I don't feel safe there

i am back

Spala jsem asi jenom chvílku než jsem uslyšela kroky. Začala jsem se bát, protože by měli být teď všichni v učebnách a učit se. Takže to studenti být nemohli. Možná táta? Ale ne ten má taky teď učit, nebo ne? No stejně jsem zavřela oči, aby kdyby náhodou někdo přišel tak, aby si myslel, že spím. No nemusels jsem se bát byl to táta." Ahoj, tak jak ti je?" Zeptal se a sedl si ke mě na postel. Já se zvedla." Už dobrý, ani mě nic nebolí jenom mám někdy pocit jako by mě někdo vší silou kopl fakt silně do břicha." Řekla jsem a táta se zamyšleně podíval do země asi 2 minuty tam tak stál." Tati? Dobrý? Žiješ?" Zeptala jsem se a zamávala mu rukou před očima, aby se probral." Jojo promiň zamyslel jsem se. A jak se ti to vlastně stalo?" Zeptal se a já si vzpoměla na to nahánění s Àzgardskou armádou. A to jak jsem mě s Georgem teleportovala pryč, abych nás zachránila. To mu ale říct nemohu, protože on o Ázgardu neví a mohl by mi nevěřit." Nepamatuju si, promiň." Řekla jsem a snažila se to hrát tak, aby nepoznal, že lžu. Zase jsem si lehla, protože mě začalo bolet břicho, ano znovu... Snažila jsem se, aby i toto nepoznal, ale tady bylo vidět, že je to opravdu můj táta, protože to poznal." Nechám tě spát, aby ses z té bolesti vyspala." Dal mi pusu na čelo a odešel. Já zase usnula bolestí. Probudila jsem se uprostřed noci. Zase mě vzdudily kroky. Teď to, ale opravdu táta ani Lucy s klukama být nemohli. A Loki u mě byl minulou noc. Ale nee slyšela jsem Thorův hlas. A schovala jsem pod deku, kterou jsem byla přikrytá. Fakt jsem se ho bála, nevím proč to dělá, a opravdu nevím na co mu to bude. Možná, že nechtěli abych zjistila pravdu o tom, že jsem ze země, a že mě unesli. Chvilku jsem poslouchala jestli už to vzdal, chvilku to vypadalo, že jo, ale pak jsem ho zase slyšela." O co ti jde sakra, když mě nevidíš, tak mě nevidíš, odpal už." Řekla jsem potichu. Kroky zase přestaly, asi poslouchal jestli mě neuslyší, kretén. A jak ví, že jsem zrovna tady, Bradavice jsou velké jako  prase. A zase kroky, teď se pro změnu vzdalovaly. On si snad myslí, že mě uprostřed noci najde v chodbách, jak se tu jen tak procházím, když už máme být dávno v postelích. No jo, ale tak to on vědět nemůže." Ok, chvilku počkám a jestli nepřestane, tak ho přetáhnu tím stolkem, který mám vedle sebe." Řekla jsem zase potichu, aby mě neslyšel." Dojde mi kyslík pod tou dekou ,,už někam táhni." Nadzvedla jsem deku, abych se mohla nadechnout čerstvého vzduchu. Pomalu jsem zvedla hlavu a rozhlédla jsem se jestli ho tam ještě uvidím. Nikdo. Oddechla jsem si a snažila se spát. Moc to nešlo pořád jsem se budila, bála jsem se, že znovu příjde a tím stolem ho opravdu přetáhnu, potom by tu mohl ležet on místo mě. Nějak se mi povedlo usnout na delší čas a když jsem se vzbudila, bylo venku světlo. Zvedla jsem se a napila se vody. (Taky se mě neptej, kde tu sklenici s vodou vzala jo, magicky se objevila u stolu ok) Potom jsem si zase začala číst a ani jsem nevnímala čas. Po chvilce jsem knížku zavřela a rozhlédla se okolo sebe. Slyšela jsem zase někoho na chodbě, ale teď to už Thor být nemůže načapali by ho tu profesoři a vyhodili by ho ven. "Že by někdo šel za mnou?" Řekla jsem potichu. A no normálně jsem jasnovidka nebo co? Byla to Lucka, Draco a táta." Tak už tě prý pustí."  