,,To jako vážně?! Já si nikoho brát nebudu teď ani v nejbližší době."
,,Ale vezmeš, to že jsi gay jsem přijal a teď ti dokonce našel i partnera, tak se přestaň chovat jako dítě a nemluv se mnou tímhle tónem. Ještě pořád jsem tvůj král."
,,Možná, ale...
Den plesu je tady. Po vážně dlouhé době jsem sám sebe doma a s Harrym jsme domluvení sejít se až tam což znamená odpočinek. Prostě se jen na chvíli natáhnu na gauč k televizi.
Šáhnul jsem po ovladači a zapnul televizi přidělanou na stěně a rozhodl jsem si pustit nějaký seriál, je jedno jaký, jen si chci užit ten vlastní klid. I když si Harryho přítomnost vždy naprosto užívám a jsem s ním moc šťastný, trochu toho prostoru a samoty potřebuju.
Zapnul jsem první, co na mě vyskočilo a zadíval se do toho. Pustil jsem si několik dílů, ale pak už nadešel čas, kdy jsem se musel jít připravit na ples.
Vypnul jsem Netflix a vyskočili na mně zprávy v televizi. Neřešil bych to, kdyby se na obrazovce vedle moderátora neobjevila fotka krále neboli mého otce. Z lehu na gauči jsem se posadil a dal hlasitost víc nahlas.
,,Král dnes oficiálně oznámil, že je vážně nemocný a pravděpodobně mu nezbývá už dlouho do konce života a tím prosí svého syna, který jak už všichni víme utekl, aby se vrátil domů." Řekl muž na obrazovce a mně se vrhnuli slzy do očí. Vypnul jsem televizi a věděl že nemám na výběr, že se musím vrátit. Ne protože musím po něm převzat trůn a vládnout, ale protože je to můj otec, a i když nikdy nebyl tím nejlepším otcem, je jediná rodina kterou mám.
Vím, že Harry chce žít dobrodružný život a cestovat a všechno takové, ale to mu já nemůžu dát a nechci, aby se kvůli mně omezoval. Potřeboval bych ho ještě jednou vidět, ale vím, že kdyby se tak stalo, nedokázal bych od něj odejít.
Vzal jsem papír a napsal na něj vzkaz pro Harryho, až mě přijde hledat. Musím se s ním rozloučit aspoň takhle, a to že ho opouštím mě tak strašně bolí a nedokáže mě uklidnit ani to, že vím, že už si to nikdy v životě neodpustím.
Vzal jsem svou nejoblíbenější knížku a vzkaz položil na ni. Obojí jsem nechal ležet na zemi za dveřmi svého domu, když jsem ho opouštěl a vydával se směr hrad, který nikdy nebyl mým domovem tolik jako Harryho objetí. . . . . . . . . . Hi! Tak a další část, která je ještě mnohem kratší než ta minulá. Docela mě bolí takto ten příběh zkracovat, ale vím, že nemám na výběr, protože líp napsat už to asi nezvládnu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
