Prolog- 𝖪𝖽𝗈 𝗃𝖾 𝖱𝖾𝗀𝗎𝗅𝗎𝗌?

743 16 4
                                    

upstairs is the main character <3
1 9 8 0

,,Už jsi připravená, lásko?" ozve se z chodby hlas, jehož nositel bez zdvořilého zaklepání vstoupí do pokoje, který nám Molly ochotně na pár nocí, než svatba pomine, vypůjčila.

Mlčky poslouchám jak za sebou zavře dveře a postupně pokračuje po rozvrzané podlaze až ke mně a následně si svoje pevné paže ovine kolem mého pasu.

,,Nemáš hlídat Jamese?" prohodím v momentě, kdy se svou hlavou nakloní k mému krku, aby na něm mohl zanechat několik drobných polibků. Poprosím ho, aby mi pomohl zapnout modré šaty a i přes jeho zklamané brblání, že by je ze mě radši ztrhal, než nandal, moji prosbu neochotně splní.

Tělem se v jeho sevření otočím čelem k němu a ruce si spojím za jeho krkem. Obdivně mě sleduje a já jsem až ohromena, jak velká úcta a láska se mu zračí v modrých duhovkách pokaždé, kdy mě spatří. Navíc je tak neuvěřitelně krásný. Pohnu rukou, drážkami prstů ho začnu opatrně hladit po tváři. Na muže má poněkud delší a neupravené černé vlasy, na které si jeho matka už odnepaměti stěžovala. Zastrčím mu přední vlasy za ucho a stoupnu si na špičky, abych ho mohla dlouze políbit na čelo.

,,Vezmi si mě," vypadne mu ze rtů s dalším výdechem a já na místě zkamením.

Srdce se mi šokem zastaví, ruka i zbytek těla mi z návalu horkosti zkoprní a množství vzduchu, které jsem právě vdechla a byla připravena také vydechnout, se mi zasekne v půli cesty a já i nadále se zaraženým dechem hledím do jeho očí, které si jsou vším naprosto jisté, že osobu přede mnou ani nepoznávám.

Sirius Black, právě někoho žádá o ruku. No nezní to až přehnaně směšně?

"Co jsi to řekl?" tážu se koktavým hlasem a snažím se štípnout do ruky na ujištění, že to není jen hloupý sen.

"Vezmi si mě," zopakuje úsměvně. Prudce mě popadne za ruce a opatrně sklouzne a zůstane přede mnou na koberci klečet na jednom koleni. Stojím před ním, samým úžasem na něj valím oči a ústa nechávám otevřená dokořán a zprvu si je zakrývám rozklepanou dlaní.

Rozpačitě se kouše do spodního rtu a mne ve svých dlaních ty mé, jako by se je pokoušel zahřát, načeš se po dlouhé odmlce odhodlá k řeči: ,,Abych k tobě byl stoprocentně upřímný, tak pohled na Jamese, pár minut před svatbou mě děsí."

Rozesměji se a co nejpevněji stisknu jeho ruce, které se mu při prvních pár slovech začali třást. Musí být stejně nervózní, jako já. Ne-li víc. Musím se něj neustále od ucha k uchu usmívat, srdce mi buší jako o závod a cítím se tak milovaná člověkem, který by pro mě obětoval vše, čím je.

"Ale i tak si tohle přeju, s tebou. Vím, že jsme spolu teprve chvíli. Vím, že jsme příliš mladí na to vědět, co všechno opravdová láska přináší. Vím i tvůj pohled na svatby v období války. Ale tohle není ukvapené rozhodnutí, věř mi, že už se k tomuto odhodlávám opravdu dlouhou dobu. Čekal jsem na lepší chvíli, ale než bych se jí dočkal, tak bys mi utekla, nejspíš za Remusem."

Ušklíbne se, když mi zacukají koutky a i tak malé gesto ho popožene v tom, co začal dál: ,,Jsi ta osobitá a tak moc krásná, Visenyo. Kdybych neznal tebe, nepoznal bych sebe. Vždycky jsi to byla jenom ty. Tvůj optimizmus nezná hranice a i ve smrti bys dokázala najít hned několik pozitiv. Dokážeš být pěkně náladová, ale na to si asi dokážu zvyknout. Ale věř, že tě miluji víc, než cokoliv a už nikdy nechci, aby ses ode mě vzdálila byť jen na jediný den," vysvětluje mi, hmátne do hluboké kapsy svého obleku, který má jako svědek odlišný od ostatních hostů a zároveň totožný s Remusem, a vytáhne z ní snad ten nejnádhernější prstýnek.

L e g i l i m e n s| 𝖱𝖾𝗀𝗎𝗅𝗎𝗌 𝖡𝗅𝖺𝖼𝗄Kde žijí příběhy. Začni objevovat