Ve Stínu Slunce

11. Bylo by se to mohlo stát

Rory

Davisův výraz najednou zvážněl a on udělal několik kroků ke mně. Byl až moc blízko. Chtěla jsem odstoupit vzad, ale narazila jsem do knihovničky za mnou. Davis se o ni jednou rukou opřel, promnul si rty a skláněl se těsně nade mnou.

,,Nedělej hloupou. Nesluší ti to." pousmál se a pokračoval naprosto klidně: ,,Mluvím o tom, že jsi mě šmírovala při sexu."

Zarazilo mě, jak klidně to pronesl, jak přesně to pojmenoval. Nešel na to vůbec oklikou, jak jsem byla zvyklá. Jeho klidný přístup mě příšerně znervózňoval. Proč sakra nikdo nechápe, že já se o sexu takhle s klidem bavit nedokážu? Ne s klukama, a rozhodně ne s klukama, kteří se nade mnou sklánějí v prázdném pokoji za slabého světla.

,,Protestuju! Nikoho jsem nešmírovala. Pouze jsem něco zaslechla." zvolila jsem metodu obhajování, ale i mě bylo jasné, že tohle je chabá výmluva. Hned mi došlo, že jsem se mu tímhle vlastně přiznala. Ježiš, já jsem ale kráva! Kdybych prostě dělala, že nevím, o čem mluví, nemohl by s tím nic udělat. Nahnul se mi k uchu a zašeptal pobaveně: ,,Lhát se nemá!"

Řekl to tak rázně, tak sexy sebejistým hlasem. Cítila jsem jeho dech na svém krku, jeho druhou ruku na mém boku. Tělem byl čím dál blíže na mě, téměř jsme so dotýkali hrudníky. Kdy mě vlastně do této pozice dostal? Chtěla jsem mu něco říct, nějak se bránit, ale v hlavě jsem měla vygumováno. Soustředila jsem se jen na ty - extrémně příjemné - doteky.

,,Polib mě!" přikázal mi dominantním hlasem. Neznělo to nějak výhružně, čistě jako výzva. Konečně se mi v mozku zapojila ta správná kolečka a já byla schopná slov: ,,Já ti ale už žádnou pusu nedlužím."

Zablesklo se mu v očích a opět se pousmál. Tu ruku, která mě doteď hladila na boku, teď posunul nad můj zadek a tvrdě si mě přirazil k sobě. Nyní už mezi námi nezbýval žádný prostor, snad nikde. Davis ztěžka dýchal u mých úst a řekl: ,,Nedávej mi ji proto, že mi ji dlužíš, ale proto, že chceš."

Zase ta jeho zasraná arogance, která mě proti mé vůli přitahovala. Přece ho nebudu líbat. Mohl by to pochopit, jakože ho chci. Ale nechci. Respektive tu pusu mu dát chci, ale nechci jeho. Ale kdyby on chtěl mě... Kristepane, takhle rychle mi myšlenky v hlavě nelítaly ani nepamatuju.

Zaznamenala jsem jeho ústa jak se otřela o ty má. Tak nepatrný kontakt a to stačilo. Odhodila jsem svoje zábrany, pochybnosti a zdravý rozum a políbila jsem ho. Oplácel mi to. Rychle a zkušeně. Nechala jsem se tím úplně pohltit. Jeho ruce bloudily různě po mém těle, do zad mě dřelo pár knih, jak mě Davis tlačil na knihovnu. Zdálo se, že si to taky užíval.

Rázem mě chytil za zadek a zvedl mě, donutil mě tím vyskočit a obmotat mu nohy kolem pasu. Popošel se mnou pár kroků a poté mě odhodil na postel. Vysvlékl si triko a já se zadívala na jeho postavu. Měl krásně vyrýsované tělo. Svaly jak řecký bůh. Pomalu se nahnul nade mně na posteli a prstem mi přejel po tváři až k rtům. Zase mě políbil, ale tentokrát mi i pevně zkousl spodní ret. Donutilo mě to potichu vzdychnout, jenže on to slyšel. Sebejistě se nad tím ušklíbl.

