Bolest a Nový začátek... ✓ [Yaoi]

1 👣 ~ První část

Seme - Tučně - Tadao Hideki
Uke - Normálně - Suzu Makoto
Násilník - Kurzívou - Manzo

Schoulený na matraci v klubíčku pouze ve spodním prádle, u rohu tmavé ledové místnosti a s tácem u nohou jen s rohlíkem, chlebem a mlékem. To je můj každodenní život tady už půl roku, někde na místě daleko za městem u lesa.

Tak to je pokaždé. Strach. Když uslyším přibližující se kroky blíž a blíž ke mě, projede mnou ledový mráz a strach z dalších pár minut budoucna. Kroky, které se přibližují, zvuky klíčů od mého 'pokoje' a jeho stále hnusný a chladný hlas. Po té co uvidím, jak se hýbe klika se ještě více přikrčím.

Vzal jsem si klíče od jeho vězení, svoje černý, středně dlouhý vlasy si dal do gumičky a šel za ním. Je to místnost... Dalo by se říct něco mezi pokojem a sklepem. Mám už ho tu půl roku. Policie ho hledá, protože je to syn bývalého náčelníka police, kterého jsem zabil a taktéž i jeho ženu. Policie nevěděla, že se prodával jako děvka, byl pohřešovaný a když jsem ho odvážel z místa, kde jsem si ho koupil za slušný prachy, tak se to rozjelo. Někdo to policii kecl, tam kde byla moje děvka, tak to se zabavilo a všichni ostatní, uvěznění se vrátili do rodin. Bleh. Chce se mi ze slova 'rodina' zvracet! Všechny ty děvky se prodávali pod zemí.

Dneska mi ho jen vykouří, musím jet na schůzi. ,,Hej ty děvko! Doufám, že jsi sežral to žrádlo!" Zavrčel jsem a odemkl dveře. Vešel jsem dovnitř a uviděl ho, jak se krčí na matraci a nic z jídla nebylo pryč. Povzdechl jsem si. Přišel jsem blíž a do tácu s jídlem jsem kopl směrem k němu, tudíž pečivo i mléko skončilo na něm. ,,Neříkal jsem ti snad, že budeš žrát?!" On mi tu chce chcípnout?! Za ty prachy určitě!

Cukl jsem sebou a rukama se zakryl, než to na mě všechno dopadlo. Nemám rád jeho hlas... Jeho chování... ,,O-omlouvám se P-pane..." Šeptl jsem a sklopil hlavu, ale jen na pár vteřin, než mě chytil za vlasy, zvedl mi hlavu a už jsem před svým obličejem měl jeho... chloubu... Už ne... Už nechci... Neříkám, že nejsem zvyklý, ale stále dokola... Stále to nesnáším. Je to nechutný... Kolikrát mi z úst teče i krev...

Prohrábl jsem si vlasy do zadu, rozepl jsem si kalhoty a několikrát jsem si přejel po penise. Pak jsem ho silně chytil za vlasy, zvedl mu hlavu a stoupl si přímo na před něj. ,,Dělej děvko." Zamručel jsem a čekal co udělá. Nechci nějakého masochistu, protože těm se to líbí. Já mám rád, když ten jeden trpí.

Povzdechl jsem si a polkl. Posunul jsem se blíž k němu a vzal si ho opatrně a zhnuseně do pusy. Chtěl jsem se po chvíli začít hýbat, ale on to zřejmě nevydržel, za vlasy mě chytil pevněji a začal do mě, do mých úst přirážet. Zakuckal jsem se, v očích už jsem měl hromady slz, ale jeho to vůbec nezajímalo a stále do mě přirážel, dokud se neudělal. Vyšel z mých úst, pustil mi vlasy a bez slov odešel pryč. Já začal kašlat a vše mi z úst vyteklo na zem.

Ts! Příšerná kurva. Někdy skvělá, ale někdy je na nic. Z kuchyně jsem vzal nějaký hodně kalorický salát, rohlík a odnesl mu to. ,,Než přijdu, ať to máš sežraný." Řekl jsem přísně, otočil jsem se na patě a dokráčel pryč. Zamkl jsem ho. Vzal jsem si na sebe černý dlouhý kabát, boty, do kapes klíče, peníze, cigarety, zavřel jsem za sebou dveře a pro jistotu zamkl taktéž. Poté jsem nasedl do svého černého auta a odjel na domluvenou schůzku.

Povzdechl jsem si. Moje břicho se ozvalo, tak už jsem se teda odhodlal a začal jsem jíst to, co mi sem přinesl. Snědl jsem to všechno, aby ten muž byl spokojený a tác odložil. Ale bylo mi na zvracení. Kvůli malému přísunu jídla se mi udělá vždy špatně.. Lehl jsem si na tej matraci na bok čelem ke zdi a přikryl se slabou dekou, která tu též byla. Alespoň se trochu prospím... Vydechl jsem. Zavřel jsem oči, pokrčil nohy a po několika minutách jsem usnul. Stejně byl už večer, tak jsem mohl spát po dlouhé době až do dalšího dne. Myslel jsem jako dítě, že osmnáctiny budou ty nejlepší narozeniny....

Seděl jsem u svého stolu a koukal na všechny informace o tom klukovi. Jmenuje se Suzu Makoto, prvně pohřešovaný, teď zjištěno, že je někde držen a je to syn našeho bývalého šéfa. Tohle tu ví zřejmě každý. Podíval jsem se na jeho poslední pořízenou fotku a povzdechl si. Jeho strýc se tu nedávno zastavil, že má podezření na pár lidí. Ten je taktéž u policie.

Tento případ se odložil, protože tu kolikrát byli jiný případy, které byli potřeba vyřešit hned a nebo byli mnohem horší. Tenhle muž po sobě nenechal žádný otisky. Jeho rodiče byli zabiti jinými lidmi, kteří už jsou dávno ve vězení i za únos několik pubertálních dětí. Z těch co ho unesli prý nic nedostali. Tohle město nemá moc policistů, ale poslední rok jich přibilo víc, včetně mě a počínajem včerejška, tento případ patří mě.

Moje jméno je Tadao a jsem syn člověka, který byl kdysi hodně blízký šéfovi. To jsem ještě nebyl u policie ale znal jsem ho. Většinu času mimo školu jsem byl právě tady. Miluju svou práci, ale někdy to je i dost na čas a často třeba vidíte, jak někdo umírá. Chtěl bych něco na odreagování. Kolegové mi doporučili cigarety, ale já jsem proti. Kdyby bylo po mém, pořídil bych si kočku nebo psa, ale spíš psa. Jenže jsem stále v práci a nemá je kdo hlídat.
.
.
.

Myslela jsem že budu psát Soulmate, také jsem už měla něco napsaného, ale možná příště xD
Teď chci zkusit něco jiného, než jsem zvyklá psát, tak snad se příběh bude líbit ^^