Bolest a Nový začátek... ✓ [Yaoi]

10 👣 ~ Venku z nemocnice

Dopil jsem pivo, zaplatil a šel zpět k autu. Jen jsem si vzal telefon a šel do parku. Já blbec jsem měl jít do baru pěšky. Teď nemůžu řídit. Povzdechl jsem si a sedl si na lavičku. Domu jsem se nakonec vrátil za dvě hodiny a půl s večeří v ruce jsem si pak sedl ke stolu. Najedl jsem se, dal si rychlou sprchu a šel si lehnout.

~ Další den ~

Ráno mě vzbudili paprsky slunce, které svítili přes okno přímo mě do očí, jen jsem se přetočil a otevřel oči směrem ke dveřím. Tak a jde se. Vydechl jsem. Oblékl jsem si normální oblečení, dal jsem si výživnou snídani a pak ještě trochu připravil jeho dočasný pokoj.

Za půl hodiny může odejít, tak jsem nasedl do auta a hned vyjel směrem do nemocnice. Dneska je docela dost hezky a teplo, takže si Suzuo klidně může zkusit jít na zahradu do bazénu... Mimochodem. Je tu léto.

Ráno jsem se probudil, kvůli injekci a jídlu. Taky jsem měl ještě lehkou kontrolu. Seděl jsem na posteli a dojedl snídani. Čím víc jím, tím víc mi nemocniční jídlo nechutná. Bleh. Kdo tu vaří? Ale měl bych být spokojený i za to. Vydechl jsem a pak si z igelitky od Tadaa vytáhl oblečení, které mi přinesl.

Vstal jsem, sundal si špinavý obvaz a dal si na ránu kolem pasu nový obvaz. Starý jsem tam vyhodil do koše. Usmál se a hned se do toho oblečení nasoukal. Bylo mi jakžtakž akorát, trochu větší, ale ne moc, což mám i rád. Uklidil jsem si tu po sobě a jen seděl na posteli a čekal. Prý si mě i vyzvedne. Jsem rád, že jsme přátelé a vážím si toho.

Přijel jsem k nemocnici, zaparkoval co nejblíž a vystoupil. Zamkl jsem auto, otočil se na patě a šel do budovy, kde jsem se jen ohlásil a hned výtahem jel do patra jeho pokoje. Vystoupil jsem z výtahu a přišel k pokoji, u kterého jsem zaklepal na dveře a následně vešel. ,,Ahoj Suzu." Usmál jsem se. ,,Můžeme jít?" Optal jsem se a opřel se o zeď vedle dveří.

Když jsem uslyšel jeho hlas, tak jsem hned zvedl pohled na dveře a pak na Tadaa. Zvedl jsem se a podrbal se na zátylku. ,,Jo jo můžeme. Už chci jít pryč." Hlesl jsem a usmál se. Už se nemůžu dočkat až budu venku, uvidím tu nádhernou přírodu a taky kde budu dočasně bydlet. Také bych chtěl ale viděl, jak to vypadá na místě mého prvního bydliště.

Kývl jsem. ,,Tak jdeme. U nemocnice mám auto, tak pojedeme autem. Chceš se předtím ještě někde stavit na jídlo nebo tak nějak a nebo pojedeme rovnou?" Zeptal jsem se raději, kdyby chtěl ještě někam. Mě to nevadí. Kvůli němu mám ještě týden dovolenou, aby si zvykl všude a tak. Pak musím opět do práce.

,,No um... Mám docela hlad jestli nevadí. Jídlo v nemocnici se nedá jíst." Uchechtl jsem se. On kývl a tak jsem šel hned za ním ven z nemocnice. Když jsme vešli ven, nadechl jsem se čerstvého vzduchu a s úsměvem vydechl. Je hezky. Rozhlédl jsem se a jak jsme přišli k autu. Tak jsem nasedl vedle něj na místo spolujezdce a po té co nastoupil Tadao, tak vyjel z parkoviště. Usmál jsem se. Chci toho ještě hodně udělat, ale první si užít to, že jsem již venku.

,,Dej si pas." Řekl jsem a on tak udělal. Šlo vidět, že je až příliš unešen venkovem? Asi. Usmál jsem se. Po nějaké době jsem zastavil. Rychlé občerstvení. Třeba tu jsem ještě nebyl, tak to rovnou zkusím. Většinou jím doma. Vystoupil jsem s ním a šel dovnitř. ,,Když bych šel moc rychle a nebo se ti udělalo špatně, tak stačí říct." Podíval jsem se na něj, ale jeho pohled mi řekl opak. Je jako by žil celou tu dobu normálně. Pár modřin na obličeji. Zbytek nevidím. To už je pod oblečením.

Kývl jsem. Přišli jsme do rychlého občerstvení a podíval jsem se co tu mají. ,,Vyber si na co máš chuť." Řekl a já se koukal  ,,Dobře. Asi ty špagety." Hlesl jsem. ,, Dobře. Jdi si někam sednout a hned jsem tam." Řekl a já kývl. Otočil jsem se na patě a rozhlédl se. Je tu plno... Rozešel jsem se někam a našel jedno místo pro dva u okna, tak jsem si sedl tam a rukama si podepřel hlavu. Kolik mu vlastně je?

Objednal jsem dvakrát špagety a do deseti minut to bylo hotový. Zaplatil jsem a i s jídlem šel ke stolu, u kterého seděl Suzuo. ,,Tady máš." Sedl jsem si taky ke stolu a dal mu jeho špagety. ,,Dobrou chuť." Usmál jsem se a začal jíst. ,,Em... Mohu se zeptat? Kolik vá- ti je let?" Řekl tiše a já k němu zvedl pohled. Usmál jsem se. ,,Nejsem o moc starší. Je mi teprve třiadvacet." Nedávno bylo. Na vysokou jsem nešel. Chtěl jsem hned pracovat.