Umět se obětovat

Tri-ka-tir (1. část)

Současnost

Sorek stál u okna ve své kajutě a mlčky hleděl ven. V prstech svíral přívěšek, který mu před odletem darovala jeho dcera. Jeden a půl měsíce pro něj, obdobná část pro ni. Trojice věčnosti, jak tomu říkali. Symbol typický nejen pro jeho rodnou planetu Khatikali, ale i pro pevné pouto. Slib, že se vrátí, nebo že nezapomene. Těch příležitostí, proč se tyhle cetky věnovaly někomu blízkému, bylo bezpočet. Škoda, že nebyly opravdu magické.

Pohlédl na hodinky a na pár vteřin zavřel oči, aby si dodal odvahy. Pak zvedl ze země přichystanou tašku a odhodlaně vykročil vstříc nejnáročnější směně svého života. Prošel chodbou do strojovny, která byla dle očekávání prázdná. Talrun, lodní technik, musel být na svém stanovišti pouze ve chvíli, kdy bylo třeba aktivovat skok. Ten už ale měli za sebou spolu s nevlídnou částí vesmíru, zvanou Pustina. Takže mohl během doby, kdy prolétali poklidným územím Spojenecké Spirály, odpočívat. Sem se nedostaví dříve než za dvě hodiny, tedy ve chvíli, kdy stanou na hranicích, za nimiž se zlověstně roztahuje Stříbrná mlhovina. Potom se rozloučí s doktorkou Naltaki a jejím pilotem Drakarim. Ti přestoupí na loď, která tady někde čeká, zatímco netvor Rašchet zůstane. Pak obě lodě skočí ještě jednou, každá za svým vlastním cílem.

Sorek otevřel box, kde v perfektně izolované truhle odpočívalo pět nových krystalů. Nasadil si helmu i speciální rukavici, aby obsah překontroloval dříve, než bednu vymění za vlastní. Nato úložiště zase zamkl. Nebyl na sebe úplně hrdý, protože věděl, že jedná za zády doktorky, která celou tuhle akci financuje. Ale poté, co na vlastní oči spatřil netvora v životní velikosti, už jeho svědomí ani nevzdychlo.

Přesunul se k energhomu a aktivoval displej po straně, aby si ověřil stav současného krystalu. Jeden skok zvládne, konstatoval v duchu a rozeběhl prsty po tlačítkách, protože potřeboval, aby si Talrun myslel něco jiného, až se na svou směnu dostaví. Nečekal, že na to technik nepřijde vůbec, ale snad ho to oklame alespoň na několik kritických minut.

Když byl hotov, vydal se s právě získaným pokladem k jedné z kajut. Bez výčitek odemkl dveře a vstoupil, aniž by zaklepal.

Tartak, ležící na své palandě, se okamžitě zvedl a v dlani měl zbraň.

„To jsem já, Sorek," zašeptal. „Musím s tebou mluvit."

Drakari pokýval pistolí, jako by zvažoval, jak odpoví. Ale nakonec ji položil vedle sebe. „Poslouchám."

„Potřebuji, abys tohle odvezl," šel Sorek rovnou k věci a položil před tartaka svoji tašku.

Naltakin přítel pozvedl obočí, posunul zip o kousek níž a zabloudil prstem k nezaměnitelnému povrchu unikátní slitiny. „To je hodně zvláštní potřeba," konstatoval a zvedl k druhému pilotovi tázavý pohled.

„Jsi čistokrevný tartak," vzal své vysvětlení poněkud oklikou, „jako já."

„Nevím o tom, že by byla tartacká rasa pověstná kleptomanií."

„To není krádež. Je to pomoc. A ochrana Spirály."

„Aha?"

„Musíš je nepozorovaně dostat z lodi, protože pokud skočíme k šarchranům s tolika krystaly na palubě a něco se nedejbože posere, pak jim spolu s lodí dodáme i pohon. A jestli jsou jako Taknariho armáda, potom jim nic nezabrání postavit víc takových lodí. A dál už je to snad jasné," zaklapal zuby, ale rychle své rozrušení ovládl. „Vím, že by s tím doktorka Naltaki nesouhlasila, proto jí o tom neříkej, prosím. Alespoň ne hned."

„Nesouhlasila by především s tím, že přijdete o možnost vrátit se zpět."

„Její laboratoř má funkční únikový mód. Skočíme přes mlhovinu a potom se hned odpálíme zpět. Rašchet tam i s lodí může zůstat a kličkovat dle potřeby. Nebo ji třeba zničit, aby si získal jejich důvěru. A třeba si ani nevšimne, že jsme utekli." Pro jednoho cizáckého netvora zbabělcem, ale po zbytek života s rodinou, připomenul si, aby ze sebe setřásl nepříjemný pocit. „Ono se to tam tak jako tak posere, tak na co čekat?"