Uplynulo pár dní a ve škole se mi celkem dařilo. Chodil jsem ven s Pam a Sajmon se na chvíli tvářil že neexistuju. To ho ale přešlo jen co zjistil že se údajně líbím někomu ve škole. Začal se chovat úplně jinak. Jenže v tom byl problém na pokoji si mě stále nevšímal ale před ostatními dělal že mu patřím. Potřeboval jsem si s ním promluvit. Čekal jsem až náš třetí spolubydlící odejde na vycházku. "Hele Sajmone proč tohle děláš?" zeptal jsem se naštvaně. "Dělám co?" Dělal jako by o nic nešlo. " to že ve škole si mě přivlastňuješ ale na pokoji bys o mě ani kolo neopřel třeba?" Řekl jsem a do očí se mi vhrnuli slzi. "Já ti ani nevím prostě nechci ukázat to že mám srdce ale zase tě nechci vidět s někým jiným."Víš Sajmone mě to ale potom trápí. Ubližuješ mi tím. Mám pocit že jsem jen tvá hračka a to nechci!" Poslední slovo jsem spíše spolkl a rozbrečel se. "A přesně tak to i je. A jestli se do mě zamiluješ tak tě zklamu. " to mě dostalo asi úplně. "Fajn chápu..." řekl jsem úplně zlomený a odešel z pokoje. Šel jsem ven jen tak sám. A přemýšlel jsem nad dneškem. To co mi Sajmon řekl mě dostalo. Znovu se mi spustily slzi. Po asi hodině jsem se vrátil na intr. Když jsem přišel na pokoj tak jsem si jen sedl na postel. Sajmon ke mě přišel a sedl si vedle mě. "Co po mě ještě chceš?" Řekl jsem potichu.
