ᴡᴇ ᴍᴇᴛ ɪɴ ᴀ ᴄʟᴜʙ ˡˢ ✓

10/ tears, fear, despair

Malý modroočko ležel zamotaný v peřinách, okolo sebe spoustu polštářů, tak, že mu byla vidět jen hlava. Upřeně se díval na obrazovku televize, kde měl pouštěnou kreslenou pohádku Spongebob.

Kudrnatý musel opět do práce a tentokrát měli hodně práce, jak Harry, tak Niall s Liamem, takže se nemohli věnovat Louisovi, proto tentokrát zůstal doma. Do Harryho firmy měl přijít velice vážený zákazník, a proto muselo být všechno v pořádku, avšak měli ve všem bordel, proto měli dost na spěch.

Harry si za celý den vykřičel hlasivky, v takovém stresu nebyl už pěkně dlouho, od té doby co má Louise. Lítal z patra na patro, vyřizoval papírnictví, měl chuť vyhodit všechny, co udělali nejmenší chybu.

Nebylo divu - šlo tu o sakra velké peníze, navíc ten zákazník měl velké postavení ve světě, proto mohl Harryho firmu dostat dál než jsou teď. To znamenalo, že mohl mít lepší odměny, což znamenalo lepší zázemí pro malého Louise.

Ten byl tak moc zabraný do žluté houby, že ani neslyšel bouchnutí dveří. Ovšem když uslyšel rozbití skleněné misky na klíče s leknutím vyskočil do sedu a s vykulenýma očima se podíval na dveře od ložnice.

S úsměvem se vyhrabal z postele, s myšlenkou, že už konečně po celém dni přišel Harry zpátky domů, ovšem spletl se. Vyletěl do obýváku, ale když uviděl neznámou osobu, hned potichu vycouval zpět do ložnice a potichu zavřel dveře. Rychle otočil klíčem v zámku a o krok ucouvl když uslyšel křik a hlasité rány. Znělo to jako rozbíjení nábytku.

Louis se vyděšeně rozhlédl kolem sebe, jeho dech se rapidně zrychlil a on jen vyděšeně koukal okolo sebe. Slyšel jak se kroky přibližují, proto rychle zhasl světla, aby ho ten neznámý člověk nenašel tak snadno. Slyšel jak prozkoumával všechny místnosti a křičel jeho jméno.

Neměl mobil. Nemohl zavolat Harrymu. Takže zbývalo jediné.

Rychle přeběhl k oknu a co nejtišeji jej otevřel. Podíval se dolů z okna. Dvě patra. Nebylo to moc, ovšem pro někoho kdo se bojí výšek - což se Louis bál - to i tak bylo moc.

Muž začal bouchat na dveře ložnice, takže nejspíš slyšel otvírání okna. Louis si pro sebe potichu zakňoural a se slzami přelezl do okna. Jeho srdce bilo jako kdyby běžel maraton, bál se, bál se, že už nikdy neuvidí Harryho. Bál se, že si jej teď muž odnese a už nikdy nezažije lásku.

Pořád se nerozhodně díval na dveře a zpátky na výšku pod sebou. Jeho tělo se třepalo ze strachu, proplouval jeho celým tělem, v hlavě mu tepalo. Cítil neskutečný strach, myslel na Harryho, na lásku co si sdíleli. Na mazlení v posteli při kreslené pohádce, na dětské pusinky, které si Louis neustále vyžadoval. Jeho jemné, krásně tvarované rty, které se na něj vždy usmívaly s láskou a upřímností.

Jedna slza se svezla přes okraj, sjela po líci až dopadla na zem. Louis seděl na parapetě okna, otočený k dveřím s vyděšenýma očima. Křičel, křičel tak moc. V mysli se mu začala objevovat minulost a slzy si našli svou vlastní cestu.

Měl strach skočit. Doufal, že to muž vzdá a prostě odejde, když mu nebude otvírat. Naivní, huh?

V tu chvíli zvuky i křik přestal. Louis už se chtěl s úsměvem vrátit a slézt z toho prokletého okna, když se dveře rozrazily. Louis vyděšeně vykřikl a vypadl z okna. Na záda. Zdálo se, že má vyřazený dech.

,,Ty hajzle! Mám tě!" ozval se hlas z okna a Louis rychle otevřel zavřené oči.

Uviděl muže, který se odrazil od parapetu a běžel k otevřeným hlavním dveřím.

Louis se se zakňučením vyhrabal na nohy, a nehledě na trochu vyřazený dech a bolest nohy, se rozběhl pryč.

Byla tma, neviděl snad ani na krok. V ulici byly zrovna rozbité lampy, takže bylo všude jen černo. Jen měsíc svítil na vršku nebe.

Utíkal, věděl přesně kam. Nejspíše trochu kličkoval mezi uličkami, aby se jej zbavil a když se tak stalo, se strachem, že si na něj někde počká, běžel k Harryho firmě.

Dech mu přestával sloužit, v mysli se mu začalo mlžit. Tiše doufal, že Harry je stále uvnitř a neodjel, mezitím co bloudil uličkami.

S posledními kousky síly otevřel dveře od Harryho firmy, na výtah čekat nechtěl, proto se po schodech rozběhl až do sedmého patra, kde má Harry kancelář.

Nechapavý pracovníci mu uhýbali z cesty a začali si mezi sebou šeptat. Louis byl v Harryho firmě dost známý, jelikož vždy přišli s Harrym ruku v ruce, po celé firmě se šeptalo o jejich vztahu, či to pro Harryho byla jen hra nebo opravdový vztah. Když jim vztah držel už přes rok, všichni věděli, že to hra není a Harry to myslí vážně.

I slepý by viděl ty zamilované úsměvy, které si věnovali v jednom kuse, lásku zářící v jejich očích.

Když doběhl do kanceláře, chtěl vletět kudrnatému do náruče, ale uviděl jen prázdnou kancelář.

,,Hazzie!" zakřičel zoufale a za pár sekund vyletěl vyděšený kudrnatý ze zasedačky.

,,Lásko!" zalapal po dechu a chytil modrookého, když mu přímo padl do náruče.

Už byl v bezpečí, už mohl padnout vyčerpáním.