,,To jako vážně?! Já si nikoho brát nebudu teď ani v nejbližší době."
,,Ale vezmeš, to že jsi gay jsem přijal a teď ti dokonce našel i partnera, tak se přestaň chovat jako dítě a nemluv se mnou tímhle tónem. Ještě pořád jsem tvůj král."
,,Možná, ale...
A je tu první den školy, aspoň pro mě. Týden jsem se jen zabydloval ve svém novém domě. Je hezký pocit říct, že je něco moje.
Nevycházel jsem celou tu dobu. Jen pro jistotu. Čekal jsem až se všechno kolem mého zmizení aspoň trochu uklidní. Ze začátku se stráže pohybovali všude a já se trochu bál i jen roztáhnou závěsy, aby mě nenašli.
Teď ale konečně přichází den, kdy půjdu poprvé od mého útěku mezi lidi, kdy půjdu poprvé v životě do školy a budu se muset socializovat.
Úplně vidím, jak se hned dneska, jak tam přijdu nějak ztrapním. No nic uvidíme.
***
Stojím před ředitelnou a nervózně poklepávám nohou. Čekám, až vyjde ředitel, který se, jak jsem zjistil, jmenuje Corden.
,,Ahoj" oslovil mě někdo, koho jsem samozřejmě neznal a ředitel to určitě také nebyl.
,,Čau?" otočil jsem se na osobu stojící za mnou.
Byl to vysoký, o dost vyšší než já, potetovaný, svalnatý kluk s delšími hnědými vlasy a okouzlujícíma zelenýma očima. Upřímně, neskutečně pohledný.
,,Harry pojď sem!" zavolal nějaký blonďák stojící s dvěma dalšími kluky přes chodbu a ten zelenooký se na ně hned otočil.
Je mi jedno s kým se baví, ale tihle mi na něj docela změnili názor. Změnil se ve chvíli, kdy černovlasý kluk stojící vedle blonďáka, naschvál shodil učebnice, které nesli v rukou, dvěma studentům, kteří jen procházeli kolem. Všichni se začali smát, včetně zelenookého, který se pravděpodobně jmenuje Harry.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal se Harry, když se otočil zpátky ke mně a jednou rukou se zapřel o skříňky vedle nás.
,,Ne" řekl jsem jednoduše.
,,Co ne?" Jeho úšklebek až do teď panující na jeho tváři, se zkroutil do nechápavého výrazu.
,,Neřeknu ti svoje jméno."
,,A to jako proč?" vytvořila se mu hluboká vráska mezi obočím, jak ho pevně srazil k sobě.
,,Protože už teď vím, že nejsi člověk se kterým bych se chtěl bavit." Zvedl jsem jeden koutek.
,,Teď se semnou, ale bavíš." Jeho úšklebek se vrátil a já jen protočil oči.
,,Jdeme." Vyrušilo nás s Harrym z očního kontaktu klapnutí dveří a hlas pana ředitele.
,,Kam?" zeptal jsem se.
,,Ukážu ti školu." Odpověděl ředitel Corden.
,,Neměl by mu školu ukázat nějaký student?" vložil se do toho Harry.
,,Ne, školu mu ukážu sám." Odpověděl zelenookému a otočil se zpátky na mě. ,,Dneska se učit ještě nebudeš, se vším tě dneska seznámím já a vyučování pro tebe začne zítra." Jen jsem přikývl, ale to mě táhnul někam pryč.
Neohlížel jsem se za sebe na místo, kde stojí Harry.
Nakonec jsme prošli celou školu i všechny její okolní pozemky. Dostal jsem všechny potřebné učebnice a informace.
Když mě konečně pustil, škola už byla prázdná. Chodby vypadali mnohem větší a byl tu klid, ale nevýhoda je, že teď musím najít svou skříňku, aniž by mi někdo pomohl.
Po nějaké době jsem ji konečně našel, ale ze třídy vedle se ozývalo fňukání a rány.
Prudce jsem otevřel dveře a naskytl se mi pohled na situaci co se odehrává ve třídě.
,,Zase ty." Ironicky jsem se usál ,,Tohle je ten důvod, proč neznáš moje jméno."
Celá Harryho parta stála nad nějakým klukem ležícím na zemi, kterého jsem ještě neviděl. Docela typuju, že si do něj každý z nich aspoň jednou kopnul.
Zase jsme si koukali do očí. Je to intenzivní pohled, nepříjemný, ale stejně nějakým způsobem hřejivý a těžko se přerušuje. Nevnímáte při něm nic, co se okolo vás děje a cítíte se tak nějak plní energie.
Když se Harry usmál a odhalil tím své dva dokonalé ďolíčky posazené ve tvářích, na mé tváři se automaticky lehký úsměv objevil taky.
Když jsem si uvědomil, co se děje, lehce jsem zatřásl hlavou, abych se vzpamatoval a tím přerušil náš oční kontakt.
,,Pusťte ho." Založil jsem si ruce na prsou a zase nasadil kamennou tvář.
Dva hnědoocí a modrooký už začali kluka, který se už postavil, pouštět, ale zelenooký je zastavil zvednutím ruky.
,,Pustíme ho, když mi řekneš svoje jméno." Harrymu na tváři zase panoval úšklebek.
Kouknul jsem se směrem na kluka ještě pořád drženého blonďatým a hnědovlasým.
Protočil jsem oči ,,Jsem Louis." Řekl jsem i když se mi úplně nechtělo.
,,Louis"
,,Hezky to umíš zopakovat a teď ho pusťte." Harry přikývl a kluk odběhl někam do prázdné školy.
Zelenooký se ke mně začal pomalu přibližovat.
,,Tak Louisi, co kdyb- " nenechal jsem ho doříct ani myšlenku.
,,Ne"
,,Už zase říkáš ne a tos mě ani nenechal dokončit co jsem chtěl říct."
,,To že teď znáš moje jméno neznamená, že na tebe změním názor a začnu se s tebou bavit." Jen jsem se otočil čelem vzad a odešel ze třídy, která se začala plnit nepříjemným napětím, na prázdnou chodbu.
,,Ještě se uvidíme Louisi." Houkl za mnou ještě Harry, po tom, co vyběhl na chodu za mnou.
Trošku jsem se musel usmát, ani nevím proč, ale neovládl jsem to. Harold to naštěstí nemohl vidět, protože jsem k němu stál zády a pořád se od něj vzdaloval.
Stejně si myslím, že to nějakým způsobem vycítil. . . . . . . . . . Tak a je tu první kapitola. Doufám, že se aspoň trošku líbila🤍
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
