Amélie pohled-
"jo, pojedeme do toho aquaparku" "ty jsi úžasná, fakt" obejmul mě Dominik, Asi si ríkáte proč z toho tak vyšiluje, je to v Polsku a my jako malí děti jsme plánovali že tam jednou pojedeme, až budeme moct bez rodičů. "jedeme za 14 dní, ano?" usmála jsem se na něj, "těším se, strašně"
-
den D, jedeme do aquaparku, celkem se divím že s tím Petr neprotestoval.
"jeď pomalu" okřikla jsem Dominika, "jedu 100" "no právě". stejně nezpomalil. magor. "mám tě rád" usmál se na mě, "kdybys zpomalil, taky" "Amélišo" zasmál se. "taky tě miluju" vyplázla jsem na něj jazyk, dala sluchátka a oznámila že jdu spát, přece jenom je to ještě přes hodinu.
"Dominiku, opovaž se mě tam hod-" větu jsem nedokončila protože jsem skončila ve studeném bazénu, Dominik neváhal a skočil jak malé dítě zamnou. "nesnáším tě" "taky tě miluju" na to jsem pouze zdvyhla prostředníček a šla si zaplavat.
je osm večer a my jsme došli na náš hotel, Dominik už stihl udělat bodel, nechápu jak ale co už. "uhni" kopla jsem nohou do Dominika abych se vešla na postel protože byl rozvalenej přes celou postel. "nekopej do mě" "neroztahuj se" kopla jsem do něj a oba jsme dostali záchvat smíchu. "co si dáš k večeři?" zeptala jsem se když jsem vylézala z koupelny v mém krásném outfitu, fakt se mi povedl, "tebe bych si dal" řekl s jeho typickým arogantním úšklebkem, "tak to máš smůlu kamarádíčku" vzala jsem telefon z nabíječky, a odešli jsme z pokoje.
"strašně ti to sluší" usmál se na mě Dominik když jsme jeli výtahem zpět z večeře do pokoje, "děkuju" uculila jsem se na něj, "já chci, ikdyž nemůžu ale prostě musím to udělat, promiň" "co?" "tohle" spojil naše rty. spolupracovala jsem, když mi došlo co to děláme okamžitě jsem se od něj odtáhla a stoupla na druhou stranu výtahu. "omlouvám se, neměl jsem to dělat.....můžeme dělat že se to nestalo?" nervozně se podrbal na zátylku. DOMINIK CITTA JE NERVOZNÍ? KAM ZMIZELO JEHO EGO? WAU. "jo, můžeme" usmála jsem se a šla do našeho pokoje s Dominikem v patách. "stopni to, volá mi Péťa" řekla jsem v půlce dílu Přátel, jak jsem řekla Dominik udělal, zvedla jsem se z postele a začala chodit po pokoji, nedokážu sedět když s někým volám, prostě ne.
"Ahoj kotě" ozval se Petrův hlas z druhé strany, "ahoj lásko, jak se máš?" "celkem fajn, ale chybíš mi, co vy? jak užíváte?" "taky mi moc chybíš, užíváme, koukáme na Přátele a Dominik se furt roztahuje takže se nebudu divit když bude mít zejtra modřiny od mých kopanců" zasmála jsem se a Petr taky, ještě jsme řešili pár novinek. "tak papa, těším se na tebe, miluju těěě" "taky tě miluju, těším se na tebe kotě" "ahoj" típla jsem hovor a zalezla do postele.
cauky, nejsem s tim vubec spokojena, omlouvam se. snad se to zlepsi, ted budu chodit do skoly tak budu psat asi v hodinach, uvidim.
co rikate na "tým?" ja osobne se rozbrecela, moc jim to preju!<3 strasne krasna pisnicka, Peta je laskaaa<33
ČTEŠ
I přes to všechno// Stein27, NikTendo
Fanfiction"Proč mi i přes to všechno odpouštíš?" "Sama nevím, asi to nedokážu"