Lost Prince |L.S.|

𝒮𝒾𝓍

Louis

Po incidentu spaní s Harrym v objetí jeden druhého u mě na gauči jsme se s Harrym normálně bavili. Vídali jsem se ve škole a někdy šli ven. Takhle to zní, jako by od toho uběhlo už hrozně moc času, ale tak to není. Je to asi týden, což znamená, že naše dohoda, sázka -pořád ještě nevím, jak to nazvat- s Harrym ještě pořád dva týdny trvá.

Nebavili jsme se o tom, co se u mě stalo. Ani jeden z nás se o tom ani nezmínil. Ani jeden z nás neměl potřebu to řešit.

Nebral jsem to nijak vážně, ale ten pocit, co jsem s kudrnatým cítil, když mě objímal, byl jiný než jakýkoliv z těch, který jsem kdykoliv dříve cítil.

Byl hřejivý a nevyzpytatelný. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet nechápu, co jsem cítil, ale v tu chvíli jsem jasně věděl, že nechci nic jiného než ještě aspoň chvíli zůstat v jeho objetí.

Samozřejmě ráno potom co jsme se vzbudili už oba bylo trošku nepříjemné a panovala mezi námi trošku zvláštní nálada. Dali jsme si spolu ještě čaj a chvíli si povídali, ale jen proto, aby to nebylo ještě divnější. Nakonec Harry odešel domů a jelikož se mi už udělalo trošku lépe, já začal dodělávat věci do školy, co mi za ty zameškané dny chyběli.

Jen bych rád řekl, že den kdy u mě Harry spal byl čtvrtek, takže kvůli tomu taky do školy nešel.

Teď už jsem ve škole, je pátek dalšího týdne a mě čeká poslední hodina dneška. Jdu sám po chodbě zaplněnou cizími studeny, u kterých si jen zřídka vybavuju obličeje, které už jsem viděl. Sám jdu, protože na předmět, který mě teď čeká, je naše třída rozdělena do dvou skupin a řekl bych, že jako na neštěstí jsem ve skupině, kde není Liam, Zayn, Niall ani Harry.

Ne že bych se nedokázal bavit i s ostatními z naší třídy, ale s těmito mi to prostě vyhovuje nejvíce. Samozřejmě mám ve škole i ve třídě i jiné kamarády, ale jak už jsem řekl, nejvíc si asi rozumím s kluky. Jako bychom měli něco společného a spojovalo by nás to.

Moje závěry ohledně Harryho, že se s ním nechci a nebudu bavit byli očividně unáhlené. Očividně. Ale na to přiznat to zelenookému a klukům mám ještě dost času, tak proč to tak uspěchat, když se všichni, hlavně Harry tak snaží.

Ve třídě jsem si jako vždy sedl do prázdné lavice. V této třídě nemáme zasedací pořádek, takže v podstatě pokaždé sedím s někým jiným. Snažím se si aspoň vždycky sednou do stejné lavice, ale ne vždy se mi to povede.

,,Můžu si sem sednou?" zeptal se kluk, kterého si ze třídy podle obličeje pamatuju, ale nikdy jsem se s ním nebavil. Jediné, co o něm vím, je že se jmenuje Alex.

,,Jasně." Usmál jsem se na něj a stáhl své věci na svou půlku lavice.

,,Já vím, že se teď bavíme poprvé a asi to bude divný takhle se tě ptát, ale většinou mám na takové věci odhad a jestli jsem to dobře odhadl i u tebe, rád bych tě někam pozval." Ani nemusel vyslovit tu přesnou otázku, pochopil jsem.

,,Rád s tebou někam půjdu." Znovu jsem se na něj usmál a hned na to zazvonilo na hodinu a vešel učitel.

***

Už jsem doma a jen se připravuju na schůzku s Alexem. Ještě ve škole jsme se domluvili kde a kdy se sejdeme.

Alex je hezký. Je vysoký a hubený. Má rovné hodně světle blonďaté vlasy a hnědé oči, které jsou tak tmavé, že z některých uhlů vypadají černé.

Nebudu tvrdit, že si na jeho místě nepředstavuju někoho jiného, ale tak nějak nepředpokládám, že by mě někdy někam pozval jinak než jako kamarád, tak proč nedat šanci Alexovi.