Ve Stínu Slunce

9. Nejsme ve školce dámy

Davis

,,Nejdeš taky zpívat?" zeptal se mě udýchaně Nick, když se vrátil z pódia. Myslím, že by tam vydržel i dýl, ale pozornost mu zrovna ukradl Jack a Su, kteří zrovna tančili a celá místnost je hlasitě podporovala. Všiml jsem si, že vedle stojí Rory a Keira, která ale po chvíli zmizela. Nick si toho očividně též všiml a konstatoval: ,,Vypadá to, že dneska dostanu od Su krásnou sladkou pusu."

Zaculil se na mě a naklonil se pro kelímek piva na stolku.

,,Proč jsi si tak jistý?" zajímal jsem se, ale po očku, jsem koukal na Rory, která stála kousek od našich tančících hvězd a pískala na ně. Bylo to roztomilý.

,,Protože Jack právě urazil naši miss popularity! Keira jen tak nezkousne, že ji takhle ztrapnil. Hádám, že tak do hodiny bude zpráva o jejich rozchodu kolovat po celém baráku." liboval si ve svém výkladu a lokl si piva.

Asi měl pravdu. Všiml jsem si, že Keira byla ráda středem pozornosti a Jack jí to právě sebral, a dokonce k tomu mazaně použil Su. Jako samozvaně korunovaný král provokatérů holek, jsem ho musel pochválit. Věděl, co dělá. A očividně mu bylo fuk, že se rozejdou. Nezdálo se, že by mu na ní tak záleželo. Zatímco já byl rád, vyhrávali jsme přece sázku.

,,Když jsme u toho, volal jsem dneska se Su a nenápadně jsem vyzvěděl, co jsi vlastně provedl Rory." ušklíbl se na mě a dodal ještě: ,,Ale nevíš to ode mě. Susan by mě zabila, kdyby se dozvěděla, že mě to zajímalo kvůli tobě. Už takhle mi to nechtěla říct."

,,Tak sakra povídej! Jsem celej zvědavej." a nelhal jsem. Při zmínce jejího jména jsem se koukl směrem, kde stála, ale už tam nebyla.

,,Vlastně si jí ty nic neprovedl, spíš ona tobě..." začal pomalu Nick, ale hned zase zmlkl. Bože! To to musí tak protahovat?

,,Kurva vymáčkneš se už?" rýpl jsem ho do ramene a nahlas se zasmál. Nechtěl jsem, aby poznal, jak moc mě to vlastně zajímá.

,,Nějaká šance, že si to dělal s holkou v učebně dějepisu?" nevydržel to a rozřechtal se. Začínal jsem asi pomalu chápat, kam tím směřuje. Sebevědomě jsem rozevřel ruce a kývl hlavou, jakože nechápu, jak může pochybovat.

,,Kámo, ty jsi borec!" začal se smát ještě víc a poplácal mě uznale po rameni.

,,Jednoduše řečeno, Rory vás slyšela, nebo spíš poslouchala. Pak, když jste...ehm...skončili, začla zdrhat. Myslela si, že jdeš za ní a pak si prej zařval a vyděsil ji tak, že spadla." dokončil vyprávění.

Takže takhle to bylo? Ta malá myška se mě bála, protože měla černé svědomí. Prostě nasadila jakýsi obranný mód, proto byla hnusná. Jak se mi ulevilo! Konečně jsem začal trochu chápat její matoucí chování.

,,Nesmíš jí to mít za zlý, je jen strašně zvědavá." zastal se jí Nick, když viděl, jak dlouho bez výrazu přemýšlím.

,,Neboj, nebudu." slíbil jsem mu, ale vážně jsem to nemyslel. Hodlám si ji teď vychutnat, trochu ji potrápit. Teď, když jsem věděl, o co jde měl jsem výhodu, zase jsem vedl.

***

Procházel jsem barák a hledal, kde by mohla Rory být. Najednou vyšla z jednoho pokoje Keira a tvářila se, jakože právě vyhrála souboj s kingkongem. Hned za ní vyšel Jack. Koukl na mě stylem "Nechci nic vysvětlovat" a naznačil mi gestem, že se chce napít. Nebyl jsem proti, Rory jsem stejně nemohl najít.

