Bolest a Nový začátek... ✓ [Yaoi]

8 👣 ~ Nemocnice

Sakra... Manzovi jsem pistol zabavil, pak jsem přiběhl k Makotovi, klekl jsem si k němu a chytil ho opatrně kolem pasu. ,,Už tu je záchranka." Řekl jsem mu. Sundal jsem si uniformu a tričko pod uniformou. Tričkem jsem mu zakryl ránu a držel mu to tam.

Rychle jsem dýchal a chytil se uniformy člověka, policisty, který ke mě přiběhl, klekl si a chytili mě. Ruku jsem si dal na místo, kam mě střelil a zaposlouchal se do zvuky záchranky, která přijela.

Všechny zraněné se dali do záchranky, pak je odvezli do nemocnice a všechno se to vyřešilo. Pak samozřejmě budu muset pokládat Suzuovi otázky a podobně. Manza čeká soud. Pokud jde o Suzua, tak s tím počkám, až to s ním bude lepší. Nakonec jsem se dostal domů až kolem jedné ráno. Další důvod proč nemít zvířata.

Pokud jde o to, kde bude bydlet... Jeho strýc a on, co jsem se dozvěděl, tak spolu nikdy nevycházeli a nemluví spolu. Do toho z jakého důvodu hrabat nehodlám, ale jiný domov nemá, dneska mu je osmnáct, takže se to taky musí vyřešit. Povzdechl jsem si.

Později už jsem jel zřejmě do nemocnice, kde jsem se objevil na jednom z pokojů a už jen spal a odpočíval, hned po té co proběhla operace, kde mi prý kulku vyndali. Byl jsem celý obvázáný.

Vzbudil jsem se a byl další den asi kolem druhé odpoledne. Pomalu a opatrně v leže, jsem snědl oběd, kterou mi přinesli a k tomu nějaký prášky. Asi na bolest. Doktor mi přečetl všechny zranění, které mám po té co přišel a pak po pár dalších slovem odešel. Povzdechl jsem si a lehl si trochu líp i přes tu bolest v těle, kterou jsem cítil. Zavřel jsem oči a kousl se do rtu. Mami, tati. Tak jsem konečně venku... Vydechl jsem. Ale co budu dělat, až budu venku z nemocnice..?

Ráno jsem se oblékl do normálního oblečení, protože dnes a zítra mám volno, dal jsem si tousty k snídani a pak šel s čokoládou v ruce rovnou do auta. Jedu navštívit Suzua. Když už nemá jiným slovem nikoho... Navíc mám rád společnost a myslím, že by ji taky rád ocenil.

Nastoupil jsem do mého auta, nastartoval a připoutal se. Vyjel jsem směrem nemocnice a do cca deseti minut jsem byl u nemocnice. Tam jsem se zeptal v jakém je pokoji a patře a pak jel výtahem přímo za ním, až jsem došel k jeho pokoji.

Otočil jsem hlavu a pohled stočil k oknu. Pousmál jsem se. ,,Je tam nádherně..." Vydechl jsem a zavřel oči. Měl bych spát. Chci z nemocnice a podívat se na můj dům. Zřejmě tam už bydlí někdo jiný, ale dům, když žiju, by měl patřit mě ne? Mám tam svoje věci a tak. Z přemýšlení mě vytrhl zvuk klepání na dveře a tak jsem pohled stočil tam. ,,Dále." Zachraptěl jsem.

Přišel jsem k tomu pokoji. Po chvíli jsem zaklepal na dveře a čekal než se ozval jeho hlas, pak jsem teprve vešel dovnitř. Za sebou jsem zavřel dveře, otočil se na něj s mírným úsměvem a přišel k němu. ,,Ahoj Suzuo. Jsem Tadao Hideki. Jak se cítíš?" Zeptal jsem se a sedl si na židli vedle jeho postele.

Když jsem ho uviděl, tak jsem si vzpomněl na ten včerejšek, jak se to všechno odehrálo. To je ten... Em. Ten co mi pomohl a byl u mě? Myslím že jo. To na co si pamatuju vidím rozmazaně. Takže je u policie. Podíval jsem se na něj. ,,Dobrý den." Zamumlal jsem tiše a nadechl se. ,,Cítím se líp, děkuji." ,,To je dobře. Tady." Řekl a podal mi čokoládu. ,,Všechno nejlepší opožděně." Překvapeně jsem zamrkal, přivřel jsem oči a pak se pousmál. ,,Děkuji vám moc a i za ten včerejšek." Řekl jsem vděčně a čokoládu si vzal a položil na stolek. Pak si ji sním. Je to od něj milé...

,,To je v pořádku. Je to moje práce. Akorát mě mrzí, že to tak trvalo." Řekl jsem mu a lokty se opřel o kolena a ruce si chytil. Koukal jsem se na něj. ,,Až... No asi víš, co tě teď čeká. Až budeš mít náladu, tak budu potřebovat vědět všechno co dělal, co se stalo. Pak budu řešit tvoje doklady a další. Také, kde budeš bydlet. Dům kde jsi žil, ten stejný den, co tě unesli, tak zničili. Všechen nábytek, okna, zdi zbourali... Použili prý benzín a zapálili. Z domu nic nezbylo, tak ho nechali zničit a stavějí tam nový."

Zamrkal jsem. ,,C-co?" Zamručel jsem a přivřel oči. Povzdechl jsem si. Takže vše co jsem měl je pryč. Teď nemám už vůbec nic. Zavřel jsem oči a vydechl. Kousl jsem se do rtu. ,, Děkuji za informace..."