ᴡᴇ ᴍᴇᴛ ɪɴ ᴀ ᴄʟᴜʙ ˡˢ ✓

11/ engagement 1/2

,,Už jsem ho skoro měl, kdo věděl, že ten malej parchant umí tak rychle běhat! Já ho nesnáším, nesnáším! Potřebuju ho zpátky, okamžitě!" rozkřikl se hlas Jaydena a jeho kamarádi jej nechápavě sledovali.

,,Nechceš si dát pohov konečně? Teď je u někoho, kde je šťastným, u někoho, kdo o něj narozdíl od tebe pečuje s láskou," prohodil jeho kamarád.

,,Ne! Žádná láska neexistuje! Víš jak jsem byl vychováván? Úplně stejným způsobem! Rodiče přesně tohle dělali mně! A když už jsem se konečně odhodlal, tak jsem od nich utekl. Žádná láska neexistuje, city neexistují!" rozčiloval se Jayden a zatahal se za vlasy.

,,Kámo, právě proto, že jsi takhle byl vychovávaný ty, tak víš jaké to bylo pro Louise. A není to hezký, že? Vzpamatuj se a otevři se konečně někomu. Tímto ničeho nedosáhneš. Víš jak je kurva skvělý být zamilovaný a být milován? Jak je skvělý mít druhou polovičku, se kterou si můžeš užívat koukání na televizi v objetí a všechny tyhle věci. Přece opravdu po tomto netoužíš?" rozmluvil se jeho druhý kamarád.

,,Přesně, takže až si tohle uvědomíš a přestaneš ubližovat lidem, tak se ozvi. Už se nechci kamarádit s někým, který ubližuje druhým," s touto větou se jeho kamarádi zvedli a za křiku Jaydena odešli.

𖣘

Od toho dne utekly další dva roky a právě dnes mají další výročí. Ten den v Louisovi vybudoval obrovský strach, proto vždy když někde šli, lekl se jen malého zvuku a okamžitě se tiskl k Harrymu.

Bál se zůstávat sám doma, proto s ním vždy musel někdo být doma nebo šel s Harrym do práce. Vlastně s ním šel kamkoliv. I na záchod se bál dojít sám, takže Harry musel vždy s ním. Když jednou Harry zkusil odporovat, aby došel na záchod sám, že se mu nic nestane, málem se počůral, ale sám tam nešel. Opět zažil několik měsíců strachu, nervů a nespavosti. 

Stal se na Harrym závislý, nechtěl nikam bez jeho přítomnosti. Ať už byli v obchodě a Harry jej poslal jen o pár metrů dál pro nějaké ovoce, nechtěl. Harry musel jít s ním, neustále jej držel za ruku a nedůvěřivě se díval okolo sebe na cizí lidi.

Postupně se to začalo lepšit, až po několika měsících, kdy postupně začali omezovat tolik Harryho přítomnosti.

Louis ještě netuší, co má pro něj Harry nachystané a neskutečně se na to těší.

Kudrnatý ještě klidně spal, zatímco jej modrooký se zamilovaným úsměvem pozoroval. Vypadal pořád stejně, akorát starší. To ale nic neměnilo na tom jak krásně vypadal. Podle Louisových slov - byl ztvořen bohem krásy, který mu dal více krásy než komukoliv jinému.

Palcem přejel přes jeho ostře řezanou tvář, kterou modrooký miloval snad nejvíc z celého jeho obličeje - až na oči a rty, které byly na prvním místě. Přejel přes bradu, po jeho spodní ret. Sám si zkousl ret, aby jen nad tím nezavzdychal. Víčka kudrnatého se jemně zachvěla, ale jinak se nehl ani o píď.

Louis se zachichotal a vypískl, když si jej vypracované ruce vytáhly na sebe. Nahlas se zasmál a položil si hlavu na Harryho hruď a obličejem se zavrtal do jeho krku. Takové chvilky byly jeho nejoblíbenější.

Na tváři kudrnatého se vyrýsoval široký úsměv a věnoval svému andílku pusu na spánek.

,,Dobré ráno, kotě," promluvil poprvé za den Harry a otevřel oči, aby se mohl podívat na jeho poklad, který se schovával v jeho krku.

,,Dobré ráno, Hazzy," oplatil mu s úsměvem modrooký a na zlepšení dne mu věnoval sladký polibek na rty.

Už se chtěl odtáhnout, ale kudrnatý si jej přidržel za zátylek, aby se neodtahoval a protáhl polibek. Jemně pohybovaly rty proti sobě, sdíleli svou lásku, oběma jakoby zatemněla mysl a věnovali se jen rtům a osobnosti druhého.

S těžkým dechem se od sebe odtáhli, modrooký se k němu opět přitulil, s tím že ho kudrnatý hladil po zádech a občas zajel až na jeho kulatý zadeček.

