I přes to všechno// Stein27, NikTendo

tady nemůžeme

"Dobrou Amélko" "dobrou Peťo" zavřela jsem dveře a šla do pokoje. Usnula jsem, vzbudila mě až Klárka která měla zase noční můry, trhala sebou a křičela tak že asi vzbudila všechny. Nešlo mi jí probudit takže jsem nad ní brečela taky, když se mi to povedlo rozbrečela se a skočila mi do náruče. Chodila jsem s ní po chodbě a to asi vzbudilo Petra. "co se děje?" zašeptal mezitím co byl opřený o dveře "měla noční můru, zase" chvilku jsem jí chovala a pak jsme šli spát. Ráno jsem odvedla děti do školky a El šla do školy, naše škola měla dneska, pátek volno takže jsme zůstali doma. "přijde mi jak kdybych tě znala deset let" řekla jsem a koukla se na něj, "mně taky". "mám tě rád" "já tebe". "co si dáš k snídani?" "neobtěžuj se, nic si nedám" "dobře." chvilku jsem byla opřená o kuchyň, "prosím tě, nešel bys tady přes silnici vyhodit tu flašku? nechci aby táta viděl že jsem "pila"" "skočím" "děkuju, pak přijď nahoru, jako doma"

měla jsem zvláštní pocit, domů jsem si kamarády nevodila, k němu jsem cítila hroznej pocit bezpečí, takže mi to nevadilo. šla jsem do koupelny kde jsem si opláchla obličej, a rozčesla vlasy. sundala si mikinu ve které jsem spala a šla do pokoje. otevřela jsem skříň a začala hledat tričko a legíny. "vyhodil jsem to" ozvalo se zamnou a já ztrnula, stála jsem ve spodním prádle před Petrem "co tady děláš?" vyštěkla jsem a ani jsem se na něj nepodívala. "šel jsem sem, poslala jsi mě sem, promiň" "jo, to já promiň, ale otoč se prosím" "dobře" "díky" oblékla jsem se a sedla si vedle Petra. "jsi krásná" zadíval se mi hluboko do mých zelených očí a já viděla jeho krásně modré oči zblízka, "děkuju" šeptla jsem. dívali jsme se na sebe asi tři minuty a naše rty se začali sbližovat. políbil mě, opětovala jsem mu to, překazilo to až bouchnutí hlavních dveří. "kdo to je?" "nevím asi táta, počkej tu" zvedla jsem se z postele a sešla schody "Jakube? co tu děláš?" "nic, pohádal jsem se s Terezou, odjel jsem" "to je mi líto" "jdu nahoru, skočím do školky potom" "děkuju to budeš hodnej" "Jojo" a odešel do svého pokoje a já do svého. "jen Kuba, pohoda" "fajn". když jsem si sedla na postel došlo." Však tam máš věci" koukla se na Petra "nojo, vadí to?" "nevím zajdu tam". 

"promiň že ruším, al-" "koho tam máš?" "kamarádku" "kamarádku jo?" "jo" vzala jsem Petrovi věci a šla do pokoje, ve dveřích mi Jakub řekl že jde do školky, já jen přikývla a šla.

"doděláme to u čeho jsme skončili?" usmál se na mě Petr. "co máš na mysli?", "ty nevíš?" podíval se na mě a já se zahleděla do jeho očí. zas. 

