Umět se obětovat

Neposlušný voják je mrtvý (3. část)

„To je holoprojekce, doktorko?" ozval se tartak stojící u pultu pro mluvčí. Tento měsíc to byl právě on, kdo jednání vedl. Drakari pochopil, že se s ním věhlasná tartaka znala a poroto směřovala svoji žádost na těch několik týdnů, kdy měl hlavní slovo.

„Snad jste nečekali, že ho přivedu osobně a vystavím ho tak riziku, že zemře."

„Proč bychom zabíjeli velvyslance?"

„Protože není velvyslanecem. Alespoň zatím ne. Je to trosečník."

„Ach tak. A rozumí naší řeči, pokud jsem tě dobře pochopil."

„Zeptejte se na cokoli," vyzvala všechny přítomné.

„A údajně je to šatchran," pokračoval mluvčí, jako by mohutné tělo černého válečníka byla jen neživá figurína.

„Šatchranský vesmírný voják, přesněji řečeno."

„Nezlob se, že mi to není tak úplně jasné jako tobě. Ale jak je možné, že se od šatchranů, jak je všichni známe, nebo jak jsme je kdysi poznali, tolik liší?"

„V době, kdy jsme je poznali, jsme na ně zaútočili, Seturi," zasyčela Naltaki rozladěně. Nebyl to klidný projev, jaký od ní Drakari znal, ale vytušil, že jde jen o nutný herecký výkon. Snažila se v nich probudit pocit viny. „Téměř jsme je vyhladili."

„Nelíbí se mi tvoje označení my," vrátil jí její dramatický tón. „Byl to totiž Taknari Nekonečný a jeho armáda hvězdných válečníků. A pokud potřebuješ srovnávat, kdo na obou stranách Stříbrné mlhoviny trpěl více, tak malí obři byli vyhlazeni úplně, a ne jenom skoro."

„Taknariho válečníci byli vyráběni z naší DNA, z naší krve."

„A on je zase z krve šatchranů, jestli jsem to dobře pochopil."

„Ano –."

„Hrátky s geny?" nenechal ji pustit se do dalšího argumentu. „Naltaki opravdu? Vždyť víš, že je to na našem území zakázané. Každou chvíli vedeme zátah na podezřelou laboratoř a likvidujeme sebenepatrnější zárodky umělého života nebo jen pouhý biologický materiál takového původu, a ty sem přivedeš hotový dospělý exemplář?"

„Je to naše vina, kým Rašchet je. V podstatě jsme šatchrany k takovému kroku donutili. A doposud jim nikdo nevysvětlil, že jakchtanoidi nejsou. Že jsme je s jejich pomocí porazili."

„Tak za prvé, zkusili jsme jim to vysvětlit. Je to přesně šest set dvacet čtyři let, co jsme vyslali opravdové velvyslance na jejich území, a dobře víš, co se s nimi stalo. A dále není pravda, že jakchtanoidi nejsou. Jeden právě stojí vedle tebe."

Rašchet na ta slova rozhořčeně zavrčel a máchl ocasem do strany, jako by se chystal k útoku. Naltaki pohotově hmátla rukou po jeho paži. Nicméně uklidnit ho nemohla, protože tam ve skutečnosti nestál, takže jen zatápala ve vzduchu a rozhodila tím jeho obraz.

„Dovol mi, abych ti osvětlil definici označení jakchtanoid, milý Rašchete," využil jejího zaváhání Seturi. „Byli to geneticky upravení vojáci, které jsme vyrobili proto, aby chránili naši galaxii. Pohybovali se z planety na planetu téměř bez omezení a jejich schopnost přežití ve vesmíru byla daleko za hranicemi ostatních ras. Měli nás chránit!" připomenul nahlas všem trpkou minulost. „Možná máš mezi svým lidem podobný ušlechtilý úkol. Ale dle našich zkušeností je jen otázkou času, než se staneš tím, kým jsi pro nás už teď – netvorem."