Odstrčil jsem od sebe Sajmona a vyděšeně pozoroval vychovatelku. "Chlapci co má toto znamenat!?" Řekla přísně. Začala nás poučovat jak se máme správně chovat na internátu a jak je tohle špatně. Asi po dvou hodinách co na nás řvala se rozhodla že nás oba dá na zbytek noci na jiné pokoje a bude nás oba hlídat aby jsme se k sobě nedostali. Nemohl jsem celou noc spát a tak jsem až do rána přemýšlel co řeknu hlavní vychovatelce. Měl jsem z rána nahnáno. A co až se to dozví moje máma? Proboha to bude ještě vyrvál!
Každopádně už začalo svítat a já se šel obléct a připravit si věci do školy i když jsem nevěděl jestli mě tam po včerejší noci ještě pustí. Ráno jsme měli schůzku s hlavní vychovatelkou našeho intru. Oba jsme si se Sajmonem sedli k ní do kanceláře a nervózně se dívali všude kolem. Teda hlavně já byl nervózní. Sajmon nevypadal že by se ho něco týkalo. Vychovatelka si sedla za stůl a spustila. "Takže chlapci, vy si myslíte že jste kde v bordelu?? Tohle je intr proboha!!" Křičela na nás. "Takhle se tu nemůžete chovat, máme tu jistá pravidla a ta se nesmí porušovat!! A teď co mi k tomu řeknete jsem na vás zvědavá jak mi to chcete vysvětlit." Podívala se přísně na Sajmona a následně projela pohledem i mě. Sajnon se jen pousmál a spustil. "No víte když máte někoho ráda měla by jste to dát najevo, ale o tom vy asi nic nevíte." Usmál se ještě víc. Proboha on snad chce aby nás oba vykopli ze školy nebo co?? Zhluboka jsem polknul když se podívala na mě a znovu spustila. Kdo si myslíte že ste? Králové světa?" Začala se nám vysmívat. Cítil jsem se ještě hůř a to jsem ze sebe zatím nedostal ani slovo. Po další hodině kdy jsem jen přihlížel kradaci hádky mezi vychovatelkou a Sajmonem nás oba vyhodila z kanceláře s tím že jsme vyhozeni z intru. Asi o půl hodiny později když jsem si balil svoje věci mi volala máma. Se smrtí v očích jsem telefon zvedl a okamžitě si ho musel dát dal od ucha neboť moje máma tak ječela že mi to málem urvalo ušní bubínek. "To si ze mě děláš legraci ne?? Volala mi vychovatelka z intru že už tě tam nechtějí a ať si najdeš jiný!!" Funěla máma do telefonu. "Přijedeš okamžitě domu a pak se rozhodnu co s tebou a nechci slyšet ani slovo o tom druhým klukovi a ať je rád že pro tebe nejedu jinak by to schytal, rozumíš!??" Se slzami v očích a s knedlíkem v krku jsem jen zklesle odpověděl "ano za chvíli mi jede Bus." Máma položila telefon a já si pobral věci a vyrazil na zastávku. Cesta domů byla příšerná a do toho mi neustále volal Sajmon a když jsem mu to nezvedal tak mi dokola psal jednu zprávu za druhou. Napsal jsem mu jen že jsem musel domů a že se teď delší dobu neuvidíme. Když jsem přijel domů na zastávce už na mě čekala máma. Už vypadala míň naštvaně ale pořád byla. Nemluvila se mnou a když jsem se pokusil něco říct tak se tvářila že neexistuji. Celý den byl jako noční můra.
