Teta Hedvika je zlá. Tváří se, že mě má ráda, ale nevěřím jí a ona mě. Je strašně falešná. Zjistila jsem, že když chce mít ode mě klid, tak mi k antidepresivům přidá její prášek na spaní. Já samozřejmě dělám, že to nevím.
,,Verunko?" zavolala. ,,Ano, teto?" ,,Volá táta. Jestli s ním už chceš mluvit nebo jestli jsi na něj pořád naštvaná..." řekla důležitě.
,,Pořád naštvaná?!? Vždyť mi zabil mámu! Jsem víc než naštvaná!" zavzlykala jsem a odešla do svýho mrňavýho pokojíku, který byl vlastně jenom uklizenej sklep. Jako vždy jsem dostala záchvat hysterického pláče. Vždy, když dostanu svůj denní hysterák, stojí teta ve dveřích s krabičkou léků, které důvěrně znám. (Jsou tam samozdřejmě i ty tetiny prášky na spaní, ale o tom jakože nevím.) Hedvika se na mě kouká vždy tak pohrdavě a povýšeně, že mě to až bodá do obličeje.
,,Né! Teto, prosím já nechci ty prášky, já nechci být závislá na něčem, co mi je stejně k ničemu. Prosím nechej mě se vybrečet a necpi do mě ty prášky, který mě jenom omámí a uspí a já v sobě musím dusit to všechno! PROSÍM!!!" ...tohle křičím skoro vždycky. Nikdy mi to nepomohlo. Vždy mi ty prášky vnutila a obě jsme měli klid. Já to ale nepotřebovala. Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Aspoň chodit někde k psychologovi...!
To mi teta nedovolila. Styděla by se za mě. Že má v péči holku, která je padlá na hlavu. Ona mi radši strčí hrst léků až do krku a zavře mě někde ve sklepě, než aby mi opravdu pomohla.
ČTEŠ
Nenávist
AçãoVeronika M. (14) Život jí připravil tu obtížnější cestu. Již v tak nízkém věku ztratila ty nejbližší tak ošklivým způsobem. Poté, co otec zabil její matku se Veronika stěhuje k tetě Hedvice. Co se bude dít dál? Nejlepší umístění: #34 v akční
