ᴡᴇ ᴍᴇᴛ ɪɴ ᴀ ᴄʟᴜʙ ˡˢ ✓

8/ angry Harry

Kudrnatý se zamračeným výrazem sledoval monitor počítače a neustále klepal do černé klávesnice, zatímco malý Louis si, na prosbu Harryho, hrál v koutku místnosti s Niallem, aby staršího nerušili.

Kudrnatý byl jako na trni, když sledoval obrazovku počítače a pozoroval, jak moc jeho firma prodělala za těch pár dní, co tu nebyl. Pár dní. Koho to sakra zaměstnal za neschopné tupce?

,,Nialle, přiveď mi sakra toho kdo dělal tu smlouvu," zavrčel naštvaně Harry a hlasitě bouchl do stolu.

Malý modrooký vyletěl snad až do vzduchu nad tím, jak se lekl a vyděšeně se podíval na Harryho. Takového jej ještě neznal. Děsil ho. Neměl rád naštvaného Harryho. Podle modrookého mu o moc více slušel jeho krásný úsměv s ďolíčky.
Ano, párkrát už se naštval, ale nikdy ne tak moc. A už vůbec ne na Louise.

Niall okamžitě vyletěl do stoje a vyběhl z místnosti. Věděl, že s naštvaným Harrym si nemá zahrávat.
Kudrnatý si mezitím naštvaně stoupl a začal se nervózně procházet u okna kanceláře. Tak to dělal vždy, když byl naštvaný. Louis si přestal hrát s legem a nejistě pozoroval přešlapujícího Harryho. Měl by jít za ním? Nebo se zeptat, jestli je v pořádku? Co když se naštve ještě víc?

,,P-Pane Styles?" ozval se nervózní hlas od dveří, a když se Louis otočil, uviděl vystrašeného vyššího bruneta s hnědýma očima.

,,Tys dělal tu smlouvu, Payne?" prudce se na něj otočil kudrnatý a pomalým, sebevědomým krokem došel až k němu.

,,A-Ano, j-já se o-omlouvám-" začal koktat nad blízkém kontaktu s kudrnatým.

,,Mě nezajímá, že se omlouváš! Víš o kolik peněz jsme doprdele přišli?!" začal hnědookému křičet do obličeje, ve kterým se nacházel strach.

,,J-já-" sklopil pohled a vyjekl, když jej kudrnatý vzal za límec trička a přitáhl si ho blíž.

,,Takže teď se sbalíš a vypadneš, máš hodinového padáka, je ti to jasný?" mluvil tiše, pomalu a srozumitelně, tenhle hlas naháněl hrůzu nejen modrookému kotěti sedícího na zemi, ale i hnědookému, a dokonce i bloňďáčkovi, stojící ve dveřích.

,,P-Pane, pro-prosím," zalykl se hnědooký a vzlykl, když se jeho oči zaplnily slzami.

,,O co mě ještě prosíš? Ty máš být dávno ve své kanceláři a balit si věci, padej!" zakřičel kudrnatý a malý Louis hlasitě polkl, aby se nerozplakal. Věděl, že neustále pláče, pro nic za nic, ale strach, který v něm vyvolal Jayden byl neúprosný a nekonečný.

Hnědooký jen roztřeseně přikývl a se slzami na tvářích odešel z Harryho kanceláře. Harry s hlasitým výdechem odešel k oknu, kde se opřel o parapet. Niall odešel s hnědookým, takže v místnosti byli jen Harry s Louisem.

Louis se po dlouhém uvažování a hádání sám se sebou v hlavě, postavil na roztřesené nohy a tichými kroky našlapoval k Harrymu.

,,Hazzy?" špitl Louis skoro neslyšně a rozklepanou ruku položil na Harryho záda.

,,Co je, kotě?" zeptal se rozrušeně a pozoroval projíždějící auta na silnici.

,,Jsi v pořádku?" šeptl znovu a opatrně přejel svou ručkou přes Harryho záda.

,,Nejsem! Právě jsme přišli o jeden celej milion!" zakřičel, Louis hned stáhl svou ruku z jeho zad a vyděšeně se na něj podíval. Harry si z naštvání neuvědomoval ani co pořádně dělá, proto Louise jednoduše odignoroval a začal si pro sebe mlet nějaké sprosté nadávky.

Louis jen tiše vycouval z jeho kanceláře, protože si moc dobře pamatoval jaké to bylo, když jej jeho Pán napadl zezadu a od té doby se dost poučil, a doběhl do kanceláře Nialla, který seděl u počítače a kontroloval nějaké smlouvy.

,,Ni?" zeptal se tichým hlasem, aby jej nevyděsil a taky aby se vyhnul křiku.

Neměl rád, když na něj někdo jen zvýšil hlas. Hned se vždy rozplakal a za to se nenáviděl. Pořád plakal jak malé dítě, ani malé dítě tolik nepláče! Nebezpečně mu to připomínalo minulost a jeho Pána.

,,Copak Lou?" blonďatá hlava vykoukla za počítačem a s úsměvem se na Louise podíval. Ovšem zamračil se, když na jeho tvářích uviděl slzy.

,,Co se stalo? Udělal ti něco Harold?" vyletěl ze židle a hned si to rychlým krokem mířil k Louisovi.

,,Ne to ne," zákoutil hlavou a utřel si slzičky, ,,jen-mohl bys-mohl by ses na něj podívat? Jestli-jestli je v pořádku?" zeptal se nejistě Louis a přešlápl z jedné nohy na druhou, mezitím co si hrál s prsty na rukou.

,,Jasně, ale neboj, je jen moc naštvaný, víš," pohladil ho blonďák po tváři a s omluvou se šel, na Louiho přání, podívat na Harryho.

Louis se porozhlédl po Niallově kanceláři a chtěl si jít sednout na židli, aby počkal na Nialla, když uslyšel tiché vzlyky. Rozhodl se najít toho člověka, který pláče a možná mu nějak pomoci. Přece jen - sám neměl rád, když byl smutný a plakal, proto se rozhodl toho člověka rozveselit.

Šel po zvuku, odkud šly vzlyky a bylo to jen o dvě kanceláře vedle.

,,Ahoj," promluvil tiše Louis a hnědooký brunet k němu ze sedačky, na které seděl zvedl uslzený pohled.

,,Neboj, Hazzie se uklidní a bude to v pořádku. Určitě tě nevyhodí," uklidňoval jej modrooký a tiše si přisednul na pohovku.

Brunet se pousmál nad přezdívkou, kterou měl pro Harryho a řekl: ,,To asi neznáš pana Stylese moc dobře, nebo svět vidíš moc růžově, prcku. Když pan Styles něco takového řekne, tak to myslí opravdu vážně." pokýval hlavou a smutně sklopil hlavu.

,,Možná vidím svět růžově, ale růžová je krásná," zachichotal se Louis, a tím vytvořil menší úsměv na tváři i druhému brunetovi, což Louise potěšilo, ,,já s ním promluvím, chceš?" nabídl se Louis.

Druhý brunet zakroutil hlavou: ,,To nemusíš, ale byl bych ti vděčný. Víš, tahle práce je pro mě opravdu důležitá. Mám malou dcerku, o kterou se musím starat. A nemám moc penězí, takže tahle práce mě-nás udržuje nad vodou." svěřil se hnědooký a po tváři mu sjela slzička, kterou Louis setřel palcem.

,,A kde má maminku?" zeptal se tiše, zatímco si ho přivinul do objetí.

,,Zemřela," zašeptal hnědooký nazpět a Louis už na to nic neřekl.