Ve Stínu Slunce

1. Polibek z pravé lásky

,,Říkám ti naposledy, že to nemůže fungovat!"

,,A proč by nemohlo? Vždyť on miluje ji a ona zase jeho, je to pravá láska jak vyšitá!"

,,Nerada vás dvě ruším, ale jsem si jistá, že otázku pravé lásky lidstvo nevyřešilo za celou jeho existenci. Proč si myslíte, že to vy dvě zvládnete za jednu noc?" přerušila jsem své dvě diskutující kamarádky, protože i když mě bavilo sledovat je, jak si vyměňují své názory ohledně Sněhurky od Disneyho, začínaly mě malinko bolet uši. Naše holčičí filmové večery jsem milovala, ale lhala bych kdybych řekla, že tohle je poprvé co to skončilo poněkud rušnou debatou mezi Susan a Keirou. Nerada jsem se jim do toho pletla, protože když už jsem začala, nebyla jsem schopná přestat, dokud jsem jim nevysvětlila svou pravdu a ony ji nepřijaly. Což se nestávalo často.

,,Tak co si o tom myslíš ty, Rory? A tentokrát nechci žádnou vyhýbavou odpověď, která neurazí ani jednu z nás. Chci tvůj upřímnej názor." zeptala se mě Keira.

Už jsem jí chtěla odpovědět, ale rozptýlilo mě, když jí najednou zazvonil mobil. Keira se koukla na displej a rychle mobil zase odhodila zpátky na postel.

,,Už zase se na tebe dobývá Jack?" zasmála se Susan a sáhla po gumičce na stolek vedle ní, aby si stáhla do drdolu svoje krásně husté, ale poněkud nepoddajné blond vlasy.

,,Snaží se, ale já už ho mám dost. Neumí mi ukázat co ke mně cítí. Pamatuju si, že když jsem chodila s Willym, tak mi každej den psal jak mě miluje, a to dokonce i potom co jsme se rozešli. Ale Jack mi není schopnej prokázat svoje city ničím jiným než patnácti minutama v kabinetu přírodopisu."

Nad touto větou jsme se všechny začaly mírně pousmívat. Bylo mi jasné na co jsme si všechny vzpomněly. Já a Susan, jsme totiž ještě docela nedávno Keiru s Jackem v tom kabinetě načapaly. Naštěstí jsme nevlezly dovnitř a jen poslouchaly chvíli za dveřmi, ale i to stačilo na to, aby jsme to Keiře od té doby malinko předhazovaly. Ale jí to podle mě nikdy nevadilo. Věděla moc dobře, že v našem přátelství je ona ta "hlavní", což bohužel pro ni občas obnášelo i nějaké to trapno a nepříjemno. Já a Susan jsme totiž byly oproti ní tiché myšky. Keira je u nás na škole taková ta nedostižná bohyně, se kterou se chce každá holka kamarádit a každej kluk touží po tom ji šukat. A taky že to spousta z nich dělá. Tím teď nechci o své nejlepší kamarádce říct, že je děvka, pouze to, že kluky často střídá a neustále hledá toho pana výjimečného.

Vím, že tohle zní jako obrovské klišé, jako drama ze střední s královnou rozstleskávaček a tichou ošklivou holkou v pozadí děje. To jsem já ale nebyla. Ani Susan. Obě jsme byly krásné holky, o které také mělo spousta kluků zájem. Jenže mi neměly nikdy zájem o ně. Susan měla vztah jen jednou a vydržel jí - teď nekecám - celých čtyřicet osm hodin. S tím klukem, tuším že si říkal Ed, se seznámila v jednom baru. Vykousli se na záchodcích a on jí potom navrhl ať to spolu zkusí. Su tehdy měla své období nových výzev a nejspíš jen pro to (a pro jeho hezkou tvářičku) to přijala. Románek jim skončil druhej den večer, když jí napsala holka jejího kluka - jak ironické- ať si laskavě hodí zpátečku. Od té doby Su o kluky nejevila absolutní zájem. Prostě ji zklamali.

A já neměla vztah nikdy. Občas jsem si kvůli tomu připadala divně, že jsem v sedmnácti letech zažila s klukem jen jednu pusu, trochu hmatu a víc nic. Opravdu jsem nepřišla na to čím to je, jak už jsem řekla ošklivá vyloženě nejsem. Mám hnědé vlnité vlasy, výrazně zelené oči a drobnou postavu. Prsa tak slabší dvojky a zadek aby s těma dvěma kopečkama ladil. Nerada dávám důraz na ženské křivky, ale přiznejme si, že co se hodnocení nás holek týče, bude to vždy hrát roli.

