Bolest a Nový začátek... ✓ [Yaoi]

6 👣 ~ Šance

Uklidil jsem ty věci do takové skříně, kde jsou věci, které na mě při sexu používá a pak si sedl na tu matraci a zachumlal se do deky. Celé tělo mě bolí a štípe od ran od biču... Vydechl jsem a jen čekal. Dneska vlastně mám narozeniny, pokud jsem to spočítal dobře. ,,Všechno nejlepší Suzu..." Vydechl jsem a zavřel oči.

Makoto je jediný, který ještě není se svou rodinou. A už ani nebude, ale alespoň mu pomůžeme. ,,Můžeme." Řekl jeden kolega a ten jenž jsme ho požádali zavolal na číslo ze kterého volal Makoto. Chvíli se nic neozvalo. ,,Čau!" Řekl vězeň Hiroki a my začali zjišťovat polohu. A já odposlouchával jejich rozhovor.

Právě jsem chtěl odnést oběd mé děvce, když zazvonil telefon položil jsem to na komodu vedle telefonu a vzal to. Hm? ,,Kdo jsi?" Zabručel jsem. ,,Jsem Hiroki a jestli chceš, můžeš si koupit další děvku. Z vězení už jsem venku. Tak co ty na to?" Uslyšel jsem a mě hned došlo kdo to je. Jak zná moje číslo? ,, Momentálně teď nechci. Kdyžtak ti ale zavolám za půl roku a nebo už za měsíc. Co já vím." Pokrčil jsem rameny.

,,Hm... To je škoda. Kdyby něco tak zavolej. Moje číslo máš." Mávl jsem na Hirokiho, že to už stačí. ,,Tak zatím." Položil to. ,,Máme jeho polohu. Můžete ho odvést." Zamumlal jsem a kolegové ho odvedli zpět. Hiroki zřejmě neví kdo to je. Podíval jsem se na polohu, kde je zřejmě Makoto. Hm...

Nadzvedl jsem obočí. Jo dobře... Vydechl jsem a telefon položil. Po té jsem s jídlem pro kurvu šel za ním a dal mu to na postel. ,,Dělej a žer." Protočil jsem oči a odešel. Dneska už mu dám pokoj, ale zítra si s ním zase užiju.

Povzdechl jsem si. Sedl jsem si, opřel jsem se o zeď a začal jíst to jídlo. Když jsem to dojedl, odložil jsem talíř dál od matrace a opět si lehl. Přikryl jsem se tou slabou dekou, zavřel jsem oči a snažil se alespoň na tu hodinu usnout, než mě opět probudí.

~ 16:53

,,Můžeme." Oznámil jsem a nasedl do auta. Hned spolu s kolegy jsme vyjeli po chvíli rozmýšlení na místo, kde je držen Makoto. Zjistil jsem, kdo to je a před jedenácti lety se mu objevil trestný rejstřík za krádež peněz. To jsem u policie samozřejmě ještě nebyl. Jeho jméno je Manzo.

,,Tady a dělej." Dal jsem mu večeři, kopnul ho do boku, aby se probudil a pak ho kopl ještě jednou, ale do břicha. Odešel jsem. Samozřejmě se o něj starám. Protože nechci, aby byl vyhublý, což stejně nejde, když nežere. Sex s takovými hubenými lidmi je hrozný! Bleh. A taky mu dovoluji sprchu. Přece tu nebude smrdět. Pán se musí o svou kurvu přeci stara. Ruce jsem si dal do kapes a šel do obýváku, kde jsem pustil televizi a sedl si na svůj kožený černý gauč. Nohu jsem si přehodil přes druhou a koukal se na zprávy.

Cukl jsem se sebou a sykl bolestí. Ruku jsem si dal na bok, břicho a otevřel oči. Co..? Vydechl jsem a sedl si. Zakuckal jsem se. Nahmatal jsem pomalu jídlo, lehl jsem si přetočil jsem na břicho a pomalu jedl.

Uslyšel jsem auto- ne dvě auta. Kdo to zase je?! Zavrčel jsem a vstal. Přišel jsem k oknu, podíval se přes žaluzie a zamračil se. No to si, ze mě děláš prdel? Co tu dělají fízlové?! Ta kurva... Vytáhl jsem pistol a hned se odebral za mou kurvou. Otevřel jsem dveře. ,,Ty jeden parchante!!" Chytil jsem ho za vlasy, nečekal jsem než vstane a za vlasy jsem ho už táhl z místnosti.

Přijeli jsme k tomu domu. Vystoupil jsem, vzal si pistol tak jako ostatní a přišli jsme opatrně a přikrčený k domu. Vevnitř někdo je, podle světel, který bliknou každou chvíli jinak. Takže televize. Přišli jsme ke dveřím, vykopl jsem dveře a hned jsme prohledávali místnosti.

Už jsou tady... Ts. Ta děvka za to zaplatí. To mi nedaruje. ,,Tady jsme...!" Uchechtl jsem se s úšklebkem na tváři. Přišli jsme na chodbu, kurvu jsem hodil na zem, ale stále ho držel za vlasy. Druhou rukou jsem mu pistolí namířil na hlavu a rovnou mu ji k hlavě přiložil. Nedělá mi problém ho zastřelit.

,,Au...!" Zakňučel jsem, když mě chytil za vlasy a táhl pryč. Zvedal jsem se a snažil se jít stejně rychle jako on, aby mě tak netahal a nebolelo to. Vůbec jsem nechápal o co jde. Co jsem provedl. Když mě shodil na zem, přiložil k mojí hlavě pistol, dostal jsem strach. Strach, že nakonec jsem se, ze všeho nedostal a stejně umřu. Strach, že nakonec už žít nebudu. Když mi můj vystrašený pohled skončil na policii, tak mi to všechno došlo... Opravdu jen ta slova stačila.