Uchopil moje ruce a dal mi je k sobě nad mou hlavu, kde je přidržoval jednou svou rukou, zatímco tou druhou stiskl mé prso. Užívala jsem si naprosto vše, co se mnou dělal. Pak ale zajel rukou níže k mému klínu. To mě probralo. Co to tu dělám? Vážně se tu líbám a ošahávám s tímhle satanem? Musím toho nechat. Hned!

Jenže jsem nevěděla, jak přestat. V záchvatu jakési paniky jsem uvolnila ruce a dala mu facku. A asi pořádnou vzhledem k tomu, jak mě ta ruka právě bolela. Zadíval se na mě napůl naštvaně a napůl nechápavě. Využila jsem jeho zmatení, odhodila jsem ho a vstala z postele. Chtěla jsem utéct z pokoje, jenže on se rychle vzpamatoval, vyskočil a chytil mě za ruku. Snažila jsem se mu vyškubnout, a tak mě rychle přimáčkl na zeď a autoritativně se mě zeptal: ,,Chceš snad někam odejít?"

,,To si piš, že chci. Jestli tu zůstanu třeba jen minutu, udělám životní chybu." vypískla jsem na něj drze. Zadíval se na mě a já odhadovala, co teď udělá. Vůbec neuhýbal pohledem, pouze mě držel a zíral v naprostém tichu.

,,Pustíš mě laskavě?" ozvala jsem se znovu po nějaké chvíli. Fakt jsem potřebovala vypadnout. Stále být u toho polonahého krásného kluka, u kterého jsem teď navíc cítila jeho vzrušení, díky naší blízkosti, mě nutilo přemýšlet, že bych se vrátila zpět na tu postel.

,,Když tě pustím teď, chytnu si tě jindy!" slíbil mi hrubým hlasem. Poté mě překvapil, když ode mne skutečně poodstoupil a pokynul mi rukou ke dveřím. Neváhala jsem a vypálila z pokoje. Došla jsem na pokoj, kam jsem uložila Susan a lehla si do postele k ní. Nyní jsem potřebovala usnout. Být při vědomí znamenalo myslet na to, co se právě stalo, nebo na to, co se stát mohlo.

***

Ráno jsme se se Su probudily dříve než většina domu. Přesvědčila jsem ji, ať odtud hned odjedeme, a že jí vysvětlím proč až doma. Nechala tam tedy vzkaz Nickovi, že si to tu moc užila a za obě se rozloučila. Teď jsme seděly u ní doma na posteli a já jí zrovna zhrnula, co se stalo minulou noc.

,,No, ty vole!" bylo vše, co řekla po pár minutách blbého zírání.

,,Víc k tomu neřekneš?" zašklebila jsem se na ni.

,,Možná řeknu, ale později. Právě se směju v hlavě té ironii, jak ses bála mu dát jednu pusu a nakonec ses s ním málem vyspala." smála se nahlas a plácala se do stehna.

,,Já bych se s ním ale nevyspala!" protestovala jsem, ale nebyla to pravda.

,,Jistě, že ne." odvětila ironicky Su a dodala: ,,A já jsem královna Wakandy."

,,Seš hrozná." kývla jsem na ni dotčeně.

,,Dobře. Konec srandy. Takže, co teď budeš dělat?" zvážněla.

,,Nebudu dělat nic. Byli jsme oba v náladě a stalo se, není potřeba to více řešit." řekla jsem jí a v hlavě se snažila udržet si blud, že je to možné.

,,Žasnu. Jsi najednou nějaká dospělá." zachechtala se.

,,Budu jen dělat, že se nic nestalo. To bych nenazývala dospělým jednáním." zamyslela jsem se. Byli jsme jen opilí. Pravděpodobně by to ani neudělal, kdyby v sobě něco neměl.

,,Já bych řekla, že přesně o tomhle dospělost je." zasmála se na mě Susan a objala mě. Poté došla k akvárku, kde si plavala nic netušící Fišla a cosi jí zašeptala. Slyšela jsem z toho jen slovíčko počkejme si. Na co si máme jako počkat?