Nenávist

A co takhle změna?

Přežívám. Každej den je úplně stejnej. Ráno vstanu, umeju se, převleču, léky, cesta do školy, hodina, přestávka, hodina, přestávka... cesta ze školy, úkoly, přemýšlení a takový ty (podle Hedviky) psycho věci, večeře, léky, umýt se a spát... je to denní rutina. Neměnný režim, životní koloběh, jednosměrná dálnice. Nic mi nemělo překážet dožít svůj život do určitého bodu, kdy se všechno změní a já budu konečně šťastná. Ale zklamání na sebe nenechalo dlouho čekat a došlo mi, že pokud pro změnu nic neudělám, tak se nic nestane. Řekla jsem si, že už chci změnu a že se chytnu hned první příležitosti, která příjde. Když takhle člověk leží na válendě ve sklepě a chce pryč, napadají ho různé hlouposti, ale ta, která přišla teď, zas tak hloupá hloupost nebyla. Tom. Tou příležitostí byl Tom. Ano, ten Tom, který mě už několik týdnů otravuje tím, abych s ním šla ven. A vlastně proč ne? Spestřit si jedno odpoledne. Ikdyž je to namachrovanej boreček, kterej má stále za sebou tu svou povedenou partičku... To se zvládne a stejně - když s ním budu sama, bude se chovat ještě jinak. Tak co? Jdu do toho! myšlenky mi utíkali stále v před a já se tedy rozhodla, že se po dlouhé době budu bavit! Domluvili jsme se, že se sejdeme za dvacet minut před domem tety Heviky.