Lost Prince |L.S.|

𝒮𝑒𝓋𝑒𝓃

,,No a pak jsme s klukama-„ snažil se zelenooký dovyprávět Louisovi historku, co začal. Oba dva umírali smíchy a na pohledy zbytku třídy nebrali ohledy, dokud je nevyrušil Alex.

,,Ahoj zlato." Přišel zezadu a políbil svou druhou polovičku s úžasnýma modrýma očima na tvář.

Fuj, jak se Louis může nechat, pomyslel si Harry.

,,Ahoj." Vyskočil modrooký ze židle do stoje a vklouznul Alexovi do objetí.

Nádherné zelené oči je pozorovali a jejich majitel si přehrával všechny scénáře, které ho napadli, na to, jak by se toho slizkého blonďáka mohl zbavit. Zajímalo by ho, jestli je jediný, komu přijde tak slizký nebo je Louis naopak jediný, komu slizký nepřijde.

Zazvonilo a Alex se s posledním polibkem mířeným na rty modrookého bruneta odebral ke své lavici.

Ti dva spolu začali chodit v podstatě hned po jejich první schůzce.

Ten způsob, kterým Harryho štvalo, že Louis šel na rande s někým jiným a ještě, když zjistil s kým, když je potkal v kavárně, ho naprosto užíral zevnitř.

Štvalo ho, že jeho modrooký zavrhl hned, jak ho viděl a s Alexem začal chodit tak rychle. Nebyl schopný to pochopit i když se snažil. Pravdou je, že nebyl schopný myslet racionálně, když si sám myslel, že na Alexovo místo nepatří nikdo jiný než on.

Nejistota kudrnatého panující v jeho hlavě to všechno hází na něj. Když nemyslí na to, jak by zabil Alexe, nebo se ho aspoň jiným způsobem zbavil, myslí na to, že určitě musel udělat nějakou chybu on. Nemůže se zbavit myšlenky, že jen pravděpodobně nebyl dost dobrý.

Proč by to měla být jeho vina. Vždy se choval, tak jak měl. Byl pozorný a dělal to co považoval, za správné. Na všechno šel pomalu, aby Louise nevyplašil, už tak věděl, že ho Louis úplně v lásce nemá. Nebo to si aspoň myslel. Modrooký cítil stejnou cestou jako on víc, než si byli oba schopni připustit. Louis to vnímal aspoň trošku, Harry tu variantu, vždy rychle zavrhl, a dělal si to po svém, tak jak si myslel, že by to mohlo fungovat, a tak jak si myslel, že by mohl získat srdce modrookého.

Zamilovat se je jednoduchá věc a často nechtěná. Většinou to přijde úplně z ničeho nic k člověku, kterého v podstatě neznáte. Ani si toho nevšimnete, jen automaticky změníte své chování. Ne nějak rapidně, ale začněte se víc starat o všechno co ten člověk udělá, nebo o to co cítí. Padáte do toho pořád hlouběji a hlouběji i když toho člověka nevídáte a uvědomíte si to tak pozdě, že už nemáte, čeho se chytit, abyste padat přestali.

Tato láska samozřejmě platí i v kamarádském smyslu. Každý máme v životě někoho, o kom bychom si mysleli, že se s nimi nikdy bavit nebudeme a pak najedou ležíte na dně té propasti a nedokážete si představit, že byste se z ní někdy dostali, nechcete to. Cítíte, že toho člověka nesmíte nikdy ztratit.

Zelenooký sám nevěří tomu, že by pro Louise spadnul, ale je si stoprocentně jistý že padá. Je to hluboká propast, může se zdát nekonečná. Má ještě dlouhou cestu dolů a žádný záchytný bod, který by jeho padání zastavil.

Nesnáší se za to, že padá pro někoho, kdo nepadá pro něj, ale to nemá tušení, že nezastavitelný pád, který zažívá i modrooký rozhodně není pro Alexe.

Louis přesvědčuje sám sebe, svou hlavu, že je do Alexe zamilovaný, protože první polibek, který mu Alexe sebral byl první projev nějakého hlubšího citu, který mu kdy, kdo vyznal. Nedostal příležitost zažít lásku, ani tu přátelskou, když byl celý svůj život zavřený na hradě. Jedinou formu lásky, kterou kdy poznal byla ta mateřská. Přesvědčuje svou hlavu, protože chce poznat lásku a tohle je jedna z možností a on je rozhodnutý ji využít. To ale nechápe, že hlavu možná přesvědčíš a nějak dobu v té lži, v tom klamu, můžeš žít, ale srdce stejně nakonec rozhodne za tebe, srdce nikdy nepřesvědčíš. I když to bolí, na člověka, kterého miluješ srdcem, budeš čekat klidně do konce života.