Ploužila jsem se za ředitelem jako tělo bez duše a jediné, na co jsem myslela, bylo jestli z toho vyváznu živá.
"Prosím" Řekl ředitel a ukázal mi rukou kam mám jít, mezitím, co mi otevřel dveře od ředitelny.
Sedla jsem si na nepohodlnou modrou židli a sledovala Jasona jak si sedá kousek vedle mě.
"Takže" Pronesl ředitel. Ani jsem si nevšimla že už se taky posadil.
"Pane Badley, moc rád bych slyšel nějaké vysvětlení." Propletl si prsty a s nechutí se na Jasona podíval.
Zřejmě nebyl nadšený z toho, že musí řešit další blbosti způsobené zkaženýma puberťákama co nemají nic jiného na práci.
Ale pro mě tohle rozhodně blbost nebyla. Bylo to ohrožování.
Ale kdo by to řešil když jsem to jen já. Stejně z toho Jason vyvázne jenom s napomenutím nebo něčím tomu podobnému.
"Slečna Fray mě urazila a já nejsem ten typ, který by si to nechal líbit, to snad chápete" Mrknul na ředitele.
Chtěla jsem něco říct ale nezmohla jsem se ani na slovo.
Bála jsem se, že mi zase něco udělá, když budu odporovat tomu, co řekl.
"Je to tak slečno?" Podíval se na mě ředitel s neutrálním výrazem. Zajímalo by mě, jestli už se dobře vyspal. Co jsem slyšela, to teď nemá doma zrovna lehký.
Než jsem něco řekla, podívala jsem se na Jasona.
Jeho výraz mi dával jasně najevo, že jestli něco řeknu, tak z toho rozhodně živá nevyváznu.
Všechny moje naděje na to, že se ještě zachráním, tím tak Jason smetl do koše.
Podívala jsem se znovu na ředitele.
Jeho obočí bylo zvednuté díky tomu, že čekal, až mu konečně odpovím na jeho otázku i když podle mě, odpověd už věděl.
"Ano" Zašeptala jsem a sklopila pohled.
Zadívala jsem se na své seprané džíny, které na mě doslova visely.
Na menší jsem neměla peníze.
"Tři dny po škole a teď ven" Bylo rozhodnuto.
Jsem oficiálně mrtvá.
Pokud mě nezabije Jason na chodbě, zabije mě táta za to, že mu nebudu moct dělat oběd celé tři dny.
Otevřela jsem prosklené dveře jak nejpomaleji to šlo.
Potřebovala jsem si vymyslet nějaký záložní plán.
"Dnešek platí pane Davisi. Otec se na dnešní večeři velmi těší" Otočila jsem se a viděla jak se Jason ještě baví s ředitelem.
Tak teď už je mi to jasné.
Tatínek si pošle synáčka do školy, kde dělá ředitele jeho kamarád a tím pádem je tatínkův mazánek chráněn.
V tu chvili co se Jason otočil na svých černých teniskách, jsem se lekla a rychle prošla dveřmi.
Jakmile jsem se dostala na chodbu, skoro jsem utíkala.
Bohužel, ani to mi nepomohlo jak jsem doufala.
Už bych si mohla zvyknout, že mi věci nevychází, jinak se z toho zblázním.
Jason mě chytil za rameno a trhl se mnou dozadu, což způsobilo další náraz do skřínky za tenhle den.
Jeho obličej od mého dělilo jen pár centimetrů.
Mohla jsem cíti jeho dech dopadající na mou tvář.
Po celém těle mi přeběhl mráz.
"Tak zranitelná" Zašeptal tak potichu, že jsem musela odezírat ze rtů, abych vůbec věděla co říká.
Měl je tak krásně tvarované.
Měla bych si nějak vsugerovat, že ho nechci.
Důvodu je hned několik.
1. Nehce mě. Kdo by taky chtěl.
2. Mlátí mě. Dobře to není tak uplně pravda ale je surový.
Pro začátek mi stačí dva důvody.
Díky tomu. jak blízko byl, mi přestal pracovat mozek, takže bych stejně víc důvodů nedala dohromady.
Doma si to sepíšu.
"Bojíš se mě?" Naklonil hlavu a díval se mi do očí.
Měla jsem pocit, že v nich vidí celý můj život podle toho, jako moc se snažil do mě nahlédnout.
Trochu jsem zakývala.
Nebudu si tady hrát na něco, co nejsem.
"Proč?" Další otázka.
Copak můžu teď přemýšlet nad odpovědí?
Je nulová šance, že teď něco vymyslím.
"Je to protože jsem tě předtím přitlačil na skřínky?" Odpověděl si za mě Jason.
Znovu jsem jen přikývla.
"Bolelo tě to?"
I při téhle otázce, jsem měla stejnou rakci. Na víc jsem v tuhle chvíli neměla.
Věděla jsem, že kdybych promluvila, hlas by se mi zlomil a já bych se sesypala Jasonovi do náruče.
Ale stejně by mě nechytil, tak by mě tady možná pak někdo našel.
"Ztratila jsi hlas maličká?" Maličká.
Řekl mi maličká?
Jeho slova se mi opakovala v hlavě pořád dokola.
Nevěřícně jsem na něj koukala.
Nemohla jsem udělat jediný pohyb.
Cítila jsem se, jako bych právě pohlédla Medúze do očí, stejně jako koukal Jason mě.
"Až se rozpovídáš, můžeme si to zopakovat" Řekl, mrknul na mě a odešel.
Zůstala jsem opřená o škřínky nějakého neznámého prváka a koukala skrz okno, do deštivého počasí.
Jason Badley mi řekl maličká.
