𝐏𝐚́𝐫 𝐜̌𝐞𝐫𝐧𝐲́𝐜𝐡 𝐫𝐮̊𝐳̌𝐢.. 🖤🥀

| 14 | Ani jeden

Pov. Tom

Procházeli jsme po městě. Docela mi chybí ti lidi kteří tady vždy chodívali. Smáli se.

Bez nich tady je smutno.

Pak jsme si sedli v parku a koukali na přírodu kolem. Růžové květy označující začátek jara. Zpěv ptáčků. To všechno je krásný.

"Tome?" koukl na mě Akane. "Ano?" koukl jsem na něho. "Chci se zeptat. Nechtěl bys-"

v tu chvíli se přiřítil do parku James.

"Sakra." řekl dost potichu Akane, ale já to i tak slyšel. "Akane! Dost! Víš, že ti ano neřekne. Protože to chci být já." řekl James.

Huh?

"Nepleť se do toho. Tak Tome, chtěl jsem se zeptat. Budeš se mnou chodit?"

Aha takže o tohle jim jde.

"Neposlouchej ho. Víš, že se mnou ti bude líp." netušil jsem, že je James takový žárlivec.

Najednou za námi příběhli i ostatní.

"Já.. Kluci." nenechali mě domluvit. "Zachráníme svět a pak budeme žít v míru a klidu." usmál se Akane. "Ty a záchrana? Díky teď si mě rozesmál." začal se James škodolibě smát.

"Kluci..-" a zase...

Nepustí mě ke slovu.

"Si mě urazil.. Kdybych nepomohl tehdy v té Francii. Tak bychom tu já, Laky a Natka nemuseli být." začal se vztekat. "Za prvé zachránil vás Shoyo, za druhé zvládli jste to společně, ale sám by si nic nedokázal." James umí být teda pěkně hnusnej. Musím to utnout.

"Dost! Můžete mě nechat domluvit!?" křikl jsem. Ale neudržel jsem balanc a spadl na zem. "Jsi v pohodě?" zeptal se Akane.

"Jako by tě zajímalo co sním je." řekl James. "Napodobně." ušklíb se Akane.

Já to kašlu.

"DOST!" začal jsem řvát. A oni přestali.

"Nebudu chodit ani s jedním. A tímhle chováním jste si moc nepomohli. Chováte se jak malé děti co se hádají o kyblíček. A já ten kyblíček nebudu. Mám toho dost." zvedl jsem se a naštvaně odešel.

Pov. Natka

Čekala jsem, že se to stane. Nestihla jsem mu to říct dřív. Ale tak možná že je dobře, že se to zjistilo tak skrz na skrz.

"Vidíš co si udělal?" začal pěnit Akane. "Spíš ty, nebýt tebe bylo by vše v pohodě."

Chudák Tom. Je dobře, že teďka odmítl oba dva. Kdo ví co by se dělo dál.

"Přestaňte! Nebude chodit ani s jedním! Tečka." řekla Lucka. James se uklidnil a podal Akanemu ruku. Akorát on ji nepřijal.

"Jdu se projít." řekl naštvaně Akane. "Počkej Aki, zapomeneme na to. Nechme to být." usmal se James. Nechci urazit už i Jamese.

Ale James je hodně náladový před minutou tady nadával a teďka zase vše v pohodě.

"Ne. Zbohem." zmizel v lese.

No takže před odjezdem musíme řešit nové starosti. Kam asi Tom utekl?

Pov. Tom

Sedl jsem si za ateliér školy. Chybí všechno. Chci to zpátky. Nemyslím to mlácení, ale svou rodinu a volný čas s holkama.

Potřebuju si s někým povídat. Na chvíli jsem přemýšlel. A pak řekl. "Black Roses." štít z růží se vytvořil a sním jsem vyvolal své druhé já.

"Ahoj. Dlouho to teda nebylo." rýpnul si do mě. "Promiň. Ale jsem smutný naštvaný zároveň." řekl jsem jako obhajobu.

"Než se budeme bavit dál. Dej mi jméno." usmál se. "Jméno? Já myslel že nějaké své máš.."

Vzdychl jsem. Nevím jaké jméno mu mám dát.

"Nemám." Odsekl. "Tak budeš Miky." usmál jsem se. "Oh, dobře. Takže si aspoň už můžeme říkat jménem :3"

Ten má radost snad že všeho.

"Fajn." Pokrčil jsem rameny.

Tom : Co mám teda dělat? Nechci chodit s nikým z nich.. Ne teď.. Budu mít lepší pocit, když to někomu řeknu já a taky před více lidma než je 15.
Miky : Chápu. Když jsem byl ještě člověk, tak jsem to chtěl udělat stejně.
Tom : Člověk? Jak se s tebe stal démon?
Miky : To je těžký. Prostě jsem umřel násilnou smrtí. A pak se moje duše obnovila a vzala si zpět své tělo. No a pak jsem si našel svého pána.
Tom : Myslíš mě?
Miky : Koho jiného?

Nevím..

Tom : Oba dva jsou bezva, ale prostě teď to nejde. Chcj se soustředit na mise.
Miky : Děláš správnou věc.

Taky si myslím. Začít si s jedním teď by byla chyba. Nebo ne?

Řekl mi, a objal mě. Je to sice jen démon, duch říkejte si to jak chcete. Ale na to, že jsem měl strach že začátku. Tak mi přijde strašně hodný.

Tom : Děkuji. :3
Miky : Já děkuji. A teď upaluj za ostatníma ať nemají strach. Večer si zase bude povídat.
Tom : Dobře ahoj.

Vyběhl jsem s poza školy a viděl ostatní jak mě hledají tak jsem zamával rukou a oni se ke mě rozběhli. "Tome! Si v pořádku." oddychla si Natka. "Promiň, že jsem na tebe tlačil, pochopím když-" teďka jsem nenechal domluvit jeho.

"Mě nevadí to, že jste se zeptali. Ale nemusíte se o mě hádát. Nechci ani jednoho protože teďka není na to čas." řekl jsem upřímně.

"Máš pravdu." uznal a objal mně.. "A co si dělal za tou školou?" zeptala se Lucka.

"Byl jsem tam s Mikym." řekl jsem. "Nějaký kamarád?" zeptal se Justin.

Ajo, já jim neřekl, že jsem mu dal jméno Miky.

"No s tím mým druhým já, dal jsem mu jméno Miky." usmál jsem se. "Aha." zasmála se Lucka. "Počkej a.. Vymítil si ho, že?" zeptal se Justin s Jamesem. "Ehm ne?" řekl jsem nejistě.

"Sakra rychle jdeme se podívat jestli tam je." zavelel James. Rozběhli jsme se, ale na daném místě nebyl. "Sakra!" zakřičeli všichni.

"Je to problém?" zeptal jsem se s vinou, že jsem to zase dojebal. "Jak jsem říkal, tvé druhé já, je tvá zlejši strana. Nesmí zabít prvního člověka. Tam startuje potom cesta kterou nechceme jít my a vůbec ani ty." řekl

Do háje bílého!

Krásný večer přeju.

A i hezké čtení papa. 😘