Hogwarts (Fanfikce, Fred Weasley)

14.

Druhý den jsem se probudila vyspaná do růžova, ale s ještě horší náladou než jsem usínala. V pokoji jsem byla sama, a když jsem se podívala na hodiny, hned jsem zjistila proč.

Blížil se čas oběda a já zaspala dvouhodinovku Lektvarů. Rychle jsem se vypakovala z postele a spěchala do síně, aby na mě něco zbylo.

„Jak to, že jsi nebyla na Lektvarech?" vyzvídal Draco, ještě než jsem dosedla. V tomhle byl horší než leckterá holka.

„Taky tě zdravím."
„Ptal se po tobě Snape," vmísila se do toho Pansy.
„Co jste mu řekli?"
„Nic jsme říct nestihli," mumlal Draco „Blaise řekl, že jste měli náročnou noc, tak ještě vyspáváš." Cukaly mi koutky.

„Tobě to přijde vtipný?" žasla Pansy.
„A mám snad brečet?"
„Možná budeš, Bellová a Weasley jsou oficiálně pár." Už jsem se nesmála.
„Mě to nezajímá."
„Fajn. Koukni ke dveřím," pokynul Draco hlavou.

Otočila jsem se a spatřila Katie s Fredem vcházející ruku v ruce. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale Terence jsem nenašla. Až teď jsem si všimla, že si vedle mě přisedl Blaise, což bylo možná ještě lepší.

Když se Fred podíval směrem ke mně, zaklepala jsem mu na rameno. Když se otočil, připlácla jsem jeho rty na ty moje.

Po dlouhé chvíli jsem se odtáhla a snažila zakrýt nechuť, jelikož z něj byla cítit cibule.
Ale zafungovalo to.

Fred seděl za Nebelvírským stolem naprosto rudý s naštvaným pohledem upřeným k nám. Musela jsem se v duchu pousmát a pochválit.

Poté co jsem naplnila svůj ozývající se žaludek, jsem s Dracem došla na hodinu Věštění. Přišli jsme mezi posledními, takže moc míst již nezbylo.

Draco zaujal místo vedle Pansy, která odcházela před námi plná obav, že přijde pozdě a mně nezbylo nic jiného než zasednout vedle Blaiseho, který za celou hodinu neřekl jediné slovo.

Což byla škoda, protože radši bych poslouchala jeho než profesorku, jejíž výklad se mi zdál nudnější než obvykle. Ukázalo se, že v tom nejsem sama, neboť Draco znuděně polehával na lavici.

Uprostřed každého stolku stála skleněná koule na nožičkách naplněná kouřem a kolem dokola několik kousků pergamenu zmuchlaných do kuliček.

Hozením jedné po Dracovi jsem upoutala jeho pozornost. Poté co zvednul hlavu, jsem na něj vyplázla jazyk a hodila mu do obličeje další. Tím jsem rozpoutala válku doprovázenou ksichtěním se jeden na druhého.

Když hodina skončila, rychle jsme se vypařili, aby nám učitelka nemohla dát trest za nepořádek, který jsme tam nechali.

Zbytek odpoledne jsem strávila s Dracem. Nejdříve jsme v knihovně schovaní mezi regály přerušili pářící se rituály dvěma studentům z Havraspáru a vylekali učící se prvňáky z Mrzimoru tak, že s křikem utekly, po čemž jsme museli zdrhat před madam Pinceovou.

Pak jsme se procházeli chodbou, kde byla skupinka Nebelvírských děcek, co se chvástala svým lvem na prsou.

Když jsme šli kolem nich, natáhli ruce dopředu a křečovitě sevřeli prsty, jako napodobení drápů, přičemž se tvářili, jako když tlačí na záchodě.

Nedalo mi to a jednomu klukovi jsem podkopla nohy, holčičku jsem chytila zezadu za hábit a přinutila zvracet slimáky.

Draco dvěma spoutal nohy k sobě, takže museli skákat a každou chvíli padali a jednomu chlapci vykouzlil z vlasů parohy.