Vyhrkla na mě Lucy. Viděla jsem na všech jak se usmívají a jsou rádi, že je mi lépe, a že mě pustí." Jo? Tak to je fajn no." Řekla jsem tak, aby si mysleli, že jsem ráda i když jsem moc nebyla, protože zase dlouho neuvidím Lokiho. To bych musela být opravdu na pokoji sama, aby mohl přijít, protože v Loki moc oblíbený v Bradavicích není no. Pořád se mi po něm stýská. To ale nemění nic na tom, že mi celou tu dobu lhal o tom, že moji rodiče nejsou naživu. On to věděl a nic mi neřekl. Ale stejně ho mám pořád moc ráda." Takže kdy můžu odejít?" Zeptala jsem se." Klidně hned." Řekl táta, já se na něho podívala a usmála se. Po chvilce povídání jsem se zvedla a chtěla si vzít své věci a odejít na kolej, abych se mohla převléct do normálního oblečení, protože se dnes jde do Prasinek. Moc se tam těším, i když jsem tam co si pamatuju nebyla. George mi řekl, že mi ukáže chroptící chýši. A prý, že mě protlačí do hospody, abych mohla ochutnat máslový ležák. Došla jsem s Lucy na kolej a sedla si na postel. Zamyslela jsem se nad tím, jak pak na Àzgardu vysvětlím to, že jsem odešla sem a nezůstala tam kde mám být. Myslím, že na mě budou opravdu naštvaní, hlavně Frigga, která mi všechno zařídila a já ji takhle zradila. No jo, ale kdyby byla ona naštvaná, tak Loki by byl taky a ten moc naštvaně nevypadal teda." Začala jsem si pro sebe potichu mumlat než mě Lucy přerušila v mém geniálním přemýšlení." Co si tam mumláš, nezapomeň, že musíš ještě na hodinu lektvarů. Fred a George na tebe čekají venku, tak se převlíkni a padej nebo tam příjdete pozdě, zase." Naštvaně jsem se na ní podívala, ale pak jsem se zvedla, převlékla se do uniformi, vzala knížky a šla ven. Kluci na mě opravdu čekali za dveřmi." No konečně, znovu přijít pozdě nemůžem. Dělej." Řekl Fred a vykročil směr učebna lektvarů." Hej, tvůj brácha říká, že máme jít, tak tak nečum a pojď." George se asi zase zasnil a stál tam jak solný sloup. Tak jsem ho chytla za hábit a táhla ho sebou." Děleeej." Zařval na nás Fred." Tak si ho pojď vzít, snílka jednoho, víš jak je těžký táhnout dvou- metrovýho kluka za sebou?" Zařvala jsem na  něj zpět. On se rozběhl k nám a dal mu malou facku, asi aby se probral. Já se začala smát." Tak pojďte nebo to opravdu nestihnem i když jsme od těch dveří asi tak 5 metrů jo..... POHNĚTE" Běželi jsme do učebny. Sedli si do lavice a než přišel Snape tak mi stihli říct, jak včera vyhráli nad mrzimorem, protože někdo z jejich týmu chytl zlatonku. Bylo vidět jak byli z toho nadšení." A je to tu." Řekl Fred a najednou se rozrazily dveře. Vešel Snape a začala hodina. O hodiné se nic zajímavého nedělo, tak lektvary mě nikdy moc nebraly.

Hehe čus konec další kapitolky hele. Vím, že teď vydávám nepravidelně, ale budu upřímná úplně jsem na toto zapoměla, protože si dělám na něčem jiném. No doufám, že se ti tahle kapitola libí a jestli tě to ještě vůbec baví číst hele. Tak to asi vše a cscs.