Modrooký vrněl jako kotě, to byl zvuk pro Harryho uši.

,,Musíme vstávat, kotě. Dneska máme velký den, víš co je dnes za den, lásko?" otřel se kudrnatý nosem o Louisovu tvář, který se tomu zachichotal.

,,Máme výročí, Hazzy," řekl modrooký natěšeně s úsměvem a oddálil se, aby mohl vidět Harryho úsměv.

,,Přesně tak, lásko," otevřel oči, na to se zelená potkala s modrou. Oba měli na tvářích úsměvy, jak nějací blázni, ale oba byli šťastní, takže si z toho ani nic nedělali.

,,Tak vstáváme," posadil se i s Louisem u sebe, takže na něm teď seděl obkročmo. Kudrnatý věnoval malému Louisovi poslední dětský polibek, než se postavil a přešel ke skříni, kde si vybral oblečení, i pro Louise. Oblékl se a pak přešel k Louisovi, kterému pomohl se obléct. Ovšem věděl, že to dělat nemusel, ale modrooký při tom vždy tak krásně usmíval, že si nemohl pomoc.

,,Uděláme snídani, pomůžeš mi?" vzal jej za ruku a s propletenýma prstama přešli do kuchyně, kde kudrnatý vysadil Louise na linku.

Louis začal hned nadšeně přikyvovat, až ukazoval své bílé perličky.

,,A na co máš chuť, zlatíčko moje, sluníčko mého života?" zašišlal a Louis se rozesmál, což byl přesně Harryho účel. Harry nechal roztáhnout jeho koutky úst do úsměvu a se zamilovanýma očima se díval na modrookého.

,,Ty tvoje výborné tousty!" zakřičel a tleskl rukama.

,,Tak jdem na to,"

𖣘

,,Jsem plný," zakňučel modrooký Louis a položil si ruce na své ploché bříško.
Sjel po židli až málem sjel pod stůl.

,,Pozor, trdlo," zasmál se kudrnatý a vysadil si Louise na klín. Ten se začervenal a objal kudrnatého kolem pasu, s tím, že si položil hlavu na jeho rameno.

,,Počkej, neveleb se. Spěcháme prcku," položil mu jednu ruku na stehno a druhou na záda. Louis jen zamručel a víc se ke kudrnatému přitulil.

,,Dobře, chvilka se najde," řekl se smíchem, když se nechtěl od Harryho pustit.

,,Jestli chceme stihnout rezervaci na oběd, měli bychom si pohnout. Máme spoustu věcí, co dnes budem dělat, kotě," promluvil kudrnatý po několika minutách, kdy se jen tulili.

,,Dobře, tak nějak jinak. Já vím, že ses vždy chtěl podívat do zrcadlového bludištěěě," napínal ho kudrnatý a když modrooký uslyšel ty dvě slova, hned se probral a oddálil se od Harryho. Harry se uchechtl a chytl jej, aby nad prudkým pohybem nespadl.

,,Řekl jsi zrcadlové bludiště?" vypískl a když Harry přikývl, hned ho s radostí objal a vyběhl do schodů, aby se mohl převléct.

Harry se pro sebe uchechtl a šel se též obléct, aby nedělali ostudu. Jen co na sebe Louis navlékl oblečení, už tahal kudrnatého, který si ještě navlékal tričko, do garáže a cpal ho do auta. Kudrnatý se zasmál a nastartoval auto. Hned po té vyjel do silnic, aby si mohli užít svoje výročí.

,,Koukej!" vypískl šťastně Louis, když kolem sebe viděl několik zrcadel, ve kterých viděl svůj odraz. Mohl tak vidět svůj široký úsměv, zářící štěstí ve svých očích, ale stejně ho nejvíc zaujal Harryho úsměv. Ten se na něj díval, jak jinak, než se zamilovanýma očima a úsměvem, který ne a ne opadnout z jeho tváře.

,,Jelikož vím, jak moc miluješ kytičky, tak další zastávka je botanická zahrada," usmál se Harry, když vylezli z bludiště a za ruku jej vedl k autu.

Louis nadšeně vypískl a naskočil do auta, až se bouchl do hlavy. Naštvaně zabručel a ručkou si pohladil bolavé místo na hlavě. Harry se zasmál a dal mu na poraněné místečko malou pusinku.

V botanické zahradě měl Harry co dělat, aby mu modrooký neutekl, jak moc byl natěšený. Očička mu zářily na kilometry daleko, štěstí v nich se nedalo přehlédnout.

Po té je kudrnatý vzal do akvária, kde se opakovalo to stejné, co v botanické zahradě. Malý Louis tím byl tak unešený, že každou sekundou byl na jiném místě a kudrnatý měl co dělat, aby jej stíhal.