Nudila jsem se, takže jsem se rozhodla napsat ještě část, která bude snad více zajímavější. Určitě tam dám Jasona, když část předtím byla bez něj. Dala jsem Vám sem pohled na domek, ve kterém Anna bydlí, abyste si to mohli trochu představit. Snad se vám bude díl líbit :)
Do třídy vešla profesorka.
Nemusela jsem se ani dívat nahoru, abych to věděla. Podle vůně, která se plížila okolo mě, jsem to poznala dost dobře.
Drahý parfém. kterým nikdy nešetřila, se postupně rozvoněl po celé třídě a díky tomu zvedla většina žáků svůj zrak a vnímali co píše na tabuli.
Když jsem viděla na tabuli napsáno "Diferenciální a integrální počet" došlo mi, že matematika opravdu nikdy nebude mojí silnou stránkou.
To mě přivádí na myšlenku, co budu v budoucnu dělat, abych se vyhnula matematice.
Všude se něco počítá.
Ale mohla- "Slečna Fray"
Okamžitě jsem zvedla hlavu a vůbec nevěděla co se děje, ale když jsem viděla něco hrozného na tabuli, došlo mi to.
Podívala jsem se na učitelku, a pohledem jí dávala najevo, ať si to okamžitě rozmyslí, protože tohle prostě nevím a nikdy vědět nebudu.
"Můžu?" Otočila jsem se dozadu a tam seděl, s rukou ledabyle zvednutou, vlasy jako včera a výrazem typu "Nechtěl jsem, ale byl jsem k tomu donucen podprůměrností mé spolužačky".
"A ty jsi kdo?"
Tahle profesorka si nepamatuje ani naše jména, natož jméno kluka, který přišel včera. Prý nemá zapotřebí si každý rok pamatovat dalších 120 jmen.
"Jason" odověděl bez toho, aby se jí podíval do očí.
"Tak pojď jestli máš pocit, že to zvládeš"
Jason se ušklíbl, odsunul se na židli, která nepříjemně zavrzala pod nátlakem jeho těla, postavil se a pomalu šel k učitelce.
Nezapomněl se na mě hnusně podívat předtím, než vzal křídu a začal psát.
Jak jsem čekala, všechno měl správně.
Celou dobu ve škole jsem se pak skoro ani nehnula, aby si mě náhodou nevšiml.
Když jsem slyšela zvonení školního zvonku. poděkovala jsem Bohu, že jsem to přežila, a nejrychleji jak jsem mohla, jsem si vzala věci a šla do své skřínky pro tašku.
Proč jsem si ji zrovna dneska nechala ráno ve skřínce.
Když jsem chtěla skřínku zavřít, udělal to někdo za mě.
Viděla jsem ruku, která se táhla okolo mé hlavy až ke dvířkám od skřínky, které silně tlačila k jejímu zbytku, všimla jsem si černého, koženého náramku, který zdobil nějaký nápis. Ten jsem v té rychlosti nestihla přečíst.
Své oči jsem nasadila u konečků prstů a jela dál až k majiteli již zmiňované ruky.
"Tohle mi vrátíš" Dýchal mi do tváře Jason.
Mohla jsem si myslet, že tohle mi neprojde.
Ale mohl mě přeci nechat jít k tabuli a užívat si pocit, jak mě učitelka pomalu topí.
Opět na mě každý koukal.
Ale teď to chápu, taky bych na sebe koukala.
Zastrčila jsem zámek do malé dírky a zacvakla ho.
