𝐏𝐚́𝐫 𝐜̌𝐞𝐫𝐧𝐲́𝐜𝐡 𝐫𝐮̊𝐳̌𝐢.. 🖤🥀

| 4 | - Schopnost?

Pov. Tom

Sedl jsem si do pokoje od Jamese s holkama. Jsem tak rád, že je vidím..

"Co se stalo ten den? Prej si byl smutný a pak si zmizel. Řekni nám všechno." řekla Lucka a Natka přikývla.

"No byl jsem ten den opět na poškole kvůli jednomu třeťákovi. A ten si pak na mě počkal. A opět mě zmlátil. Pak jsem šel domů ale začalo pršet a pak se kolem mě utvořila hromada červených růží které zčernala. Pak mě někdo stáhl dolů a to jsem pak omdlel." řekl jsem.

"Aha." řekla Lucka. "Tak co kdyby jsme si zašli na večeři. A řekli, že jsme tě našli." usmála se Natka a holky vstaly.

"Jdeš?" zeptaly se. "Nemůžu, mám práci." řekl jsem a oni se na mě podívali s nepochopením. "Huh?"

"Kluci mě poprosili jestli bych jim pomohl zabránit katastrofě." řekl jsem a jim hned došlo co myslím. "Oni si poradí, pojď." zatáhla mě Natka za ruku. "Pusť mě!" křikl jsem a holky se lekly. "Já tady chci a i musím zůstat. Chci ochránit svou rodinu. Vás. Navíc už jsem dostal část nadlidské schopnosti. Nemůžu to teďka zahodit." řekl jsem.

"Schopnosti?"

"Ano, nadliskou sílu. Proto mám na oku znak který má podobný i James. Dal mi svoji sílu. A nemluvě o tom, že je hezký." řekl jsem.

"Hádám, že tahle práce je pro tebe důležitá."

"Ano je to důležitý. Nechci aby nikdo trpěl. Řekl jsem a najednou se zvrvhu ozvalo nějaké pískání. Vyběhli jsme z pokoje.

" Kluci co to sakra je!!!" začal jsem řvát. "Nemám tušení pojďme se podívat jde to z vašeho města." tohle je špatný.

Rozběhli jsme k poklopu. A v tu dobu pískot přestal. "To je divný." Vylezli jsme a čekal nás pohled na....

Ahoj dnes kratší kapitola doufám že vám to nebude vadit. Ale zítra... To bude masakr můžete se těšit..

Co asi naše parta zjistí?

Papa!