"ahoj princezno, co máš dneska v plánu?"
"ahoj zlato, promiň, ale dneska odpoledne už něco mám, ale mohl by jsi dojít večer" "co máš v plánu? pokud to není nějaký tajný" zasmál se. "jdu ven, a jelikož vím že by tě zajímalo s kým" polka jsem, věděla jsem že bude proti, "....s Františkem" "jsi normální?! minulý týden tě zdrogoval a ty s ním jdeš na pohodu ven? Amél, proč tam jdeš?" "neboj, kdyby něco, volám, slibuju" "proč s ním jdeš?" "já nevím, něco chce, ale nevím co, neboj se o mě, prosím" "bojím se o tebe, volej, miluju tě strašně moc" "já tebe, přijdeš večer?" "jestli to nebude vadit" "si myslíš že mi ty budeš někdy vadit?" zasmála jsem se do telefonu. "co ty víš" "dneska v šest ať už si u nás, táta už s tím počítá" "fajn, těším se" "já taky"
hovor jsem típla a šla se přichystat. Přece jenom bylo už půl třetí a já měla ve tři být na náměstí, vzala jsem si černý džíny a Petrovu bílou mikinu kterou jsem měla do půlky stehen, dala jsem si jen řasenku a rozčesala obočí. "tati, jdu ven s Adelkou, večer přijde ten Petr jak jsme se domlouvali ano?" uculila jsem na tátu kterej si hrál s dětmi, "super, Petr je fajn, a prosímtě, stavíš se v šest pro El? bude u tý Káji, víš kde, žejo?" "jojo, stavím se pro ní, ahoj" obejmula jsem se s Klárou a šla.
čekám před kavárnou a prstami mačkám okraje mikiny. Slyším ze sebou kroky a tak se otočím. "omlouvám se za spoždění" usmál se František a natáhl ruce na náznak obejmutí, raději jsem udělala krok vzad. "tak co potřebuješ?" "chci se ti především omluvit, taky jsem nebyl úplně čistej, veděl jsem co dělám ale nedalo mi to" "omluva se přijímá, ještě něco?" "hlavně jsem se ti chtěl omluvit, a..." "a?" "Petr je zamilovanej až po uši, znám ho dlouho, ale takhle, takhle ho vidím poprvý, máš na tom zásluhu" "jsem ráda že ho dělám šťastným" "to buď, závidím mu" "co mu závidíš?" "tebe" "věř mi že nemáš co" zasmála jsem se, "mám" "a co přesně?" "má vedle sebe krásnou hnědovlasou holku, která je krásná jak z venku tak podle povídání i z venku" "děkuju" usmála jsem se. "ještě jednou se omlouvám, strašně moc, nechtěl jsem to posrat" "říkám že jsem ti odpustila, máš čas udělat nový dojem. zajdem na kafe?" pokusila jsem se o úsměv. "děkuju, a ano můžeme" bez odpovědi jsem se otočila směr kavárna.
"tak ahoj" chtěla jsem se otočit a odejít směr domov, bohužel se mi tak nepodařilo, František chytil mé zápěstí a otočil na sebe, po chvilce pustil zápěstí a mou bradu si dal mezi dva prsty a díval se mi do očí. "jsi krásná" ""děkuju, ale už musím" otočila jsem se a odběhla.
"je všechno v pohodě princezno?!" vybalil Petr hned potom co telefon vzal po prvním vyzvánění, "neboj se, ano? všechno je v pohodě, jen volám že jdu pro Ellu a pak se můžeš stavit ano?" "fajn, já se o tebe bál, kde jsi?" "nemáš čeho, jsem u kavárny, proč?" "pět minut, miluju tě strašně moc" než jsem stihla odpovědět to Petr típnul, jen jsem se pousmála a šla vyhodit papírový kelímek od kafe.
"nasedej" vyskočila jsem, "já tě zabiju, víš jak si mě vylekal? co tu vůbec děláš? musím pro El" "vyzvedneme ji spolu, přece nemůžeš jít pěšky" zasmál se a poklepal na místo spolujezdce, nasedla jsem. Po chvilce cesty mi Peťa dal ruku na stehno, jen jsem se nad tím pousmála. "víš vůbec kam jedem?" došlo mi že neví kde je El, "ne, naviguj". "přestaň" zachvěla jsem se když se začal rukou posouvat víš. "co za to" "nic, a tady odboč" ukázala jsem doprava a zasmála jsem se. "jsme tu, dojdu tam" "fajn" políbil mě a já odešla.
PETR
Amélka se zvedla a odešla pro El, vzal jsem si do ruky telefon a psal si s Calinem, zase má párty, pořád jen chlastají. zasmál jsem se sám pro sebe. Koukl jsem z okínka a vidím jak se Amy objímá s nějakým klukem, asi kamarád, ale ranilo mě to. otočila se a mávla směrem ke mně ať za nimi přijdu, zvedl jsem se a došel tedy za nimi.
--------------------------------------
DOMINIK JE NIKTENDO, JEN TO BERTE TAK ŽE TU NENÍ TAK SLAVNÝ A S HUDBOU TEPRVE ZAČÍNA
"Péťo, lásko, tohle je Domča...můj kamarád, neviděli jsme se už přes tři roky" "Petr" usmál se a podal Dominikovi ruku, "jsem Nik" ruku přijmul. Věděla jsem že je Petr žárlivý a proto jsem se na něho usmála a propletla s ním ruce. "kde je El?" "nahoře, u ségry, skočím tam okej?" "okej" Dominik okamžitě zmizel a šel za holkama. "co se děje?" otočila jsem se na Petra, "nic se neděje" "Péťo, poznám to na tobě, copak je?" "chci abys byla jen moje" obejmul mě, "však jsem tvoje" odtáhla jsem se z objetí, "chci se tulit" přitáhl si mě zase do objetí, jen jsem se nad tím usmála a zabořila hlavu na jeho rameno. "neříkej že pan Adámek má i tulivou náladu" řekla jsem se sarkasmem v hlase, "má, maximálně dvakrát do roka a proto chci aby se semnou slečna Nováková mazlila" dal mi pusu na čelo a zrovna přišla El. "Ahoj" obejmula jsem se s ní a ona s Petrem.
"my půjdeme na chvilku nahoru" oznámila jsem a vyběhla schody. jen jsem zavřela dveře Petr mě začal líbat na krku, "tady nemůžeme a já myslela že se chceš mazlit"
-
okeeeey, ahojkyy, je tu dalsi kapitola, nemam moc napadu, a nechci se do toho nutit, takze muj plan, vydavat kazdy tyden byl promysleny jen v nalade na psani, takze chci rict ze to pada. budu zas vydavat podle nalady, budou dny kdy vydam klidne 3 kapitoly denne, potom muzou byt aj tydny kdy nevydam zadnou, chci aby jste to vedeli<3 vim ze to moc lidi necte, ale pro me je i 1 clovek "hodne", prosim piste komentiky, nazory, kritiku, vsechno<3
ČTEŠ
I přes to všechno// Stein27, NikTendo
Fanfiction"Proč mi i přes to všechno odpouštíš?" "Sama nevím, asi to nedokážu"
