Lost Prince |L.S.|

𝐸𝒾𝑔𝒽𝓉

Louis

Den po tom, co jsme s Harrym zrušili naši dohodu byla naštěstí sobota, takže jsem nebyl nucen vidět ho ve škole. Bohu žel Alex taky neměl čas, takže jsem neviděl ani jeho a celý víkend strávil u knížek. Ani vlastně nevím, proč Alex neměl čas.

Přes víkend jsme oba s Harrym vychladli a ani jeden neměl potřebu se s tím druhým hádat. Vychladli jsme až tak, že jsme se ani nepozdravili.

Už to je víc jak dva týdny a upřímně, vůbec mi nechybí se s Harrym bavit. Nepotřebuju ho.

No možná mi to trošku chybí... ne nechybí, prostě ne. S Alexem jsem rád, tak proč by mi měl Harry chybět.

Můj blonďáček právě vešel do třídy a hodil si věci na zem vedle své lavice. Nevšiml si mě a zase ze třídy odešel.

Včera večer mi zase nebral telefony a neodepisoval na zprávy, tak jsem vyběhl za ním ze třídy, abych zjistil proč.

Jen jsem viděl, jak zalezl na záchody, tak jsem se vydal tím směrem. Zatáhl jsem za kliku a dveře přede mnou se otevřeli.

V tu chvíli jako by se moje srdce roztříštilo.

Zapomněl jsem, jak dýchat a měl pocit, že se udusím.

Neměl jsem slov, jen jsem se chtěl zhroutit na zem a brečet.

Líbal se tam s nějakým jiným klukem, kterého si ani neuvědomuji, že bych ho někdy viděl. Alex ho drží přiraženého na stěně a ani jeden z nich nezaregistroval, že jsem vešel.

,,Alexi..." řekl jsem zlomeným hlasem a nechal slané slzy stékat po svých tvářích.

Ti dva se od sebe odrhli a oba se na mě podívali.

,,Jak jsi mohl?"

,,Až moc dlouho ti rvalo se rozhoupat, abys ses se mnou vyspal. Nevydržel jsem to." Odpověděl mi naprosto lhostejným hlasem.

,,O to ti šlo? A já myslel, že-"

,,Že co? Že tě miluju?" zasmál se slizce.

Už jsem nevěděl, co říct, tak jsem utekl. Vyběhl jsem z těch záchodů a šel hned zpátky do třídy. Popadl jsem svoje věci a chtěl odejít.

,,Co se děje?" zarazil mě Harry s naprosto nechápavým výrazem.

,,Nic, jen mi není dobře." Nemohlo to zní ani trošku důvěryhodně, kvůli slzám ještě pořád stékajících po mých tvářích, ale stejně mě nechal jít.

Tohle byla v podstatě naše první konverzace za ty uběhlé dva týdny. Někdy jsme se jen pozdravili, ale většinou jsme jen v tichosti seděli v lavici. Na přestávky si Harry chodil sedat ke klukům a jinde, než ve škole jsme se samozřejmě neviděli.

Vyběhl jsem ze školy a mířil si to rovnou domů. Motaly se mi nohy a špatně se mi dýchalo.

Hned jak se mi povedlo otevřít dveře, zhroutil jsem se na gauč. Po pár probrečených hodinách jsem se potřeboval aspoň malinko odreagovat vzal jsem si knížku a začetl se do jednoho z příběhů, kde pravá láska existuje.

Harry

Nechápal jsem, co se děje a pochyboval, že mi to Louis řekne, tak jsem ho nechal odejít, když jsem ale po skončení vyučování vyšel před školu a viděl Alexe ocucávat se s jiným klukem, tak nějak mi to všechno zapadlo do sebe.

Rozhodl jsem se, že modrookého dojdu zkontrolovat.

Zaklepal jsem na jeho dveře, ale nic se nestalo. Nikdo nevolal a dveře se neotevřeli. Nechtěl jsem zvonit, abych ho nevzbudil, kdyby náhodou spal, tak jsem dveře, které byli naštěstí odemčené, jen otevřel.