Ve Stínu Slunce

10. Oční kontakt

Rory

,,Půlka dluhu splacena." řekl Nick a koukl se na mě. Jsem v koncích. Definitivně v prdeli. Koukla jsem se na Su a Jacka, a doufala, že mi nějak pomůžou, ale oni jen koukali a užívali si celou tuhle trapnou situaci. Srdce mi tlouklo tak rychle, že to vypadalo, že se každou chvíli porouchá. Tak moc jsem byla nervózní. Vždyť já nemám jinou možnost, než mu tu zatracenou pusu dát! Musím se vzchopit. Na tohle on přesně čeká, že to vzdám, že uteču. Ale já mu neudělám takovou radost. Před problémy se nedá utíkat navždy. A právě teď, byl tenhle kluk můj problém.

Nabrala jsem v sobě všechnu odvahu, kterou mám a přistoupila jsem k němu. Seděl na křesle, a mně by bylo velmi nepříjemné se k němu sklánět. Nechtěla jsem mu ale říkat, ať vstane. Vlastně jsem mu nechtěla říkat nic. Proto jsem na něj zahýbala prstem na znamení toho, že má vstát. A on mě kupodivu poslechl. Byl strašně vysoký. Absolutně jsem nevěděla, jak ho políbit. Musela jsem si stoupnout na špičky a pak jsem to udělala. 

Nalepila jsem své rty na ty jeho. V ten moment jsem cítila obrovskou vlnu vzrušení v celém mém těle. Líbal skvěle - božsky. Byli jsme na sebe tělo na tělo a já ucítila, jak mi podebral zadek. To už jsem nezvládala. Málem jsem zapomněla dýchat, jak to bylo příjemné. Ty mohutné ruce se mnou dělaly divy. Já se takhle, přísahám, ještě nikdy necítila. Nikdy jsem necítila takovou touhu.

Najednou mi ale došlo, že už ho líbám nepatřičně dlouho. Rychle jsem se od něj odtáhla a on se nepatrně usmál. Probodl mě těma hnědýma kukadlama, a já musela uhnout pohledem, protože bych ho jinak políbila znova. 

,,Tak jde se mnou někdo na duet?" pronesla jsem, abych všechny zbavila toho mlčení okolo. Snažila jsem se dělat, že ten polibek byl pro mě nic, aby náhodou někoho nenapadlo, to co by nemělo.

,,Já půjdu. Někdo musí ukázat tady Jackovi s Nickem, jak se má zpívat." odpověděla mi Su a poškádlila kluky. Oba dva na ni téměř stejně vyplázli jazyk a Jack pokynul rukou ke karaoke se slovy: ,,Jen do toho, dračice!"

***

Po pár písničkách, které jsme se Su naprosto dokonale odzpívaly, jsme zamířily na zahradu. Chodily jsme tam vždy, když jsme byly u Jacka. Většinou jsme tam probíraly, jakým směrem se ubírá večer, co se kde stalo a tak dále. Bylo to zkrátka naše oblíbené místo. Sedly jsme si na houpačky zavěšené za větev stromu a Susan začala: ,,Jaké to bylo?"

To se opravdu musela zeptat zrovna na tohle? Já to chápu, taky má otázka byla o jejím polibku s Nickem, ale jednoduše jsem jí nechtěla odpovídat, abych si nemusela znova připomínat, jak krásné to bylo. To je stejně jedno! Na nic jiného nemyslím od té doby, co jsem opustila sevření jeho rtů. Proč to já kráva tak prožívám? Byla to jen sázka. A on je idiot namachrovanej, který líbal už tak miliardu holek. Z té představy se mi zvedl žaludek. On líbal i jiné holky. A kdyby jen líbal... vždyť já sama jsem slyšela co s nima dělá. Tohle uvědomění mě konečně postavilo zpátky na zem.

,,Nové." řekla jsem jí jednoduše a byla to pravda. Nezapomínejme, že tohle byla teprve moje druhá pusa za život. A s tou první se nedala srovnat. U té jsem necítila ani zlomek toho, co ještě před chvílí s Davisem.

,,To je jako všechno? Holka, řekni mi nějaké detaily. Jakej to byl pocit?" vyzvídala hrozně rychle Susan.

,,Tak ty snad nevíš, jakej je pocit někoho líbat? Pokud vím, též si tam na gauči někoho líbala." zasmála jsem se a snažila se pozornost svalit na ni, jenže ona mě nenechala.

