,teď budeš pěkně potichu a půjdeš se mnou, ano?"

Louis stiskl víčka pevně k sobě a snažil se zhluboka dýchat, aby nedostal záchvat. V mysli se mu přehnaly všechny vzpomínky na svoji minulost u něj a se strachem zakroutil hlavou. Nechtěl ke svému starému životu, u Harryho se měl nejlíp. Harry.

V hlavě mu svítilo červené tlačítko ohrožení. Myslel na Harryho, který ho teď pravděpodobně hledal po celém parku, tedy aspoň v to Louis doufal. Chtěl být zpět v jeho objetí, kde se cítil v bezpečí, kde na něj nikdo, ani Jayden, nemohl. V náruči, kde byl milován a zamilovaný. Kde cítil štěstí a lásku.

,,Nezahrávej si, koťátko," zašeptal znovu a o pár kroků s ním couvl dozadu. To oslovení se mu vůbec nelíbilo, ne od něj. Jen od Harryho.

,,Mh," zakřičel do jeho ruky, aby jej Harry uslyšel. Už nechtěl být ve jeho sevření, nechtěl cítit ty jeho ruce, které mu tolik ublížily.

,,Louisi!" uslyšel zakřičet Harryho, co mu dalo kousek naděje, aby ještě vydržel bojovat. Rukama které měl stále podložené na jeho ruce, která mu zakrývala ústa násilím odtáhl a jedna slza mu sjela po tváři.

,,Hazzi-mhh!" zakřičel modrooký, ale ruka, která mu opět zakryla ústa mu v tom zabránila.

Harry nechal pizzu pizzou a rozběhl se do uličky, ze které slyšel volání. Jeho srdce bušilo jako o život a tady šlo o život. O život Louise. O život jeho anděla. Bolelo ho slyšet ty bolestivé výkřiky, proto se snažil co nejvíc zrychlit, aby modrookému neublížil víc, než už udělal.

,,Hazzie!" ozvalo se volání z dálky. Harry poznal, že se vzdalují. A to nemohl dopustit. Přidal na běhu, i když už se to zdálo nereálné, a vběhl do uličky. Slyšel mumlání, které vycházelo z poza rohu a ano samozřejmě to patřilo Louisovi.

Louisovi stékaly slzy po tvářích, slzy bolesti a strachu. Břišní svaly měl stáhnuté strachem. Ne až tak o jeho život, ale o to, že už nikdy neuvidí svého Hazzieho. Že už nikdy nedostane to jeho skvělé jídlo, které mu poctivě vařil s láskou, že už necítí jeho vůni, když jej obejme. Že už nikdy nebude v bezpečí a milován, tak jako do teď. Že už nebude v jeho životě, to si ani nechtěl představovat.

Harry doběhl na konec uličky a kdyby neměl takový strach o malého Louise, zasmál by se. Byla to slepá ulička. Dostal se mu pohled na zkrouceného Lousie v jeho sevření, se slzami na tvářích, víčka pevně stisknutá k sobě. Na ústech měl přitisknutou jeho dlaň, aby nebyl slyšet Louisův křik a druhou rukou byl držen v pase. V jeho sevření se cukal, aby se mohl dostat pryč, ale vůbec se mu, to nedařilo.

Byl slabý. Fyzicky vyčerpaný. Když uslyšel něčí kroky, rychle otevřel oči s doufáním, že je to Harry.

Jeho modré oči plné strachu se hned potkaly se zelenými, ve kterých se mísily všechny možné emoce a jeho duši prolil alespoň minimálně klid. Harry je tu. Harry je tady, aby mě zachránil.

,,Dej od něj ty pracky pryč!" zakřičel kudrnatý, když upevnil stisk, který způsobil Louisův výkřik plný bolesti.

Modré oči zalité slzami se na něj dívali se strachem, zároveň s láskou, že jej přišel zachránit. Stále se v sevření cukal, proto měl úplně zničenou bundu a roztrhanou mikinu. Roztrhaná bunda ležela kus od nich na studené zemi, mikinu měl už napůl roztrhlou.