Umět se obětovat

Tri-ka-tir (2. část)

„Tak do práce, posádko," pronesl Myrtari věcně, když za nimi zaklaply dveře přetlakové komory. „Talrun souřadnice, Sorek na místo druhého pilota –."

„Mohu nějak pomoct?" třeskl od laboratoře drsný hluboký hlas.

„Jo," přikývl kapitán ledabyle přes rameno. „Připrav se k opuštění lodi. Do deseti minut jsi doma." Pak už netvorovi zmizeli za ohybem chodby.

„Do deseti minut?" podivil se Talrun.

„Není důvod trčet tu déle. Kolem hranic létají hlídky. Kdo ví, kdo Naltaki podrazil tentokrát. Takže jsem pro vyložení černého zboží. To je priorita."

„Raději bych nejprve vyměnil krystal, ať můžeme případně hned zase skočit zpět."

„Krystal je téměř na maximu," ujistil ho pohotově Sorek. „Před chvílí jsem ho kontroloval."

„Ale letěli jsme docela –."

„Vymění se potom," nenechal ho Myrtari domluvit.

„S netvory za zády?" zapochyboval technik.

„Vždycky jim to pár hodin trvá, než se objeví."

„Přesně," Sorek ochotně podpořil kapitána. „Nemusíme nikam kličkovat. Jen zacouváme k okraji mlhoviny a při čekání to nahodíš."

Talrun pokračoval dál směrem ke strojovně, přitom si neodpustil něco nesouhlasně zamumlat. Co to ale bylo, už nezaslechli.

Vrátili se na můstek a zabrali svá křesla za řídícím pultem. Nicméně těch deset minut jim vzalo jen sledování doktorčiny posádky, jak se vzdaluje, aby v bezpečném odstupu provedli svůj skok do odlehlé části tartackého území k planetě zvané Písky. Během toho překontrolovali stav lodě i souhru systémů a přiblížili se k okraji Stříbrné mlhoviny. Sorek se otřásl pokaždé, když ve sluchátku zazněl Talrunův hlas. Děsil se, co udělá, jestli jeho plán odhalí příliš brzy. Ještě minuta a ještě jedna..., modlil se v duchu.

„Zahajuju odpočet," oznámil jim konečně Myrtari, ale k prvnímu číslu se nedostal. Trhl očima stranou a prst, který mířil nad tlačítko skoku, se zastavil. „Soreku?"

Oslovený okamžitě přejel ostražitým pohledem jeho část stolu. Všechno vypadalo normálně, až na hladinu energie, která se drobně chvěla, jak se počítač pokoušel probojovat přes manuální nastavení, se kterým si pohrál ve strojovně. Ale nevypadalo to nijak kriticky, aby kvůli tomu všechno zastavili.

„Vidíš ty souřadnice?"

Druhý pilot následoval jeho pohled ke skupině čísel. „Připravoval je Talrun s Drakarim," pokusil se ho odbýt a zaslechl, jak si to kapitán tiše propočítává. „Nemůžou vypadat normálně. Neskáčeme přes šatchranské území, ale do něj," namítl a potom sklouzl pohledem k tlačítku skoku, které by se mělo co nevidět rozsvítit. I kdyby byla ta čísla chybná, nic to na jeho plánu nemění, argumentoval si v duchu. Laboratoř zaznamená souřadnice odrazu, otočí je a připraví na nouzový odpal.

„Připraveno," ozval se technik.

„Jsi si jistý, že máme správné souřadnice, Tale?" oslovil ho kapitán.

„Nepochybně."

„Ale ta druhá sekvence je –."

„Je to cajk," zaklapal zuby. „Jenom tu zlobí stabilita krystalu. Omrknu to a můžeme skočit," navrhl a klíčové tlačítko se v tu chvíli rozsvítilo.

Myrtari nepřítomně zavrtěl hlavou. Rozvinul si klávesnici a pomalu začal souřadnice přepisovat.

Sorek si představil, jak Talrun přistupuje k panelu energhomu a uvolňuje zablokované měření síly krystalu. Jak zjišťuje, že zvládnou nanejvýš ten jeden skok. A potom otevře box, kde se uchovávají záložní kousky, aby odhalil děsivou pravdu.