,,To sice ano, ale Nick je jen kamarád, což o tobě a Davisovi asi nikdo neřekne, rozhodně ne po té puse." odzbrojila mě a já zalitovala Nicka. Snažil se a zase jí to nedošlo.

,,Jak to jako myslíš po té puse?" nechápala jsem její myšlenkové pochody. ,,Vždyť to byla jen sázka, z toho se nedá nic vyvozovat." snažila jsem se ubránit tomu, co mi tu naznačovala.

,,Prosimtě to vykládej někomu jinému. Kdyby jsme byli v anime mihlo by se za váma růžový pozadí a lítaly by kolem vás jiskřičky. My všichni okolo jsme to cítili." přiznala mi a já zkameněla. To nemůže myslet vážně. O nic přece nešlo. Ona sama mi to říkala, než jsme sem jely.

,,Ne vážně neboj. Z mojí strany o nic nešlo. Bylo to příjemné to uznávám, ale nic víc." lhala jsem jí. Já něco víc cítila. Cítila jsem chtíč. Nesnášela jsem se. Právě jsem se chovala, jako ty typické hlavní hrdinky z filmů, které všem lžou, že necítí nic ke klukovi, u kterého je jasné, že skončí spolu! Jenže tohle není film. V reálném životě to není od začátku jasné, a špatní kluci se nemění na prince z pohádek.

***

Doprovodila jsem Susan do pokoje, protože už toho v sobě měla celkem dost. Nikdo z nás nemohl domů řídit, a tak jsme jako vždy přespávali tady. Většina lidí odešla, takže nás tu bylo už jen pár vyvolených. Nebo spíš pár těch, které tu Jack přes noc byl ochoten ubytovat. 

Ale kluci dole ještě zdaleka nekončili. Právě teď tam většina těch, co tu zůstali hráli jakousi hru. Nechtělo se mi tam - jako jediné holce v baráku, co ještě nespí - jít, a tak jsem se vydala do pokoje Jackovi sestry. Byla o dva roky starší než my a v jejím pokoji jsem našla vždy nějakou knihu, nebo něco jiného, co mě zabavilo. Ani tentokrát nezklamala. Rozsvítila jsem lampu u knihovny. Byla tu krásná kniha vázaná do stříbrných desek s názvem Oko. Zaujala mě. Chvíli jsem ji prohlížela a zjistila, že je to kniha o umění. To mě sice moc nebere, ale obrázky v těchto knihách byly opravdu něčím nádherné. Zabrala jsem se do čtení textu o vnímání umění, a skoro bych si ani nevšimla, že už v místnosti nejsem sama.

Snažila jsem se zůstat co nejvíc v klidu, očima jsem se stále soustředila na knihu a řekla jsem: ,,Nestojím o společnost."

,,Já se ale neptal." opověděl mi tlumeným hlasem, odpíchl se od zdi, o kterou se až doteď opíral a blížil se pomalu ke mně. Co to jako dělá? Jen ať hezky zůstane, kde je. Ruce měl založené na prsou, vlasy rozcuchané a strašně mu to slušelo, i když bych to raději nepřiznávala. 

,,Potřebuješ snad něco?" prskla jsem na něj otráveně ve svém obranném módu. Doufala jsem, že ho to třeba zastraší, nebo odradí, ale on se tomu usmál a pohoupal hlavou do obou stran. Vytáčel mě. Strašně. Moc.

,,Možná si chci jen slušně popovídat." naklonil hlavu napravo a díval se na mě jako lev na antilopu. Upřeně a provokativně. Z toho pohledu se mi podlamovala kolena. Ale zdálo se mi, že tou větou někam mířil. Chci vědět kam?

,,My dva si snad máme o čem povídat? Já ti nic říct nepotřebuju." koukla jsem na něj na oko pobaveně. Celý tento rozhovor mi byl zvláštně nepříjemný. Cítila jsem příšerné dusno.

,,Pravda. Ty radši posloucháš." ušklíbl se a mně se zastavilo srdce. Nenaráží na to, na co myslím, že ne? Jak by o tom mohl vědět. Nikdo to neví kromě mě a Su. A Su by mu to neřekla. Koukala jsem na něj a on si očividně velice užíval mých rozpaků. Měl ve tváři ten nejvítěznější výraz. Zvolila jsem taktiku "dělat blbou" a nevinně jsem pronesla: ,,Nemám tušení o čem mluvíš."