Došli jsme ke stolu, kde seděla Su s Nickem. Přisedli jsme k nim, Jack vzal flašku, co byla na stole a na ex vypil snad čtvrt jejího obsahu. Ke stolu rázem přišla Keira, vzala si kabelku, která byla opřená o křeslo, na kterém seděla Su a rozloučila se s námi. Nečekala ani na odpovědi a odešla. Su s Nickem na sebe koukli a hned jim bylo vše jasný.

,,Takže, drahá milá Susan Collinsová, nedlužíš mi něco?" natahoval Nick radostně jednu ruku kolem Susaniných ramen a culil se jako dítě o Štědrém dnu.

,,Ach joo! Zdá se, že dlužím." zahrála smutně. V tom, si ke stolu přisedla další osoba. Ta, na kterou jsem čekal.

,,Stalo se něco? Právě jsem potkala Keiru, jak odchází s Tomem." podotkla a Jack na ni zvedl nasraně hlavu, kterou měl doteď opřenou o stůl.

,,Stalo se to , že mi Susan dluží pusu. A tipl, bych že i ty ji někomu dlužíš." řekl Nick Rory a já na ni vítězně koukl. Očima jsem probodl ty její. Užíval jsem si, jak zrudla. Jako jahoda. Byl na ní poznat ten vztek, rozpaky a kapánek zoufalství. Ten výraz byl k nezaplacení. Její nenávistný pohled na mě přerušila Su: ,,Příště, už to nevyhraješ Nicku!"

Naklonila se k němu a dala mu pusu. Takovou malou krátkou dětskou pusu. Z toho přeci ten kluk nemohl mít žádnou radost. Rozhodl jsem se mu malinko pomoct, a vlastně i sobě, protože takovou pusu jakou dostane Nick, takovou mi dluží Rory. A já se ošidit nenechám. Tu pusu od ní chci. Už jen proto, že vidím, jak moc mi ji nechce dát.

Pronesl jsem tedy: ,,Su... nejsme ve školce. Dej mu pořádnou." a opět koukl na Rory, která se na mě zamračila.

,,Takovou dávám vždy." bránila se Susan.

,,Je na čase to změnit. Nebo se bojíš?" usmál jsem se na ni a zvedl jedno obočí. Holky nesnášejí, když je někdo takhle vyzívá. Je to skvělej prostředek jak je dostrkat k tomu, co chci já. A i když ví , o co ti jde, stejně to udělají, aby ti cosi dokázaly.

Zakoulela očima, vypila panáka na kuráž, co stál před ní a pak oběma rukama uchopila Nickův obličej a dala mu pořádnej pomalej polibek. Jakmile ho pustila ušklíbla se na mě, ale já spíš věnoval pozornost Nickovi, kterej na mě vděčně koukal a byl celej mimo. Ten kluk musel čekat dva roky, aby se dostal k blbé puse. Fakt mě potřeboval.

Jakoby mi mou laskavost chtěl vrátit, pronesl: ,,Půlka dluhu splacena." a koukl se na Rory. Ta koukla na něj, poté na Su a Jacka, a nakonec na mě. Ty oči. Ty zelené, až moc krásné, oči. Dívala se na mě tak upřímně, až mě mrazilo. Chvíli jsem zalitoval, že ji do tohohle nutím. Bože. Vzpamatuj se, Davisi! Naštěstí se potom ušklíbla a protočila hlavu, což mě vrátilo zpět na zem, na které jsme vedli tichou válku.

Myslel jsem si, že couvne. Nebo, že se zkusí nějak vymluvit, ale ona ne. Přistoupila ke mně a prstem ukázala, ať vstanu. Už to pouhé gesto. To, že se odvážila mi takhle "poroučet". Proti mé vůli se mi líbilo, že je najednou tak sebevědomá. Chtěl jsem jí odporovat, ale nohy mne samy postavily. A málem nestály jen nohy. Koukal jsem se na ni, jestli na poslední chvíli necukne, ale vypadalo to, že ne.

Najednou přiblížila rty k těm mým a políbila mě. Sakra! Já snad nikdy nezažil lepší pusu. Její rty byly tak měkké, tak lahodné. Automaticky jsem ji chytil za zadek, což jí vlastně i pomohlo držet balanc. Chudák malá, stála na špičkách, protože jsem byl asi o hlavu a půl vyšší než ona.

Pak ale svoje krásné rtíky rychle odlepila od těch mých. Teď teprve jsem si to přiznal. Já ji chci. Já ji dostanu!