Jediný důvod co mě tedy napadá je, že ten materiál kolem nás se jen stěží dá považovat za kluky. Párkrát se mi nějaký kluk sice líbil, ale buď mě to přešlo, a nebo on nechtěl mě. Většina z nich dávala přednost spíš Keiře. A já se nesnášela za to, že jsem se jim nedivila. Nemohla jsem jí totiž moc konkurovat. Ona je doslova idol krásy, její dlouhé nohy, dokonalá pevná prsa a zadek, nad kterým jí končily rovné zrzavé vlasy. Tvář měla jako herečka z HolIywoodu a oči hnědé jako hořká čokoláda. I já kvůli ní občas uvažovala o své orientaci. Přesněji kvůli ní a Susan, jejíž velká prsa a dětská modrá očka, také zanechávaly dojem. To se asi stává, když se kamarádíte s kráskami školy.

,,Jsi tu ještě s námi, Rorýsku?" houkla na mě Su, když jsem jí už asi po třetí neodpovídala na její otázku, jaká pohádka by měla následovat. Za dnešek jsme zkoukly už Malou mořskou vílu, Mulan a již zmíněnou Sněhurku. Není divu, že už bylo tak půl jedné ráno. Ale naše dámské večírky končily většinou až někdy kolem čtyř, takže další filmík a přinejmenším ještě jednu hádku o osudu známých princezen jsme v klídku stíhaly.

***

Ráno - v jedenáct dopoledne - jsme všechny tři velmi unaveně docupitaly do kuchyně a jen čekaly na nám velmi známou větu, již obvykle pronášel strejda Collins. On to tedy není můj strejda, je to jen Susanin táta, ale já se znám se Susan tak dlouho, že jsme naše rodiny prakticky sloučily do jedné.

,,Zdá se mi, že tu máme nějaké leklé rybky!" a je to tady. Všechny jsme se na oko začaly smát, i když to přestalo být vtipné už tak před třemi lety, pokud to někdy vůbec vtipné bylo.

,,Jak dlouho jste ponocovaly tentokrát?" zeptala se nás Susanina máma. Té jsem - aby to bylo originální - říkala teta Collins. Už jsem viděla jak se Su chystá odpovědět, jenže najednou na ni skočila jedna malá potvůrka. Její sestra Blair. Ihned jsem se dala do pozoru, protože jsem věděla, co následuje. A nemýlila jsem se.

,,Rááááááááááááá!" ozvalo se za mnou a já taktak stihla zabrzdit malého darebáka, který se na mě chystal skočit. Tohle kvítko byl můj bráška Benny. Netřeba dodávat, že Collinsovým okupeje naše rodina barák docela často. U nás si totiž padly do noty hned tři generace. Teta Collins a moje máma, poté já a Su a nakonec Benny a Blair. Ostatní dvojice, by ale měly poděkovat mně a Su, protože se seznámily především díky našemu přátelství. Benny a Blair sice chodí do stejné třídy, ale parťáci to byly už dávno před tím. Bohužel jejich přátelství obnáší i to, že když máme s holkama náš večer u Collinsových, ti dva tu mají zase svůj večer, kterému pouze oni říkají "večer těch více chytrých".

,,AUU!" vypískla jsem šokovaně když do mě Benny šťouchl vidličkou a Blair mu za to zatleskala. Přísahám, že to nejsou lidi.

Su si všimla vražedného pohledu, který na naše sourozence vrhám a hodila na mě obličej ve stylu "chápu tě a jednou ty malé pošleme zpět do pekel". Milovala jsem, že stačil pohled a věděly jsme, na co myslíme, to jsem s Keirou bohužel neměla.

Když Su dokrmila svoji rybku Fišlu, kterou si pořídila teprve nedávno přisedla si ke mně a Keiře a zeptala se nás: ,, Kdyby jste mohly být naprosto kdekoliv na světě s kýmkoliv chcete, kde by jste byly a s kým?" Tyhle otázky na zamyšlení podávala Su velmi často a já to měla ráda, protože jsem se díky nim vždy dozvěděla něco nového sama o sobě a své povaze.

,,Tak já určitě v Karibiku s Colem Sprousem nebo Ianem Somerhalderem." odpověděla se smíchem Keira a já se Su jsme se začly tlemit.

,,A víš, že Ian má přes čtyřicet let a ženu?" zeptala jsem se jí.

,,Ani jedno není dostatečný argument, proč bych tam s ním nemohla být." odpověděla mi Keira s předstíraným rozhořčením.

,,Já jsem nejradši teď a tady s váma holky." oznámila jsem jim a myslela jsem to zcela vážně. Mezi námi, k čemu je mi Karibik s nějakým krásným hercem, když si budu připadat sama.

,,Víte co? Zítra se ve škole rozejdu s Jackem. Rozhodla jsem se." řekla nám Keira naprosto sebevědomě a strhla tím pozornost opět na sebe. To byla prostě ona. Sluníčko.