Hogwarts (Fanfikce, Fred Weasley)

12.

Probudil mě pohyb ve vlasech a kolem pasu jsem cítila obmotanou cizí paži. Teprve když jsem otevřela oči a dívala se do Fredovy zasněné tváře, mi došlo, kde jsem a co se stalo.

„Dobré ránko." věnoval mi pusu na čelo.

„Dobré," zašeptala jsem a přejížděla dlaní po jeho dokonalé tváři.

„Nebyla jsi špatná." políbil mě do dlaně. Vyhoupla jsem se na něj a jemně ho políbila.

„Taky jsi nebyl nejhorší." Chytl mě za zátylek a přitiskl na své rty. Jelikož jsme se neobtěžovali s oblékáním - proč taky - měli jsme to, teď snaží. Na kráse tomu ale neubralo.

Pořádně mi kručelo v břiše, takže jsem se vypravila na snídani. V kuchyni jsem potkala Rema s Dorou. Rem držel v ruce dopis a oba vypadali ustaraně.

„Co se děje?"

„Nic, vše je tak jak má být." zastrčil dopis do kapsy, jako bych ho ještě neviděla „Kde jsi spala?"

„No, v posteli." Kde jinde? Na zemi? To bych se moc nevyspala.

„A kde?" založila si Dora ruce na prsou. Sakra, co to je za otázky?

„V pokoji." Nevypadali, že by jim tahle odpověď stačila. Naštěstí než stihli pokračovat, přišel Fred.

„Ještě jsme neskončili." ukázal na mě Rem a i s Dorou opustil místnost.

„Už na to přišli?" usmál se nově příchozí a lehce mě pohladil po ruce.

„Částečně." pokývala jsem hlavou a rychle udělala krok z jeho dosahu. Do kuchyně se totiž přišel porozhlédnout Ron, a jakmile odešel, přihnala se Ginny.

„Užili jste si noc?" mrkla na nás. Co to sakra?

„Praštila ses do hlavy?" Zareagovala jsem, než to stihl udělat Fred a něco prozradit. Zabralo to, Ginny pokrčila rameny a vypakovala se.

To se tu nemůžu najíst bez hloupých otázek? Jídlo? Jídlo!

Nadšeně jsem si doťapkala ke stolu a nandala si plný talíř. Přivoněla jsem si ke kávě a všimla si, že Fred sedí vedle a pozoruje mě.

„Co máš za problém?" snažila jsem se vyznít pobouřeně. S úsměvem se ke mně naklonil a dal mi pusu do vlasů. Přihlouple jsem se zachichotala.

Odpoledne jsme se všichni vypravili do města. Měli jsme tři hoďky než se znovu sejdeme v Děravém kotli.

Obcházela jsem obchod po obchodu v mudlovském Londýně a sháněla dárky.

V jednom mě zaujala mikina. Se zájmem jsem si ji prohlížela, když ke mně přišlo individuum v teplácích a mikině s kapucí na hlavě.

„Ta by ti sekla." prohlížel si mě od shora až dolu „Ale chtělo by to něco víc sexy, kotě."

„Běž prudit někoho jinýho."

„Drsná. To mám rád." sáhl mi na zadek.

„Dej tu ruku pryč nebo tě to bude bolet," zasyčela jsem varovně.

„Vim, že to chceš," uchechtl se. Nesnášela jsem tyhle typy. Chytla jsem mu zápěstí a odstrčila ho, jak nejvíc jsem uměla. Trochu se zapotácel, toho jsem využila a utekla.

Procházela jsem různými uličkami, nakukovala do obchodů a hledala něco, co by se líbilo Doře.

Když jsem procházela kolem typické tmavé uličky plné šera, vykoukla z ní lidská ruka a zatáhla mě dovnitř. Ani jsem nestihla vyjeknout.