Umět se obětovat

Tri-ka-tir (3. část)

„Jestli jsi proti, tak si druhý kus obleče Sorek," pokračoval technik. Vzápětí ostře zalomcoval pečetí na skříňce, aby se dostal dovnitř.

„Proč já? Kvůli tobě jsme v háji. Kdyby se skočilo do Hlubiny podle plánu, Rašchet by si ochotně vystoupil."

„Nerad ti kazím tvůj bitevní plán, Talrune, ale nemáme ani jeden," poznamenal hořce Myrtari.

„Co prosím?"

„Opravářské skafandry z nás dělají jakchtanoidy – a to je právě ta bestie, na kterou šatchrané útočí. Tahle mise je mírová, proto nemůžeme mít na palubě nic, co by je mohlo vyprovokovat," dal se kapitán do vysvětlování.

Talrun přesto vylomil zámek a otevřel box, kde se skafandry vybavené ostrými nástroji obvykle skladovaly.

„Takže další ohromně chytrý plán," pokýval hlavou Sorek, když viděl, jak technik otupěle zírá dovnitř, jako by nebyl schopen uvěřit tomu, že je uvnitř opravdu prázdno. Sám se rezignovaně opřel o rám dveří a svezl se dolů, jednu dlaň měl přitom na hrudním koši a prsty hodnotil škody napáchané těmi zběsilými kopnutími.

„To nemělo být nic proti nám, ani proti snaze dostat Rašcheta domů," vysvětloval kapitán. „Jenom Drakariho napadlo, že tím důvodem, proč přežili nájezd netvora, byla Naltakina neteř Šitaki. Byla mimo kapsli v obyčejném cestovním úboru a on ji nezabil z úcty k životu. Kdyby se cokoli pokazilo a šatchranští vojáci se dostali až sem, je veliká šance, že nás také nechají na pokoji, pokud nebudeme vypadat jako jakchtanoidi."

„Ohromně vstřícné gesto. Skoro se mi chce brečet," ušklíbl se Talrun a potom prudce máchl dvířky, a ještě do nich udeřil, aby si ulevil.

„Jediná možnost je vrátit se kapslí zase zpět," pokrčil Myrtari rameny. „Přiznat, že kolem Naltaki je víc zrádců, než si původně myslela. Najít novou loď, případně také novou posádku a zkusit to znovu."

„Nebo to hodit na Drakariho," zauvažoval Talrun nahlas. „To on počítal souřadnice. On měl ten pitomý nápad se skafandry. A co ty krystaly?" zabloudil pohledem k Sorekovi, který mlčky přikývl. „No, kdo jiný by je dostal nepozorovaně z lodi?"

Ano, dal mu je do rukou. Dalo by se to nějak... navléct. Jenomže Myrtari s ním byl jedna ruka, vyvstala mu před očima nová překážka a on zvedl oči ke kapitánovi. Copak bude schopen ho podrazit? Naltakin hněv je pověstně nelítostný.

A Talrunovi to zjevně v tu chvíli došlo také, protože udělal jeden dlouhý krok, cosi se v jeho ruce zablýsklo a potom po kapitánovi skočil. Ozval se výkřik, který technik zadusil druhou rukou. Strhl bránícího se tartaka k zemi, klekl mu na hrudník a potom zasyčel: „Drž hubu a možná to přežiješ." Jak vytáhl ruku zpod jeho boku, na zem se vyřinula krev. S pohledem upřeným na oněmělého druhého pilota hmátl k pasu po pistoli a dál už Sorek na nic nečekal. Stočil se podél veřejí a vyrazil téměř po čtyřech pryč.

Jeden paprsek mu hvízdnul kolem ucha, zatímco druhý se zabořil do ramene, jak se zvedal, aby nabral rychlost.

„Rašchete!" zaslechl z interkomu na límečku. „Pomoz mi prosím! Sorek zranil kapitána."

No to si dělá legraci, blesklo mu hlavou, když při zemi skočil za ohyb chodby. Vzápětí utrpěl náraz, který ho málem připravil o dech i vědomí. S heknutím se pokusil vyhnout pravděpodobnému útoku. Proč jinak by tady ten černý děs stál? Otočil se a přitiskl ke zdi, na níž zanechal táhlou tmavou šmouhu. Rukou hmátl po pulzujícím ramenu a všechny prsty měl okamžitě od krve, přitom vzhlédl vzhůru. Zahrabal nohama, jak se pokusil odsunout ještě dál, ale černý kolos nad ním se ani nepohnul. Svůj vražedný ocas měl obtočený kolem lýtka. I tvář skrýval za neproniknutelným hledím své helmy.