Nenávist

Zachránce - zrádce

,,Zdrhej, Verys, fízlové!"  Slyšela jsem jen. Ale já už jsem už dávno utíkala a srdce mi bušilo tak rychle, že jsem ho až skoro necítila. Nemohla jsem už dýchat, ale musela jsem utíkat!

Nemůžou mě chytit! Nesmí! Nemůžu si dovolit mít další problémy!
Nevím, kam běžím, co dělám, co se stane, ale jediný co vím jistě je, že se nesmím zastavit!
Ale co se to děje?!

Zrovna jsem přebíhala křižovatku, když přede mnou zastavila černá dodávka. ,,Nastup si mladá dámo!" zařval někdo z otevřených dveří. Bez rozmýšlení jsem naskočila dovnitř, zabouchla dveře a rozjeli jsme se. Pořád se mi špatně dýchalo a motala se mi hlava. Chvíli jsem jen z hluboka dýchala a pak mi došlo, co jsem udělala.

Podívala jsem se na řidiče. Vypadal trochu děsivě. Bezvlasý svalnatý chlap potetovaný po celém těle. Tiskl pevně volant a díval se na stále ubíhající pruhy na silnici. Seděli jsme v tom autě a mlčeli. Jen my dva. 

,,Dobrý den-" odmlčela jsem se. ,,Promiňte za přidělané starosti." řekla jsem skromně a provinile. ,,Ale prosim tě..! Tohle se mi stávalo běžně, ale mně nikdo nezastavil, takže to ber jako šťastnou náhodu." mrknul na mě.

Usmála jsem se a koukala na krajinu přede mnou. Najednou mi došlo, že jedeme neznámým směrem, a že ten týpek asi neví, kde bydlím.

,,Mohl byste mě, prosím, hodit k parku u nádraží?" zeptala jsem se opatrně. 
,,No, ne tak rychle, holčičko!"  zasmál se hlasitě. ,,V dnešním světě nikdo za darmo nehne ani prstem! A já nejsem vyjímkou!" 

Řekl to tak vážně a děsivě, že jsem ztuhla. Co jsem to zase udělala?! Připletu se do nějaké blbé party a hned druhý den s něma posprejuju zdi na Barťáku a nejen, že mě teď chytaj' fízlové, ale chce mě unést nějaký nedonošenec z kanálu, který ještě k tomu chce, abych se sama vykoupila! A čím?!?!

,,Ale já nemám peníze!" řekla jsem rozpačitě. Chtělo se mi brečet.

,,Zlato, nikdo tu přece nemluvil o penězích!"