naše rty se spojili, bylo to skvělý, nikdy by mě nenapadlo že tak "tajemný" kluk může být tak něžný. jeho ruce sjížděli na mé boky, líbal mě na krku a já tiše vzdychala jeho jméno. "nemůžeme, přijdou děti měli bychom jít" řekla jsem a přilepila se na jeho krk, kde jsem mu udělala pár malých a dva větší cucfleky. "tak takhle to nenechám" udělal mi cucfleky na dost viditelném místě. "Peťo jdeme" vytáhla jsem ho z postele a vyšli jsme. Asi po 10 minutách se ke mně Petr přiblížil a propletl jeho prsty s těmi mými. usmála jsem se. celou cestu bylo ticho. "jsme tu" "fajn" porozhlédla jsem se kolem přes plot a zahlédla nás nějaká paní, asi Petrova mamka, nevím. šla blíž, "kde jsi byl?" zeptala se klidně, "u Amči", maminka se na mě podívala a stála, "dobrý den" slušně jsem jí pozdravila "ahoj" obětovala mi pozdrav. "půjdu, mám tě rád, napíšu" "já tebe" obejmuli jsme se  a Petr zašel, než jsem se stihla otočit promluvila Peťova mamka "Amčo?" "co?" "Petr je hodnej kluk, ale na holky je zlej, neber to špatně, ale moc se neraduj, není to na dlouho" zůstala jsem stát a jediný co ze mě vypadlo bylo "naschledanou" a já odešla. doma jsem byla, první kroky vedli pro rolák, nechci nic vysvětlovat tátovi který dneska přijede. seběhla jsem schody v čem se otevřeli dveře a vběhli jak děti, Kuba tak i táta. "jééé, ahoj" "nazdaaar" řekl Kuba a naklonil se ke mně "jak se měla kamarádka?" došlo mu, že to byl kluk a já nasadila vraždící pohled, "Amy, zvládla si to?" "jojo, bylo to v pohodě" "to jsem rád".

"půjdu si lehnout" prohlásila jsem asi v osm a odešla jsem. Ležela jsem, přemýšlela, nad čím? nad slovy Petrovi mamky, z přemýšlení mě vytrhla až El, "můžu?" "jasně, pojď".

"sedej, co se stalo?" "nic, měla jsem kluka, ale o to tu nejde, chci ti říct že tě mám moc ráda, vím že jsme k sobě neměli takovej vztah jako máš s Klárkou, ale mám tě moc ráda sesřičko" "Ellinko moje, já tebe!" můžu tu být?" "klidně, jen se převléknu" před El mi nikdy nedělalo problém se převléct, vzala jsem si jiné tričko, ten rolák byl nepohodlný. "ty máš kluka?" "El, ne nemám, proč?" "no, jen tak, já jen že se cucáky neudělaj sami od sebe že" sakra, nedošlo mi to. "no" "no? povídej jsem zvědavá" "nechodíme spolu" "a spali jste spolu?" "Ello, nezacházej do detailů, ale nespali" "promiň, kdo to je?" "Petr" "příjmení?" "Adámek" "vážně? má světlé vlasy?" divně jsem se na ní podívala "jo, má" "cožeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee?" vyjekla přes celej barák. "co by?" podívala jsem se na ní nechápavě, "Petr Adámek je Stein27 ne?" "no, je no" "no to mě poser, moje sestra spí se slavným zpěvákem" zařvala, "Elino, nespíme spolu". v tu chvíli přišel do pokoje táta, "s kým že spíš?" podíval se na mě vyčítavě, "s nikým, Elina převádí normální kamarádství do extrémů" "jdu uspat děti, přijď v devět dolů" hodil pohled a odešel. "Děkuju Ello" zařvala jsem na ní a ona odešla. "Amélinko, neplakej" "Kláry?" otřela jsem si slzy a šla pro ní. "co to máš za modřiny?" hladila mě její malou ručičkou po krku, "spadla jsem, ale teď pojď spinkat ano?" "ano".

bylo devět, hodila jsem na sebe rolák a šla dolů kde už čekal táta. "nechci bejt zlej, ale je ti sedmnáct, mám za tebe zodpovědnost, nedělej kraviny" "já vím, nedělám, slibuju" "kdo je ten kluk?" "nemáme spolu nic, je ze školy" "nechám tě, víš že můžeš kdykoliv přijít že?" "vím, můžu jít?" "jdi".

UF, lehla jsem si na postel a usnula během vteřiny. vzbudil mě až Adam který po mě skákal "máš navštěvu dole" vyjekl potom co jsem se probrala. seběhla jsem dolů kde stál Petr a povídal si s tátou, byla jsem překvapená "ahoj" řekla jsem chraplavým hlasem, "no dobrej den" řekl Petr, "příště by to chtělo vstát dřív než ve dvě" řekl táta a vyšel shody. "copak je?" usmála jsem se na Petra, "čekám v autě" otočil se a odešel. "můžu? zeptala jsem se táty, "jdi" usmál se na mě a já se šla převléct. asi po půl hodině jsem sešla dolů, rozloučila se a vyšla ven. zavřela jsem dveře auta a pozdravila Petra, "kam jedem?" "uvidíš"