L e g i l i m e n s| 𝖱𝖾𝗀𝗎𝗅𝗎𝗌 𝖡𝗅𝖺𝖼𝗄

𝐕.- Zima se blíží

Upstairs is Lily Evans <3

,,Ukliďte po sobě všechen ten nepořádek, ať už můžete jít vítat studenty z Krásnohůlek a z Kruvalu!" popohání nás slovy i naléhavým tleskáním ředitelka mrzimorské koleje, na závěru naší páteční dvouhodinovky bylinkářství zkrácené o třicet minut.

Za poslední dva podzimní měsíce se v Bradavicích nic převratného, co by stálo za zmínku, neudálo a k mému největšímu údivu se ti čtyři nevykoledovali ještě ani jeden školní trest, i když už párkrát měli pořádně namále. Nemluvě o Peterovi, který je, díky svému vzácnému talentu - všechno zhatit, už několikrát omylem prozradil.

Expedice do Křiklanova doupěte pro přísady k přípravě postaršovacího lektvaru proběhla úspěšně a my s Regulusem tak s pomocí Jamese a Siriuse získali přesně to, co jsme potřebovali, a kromě lektvaru pro Poberty jsem si potají připravila i ten svůj, který budu v budoucnu potřebovat.

Remusovi dal poslední úplněk pořádně zabrat a tak si ani nevšiml, že do toho postaršovacího lektvaru opravdu jdeme. Určitě by se nám to pokusil vymluvit, kdyby si těch pár dní, kdy jsme to vše dávali do kupy, nepoležel na ošetřovně s podrápanými zády.

Jedna výjimečně pozitivní věc je ta, že od posledního úplňku v ústech konečně nemusím dřímat ten odporný kus mandragorového listu.Pouze si musím trpělivě vyčkat na první bleskovou bouřku, kdykoli tato chvíle jenom nastane, a náročný proces bude bezpečně dokonán. Snad.

Ale že mě ten lektvar stál času a nervů, to vám povím!

Já se na nějaké uklízení můžu profesorce leda tak vykašlat. Reg, který na mě už dobrou chvíli počkává před skleníkem, dojde až ke mně, jednoduše se k mojí části podlouhlého stolu uprostřed skleníku číslo tři zohne a paží z něj jedním prudkým pohybem smete všechen binec na zem. Nevěřícně nad jeho šlechetným gestem zakroutím krkem a sama pro sebe se zasměji, když si sundávám z rukou odolné rukavice z dračí kůže.

Pokračuji za ním ven na vzduch a následuji ho cestou mezi zmoklými zeleninovými záhony. Na bylinkářství si s sebou obvykle nemusíme nosit žádné pomůcky, takže mám namířeno rovnou na místo vítání a ne do věže. Je zima až k zbláznění. Každý den je sychravo a deštivo a já výrazně trpím na nedostatek vitaminu D.

,,Ahoj," pozdravím zvesela Siriuse, jakmile ho po necelých dvou minutách najdeme v davu nedočkavých studentů, kteří jako by před školou nadějně vyhlíželi jakýsi zázrak. Při hodinách dnes nikdo nedával valně pozor a všichni mnohem více mysleli na to, že večer přijedou hosté ze zahraničních škol. Krevním řečištěm mi koluje pocit vzrušení.

,,Kde sis zapomněla plášť?" optá se mě Sirius úsměvně nazpět a já k němu ve své tenounké košili a sukni doklušu.

Sirius se celou délkou levé paže natáhne do vzduchu, já mu ruce z boku úzce obmotám kolem trupu a chytím se ho jako klíště, načež mě zavine pod svůj vlastní školní hábit. Samým chladem drkotám zuby a snažím se mu co nejvíce z jeho tělesného tepla pokrást. Oblohu nad námi zakrývají kouřové šedé mraky.

,,Čau," pozdraví svého bratra také Regulus, jeho tón se mi ale vůbec nezamlouvá. Za celý den jsme spolu pohromadě neměli ani jednu jedinou chvilku. Je takový netečný, uražený, ale ještě před pár chvílemi mu nic nebylo. Radši to nechám být.

,,Omylem jsem si ho nechala u Trelawneyový v podkroví. Ta ženská tam má vždycky tak nechutně přetopeno. Jako kdyby si tam nemohla někdy na pár minut vyvětrat!" vysvětlím mu podrážděně, ale pak změním téma. ,,Jak dlouho už tady čekáš?"