L e g i l i m e n s| 𝖱𝖾𝗀𝗎𝗅𝗎𝗌 𝖡𝗅𝖺𝖼𝗄

𝐈𝐕. - Levou zadní

Upstairs is James Potter <3

Jakmile jsem připravena k odchodu na svůj první školní den, zakopnu o jakýsi předmět, který jsem očividně při uklízení přehlédla a zapomněla někam uložit. Jedná se o ocelový rámeček s fotkou, kterou jsem si s sebou na deset měsíců vzala. Dřepnu si a než ji schovám, prohlédnu si jí.

Bylo to vloni na Vikovy šestačtyřicáté narozeniny. Má je v prosinci, takže je každý rok pospolu slavíme v období vánočních prázdnin, když se všichni ve Westminsteru sejdeme. Co mě to stálo úsilí, abych Anthonyho s Timem donutila, aby přišli a vzájemně se přitom nepozabíjeli. Dobrovolně se neviděli už celé dva roky, po škole se z našeho domova spakovali tak rychle, jak jen jim síly stačili, a vzhledem k odporu, který mezi sebou mají a netají se tím, mezi sebou žádný kontakt pochopitelně neudržovali. Se mnou nebo s naším strýcem se stýkali jednotlivě.

Na fotografii Victorius sfoukává svíčky z dortu, který jsme pro něj společně s Timem tak nějak všelijak upatlali, což je z jeho vzhledu značně zřetelné, chutnal však obstojně. Donesli jsme ho na stůl hned po štědrovečerní večeři, zazpívali mu a Tim Vikovi narazil na hlavu papírovou narozeninovou čepičku, proto se asi tváří tak ztrápeně. Sedíme za stolem v kuchyni, Tim z Vikovy jedné strany oblizuje již prázdnou lžičku, a my s Anthonym se z té druhé oba do objektivu usmíváme.

Povzdechnu si, rámeček hodím do jedné ze zásuvek vyšší komody. Po krátké zastávce v dívčích umývárnách dojdu do Velké síně a podél dlouhého stolu pokračuji přímou čarou k těm čtyřem hulvátům, kteří už spokojeně snídají a o čemsi diskutují. Ještě děsivější je ale fakt, že vedle něj, u nebelvírského stolu sedí sám Regulus a o něčem se horlivě dohaduje se svým bratrem.

Jakmile k nim přijdu, oba zmlknou a sklopí zrak na podlahu.

Oba se od sebe nenuceně odsunou a já tak vklouznu na lavici k sezení mezi ně. Odložím si nesmírně těžkou kabelu k nohám pod stůl a oddechnu si.

,,Dobré ráno," popřeji jim mile. Oba bratři mi odvětí letmým pokývnutím. Sirius si do pusy narval hromadu pečených brambor a Regulus je nějak podezřele potichu. Jsem pořád hrozně přecpaná z hostiny, takže žádné jídlo si teď nenabídnu. Nevěnují mi žádnou pozornost. Odkašlu si a lokty se o stůl opřu. ,,Jak se vám spalo?" zeptám se jednoduše, abych je rozptýlila.

,,Dobře," odvětí mi sehraným jednohlasem, aniž by to předem plánovali.

,,Fajn," přikývnu.

Jediná moje nynější záchrana byla přicházející Emmelin, sedíc vedle Jamese po jeho pravici.

,,Krásná jako vždy," zhodnotil zadrháhavě Remus její sepnuté lokny a pečlivě uvázanou kravatu. Já se však divila, že ji dnes výjimečně nezapomněla.

,,Nech si to pro jinou, Remusi," vycenila na něj zuby, než pohledem vyhledala mě. Tváře měla narůžovělé, ostatně jako vždy když jí jakkoliv lichotil, nebo se o to aspoň pokoušel.

,,On si zkrátka nemůže pomoct, Vanceová. Lupin je tebou okouzlen," naklonil se k ní James a nasál její vůni. ,,A ta vůně," pronesl zasněně. Remus nakrčil nos a zatvářil se nadmíru ztrápeně.

,,Asi budu zvracet," pronesl znechuceně Regulus u mého ucha a naznačil tak u toho prsty, u čehož ještě napodobil zvuk dávení. Remus po něm hodil čerstvým pečivem, až si svým perfektně mířeným hodem, který Regovi proletěl vedle hlavy, málem vykloubil rameno.

Nad námi se ozve hlasitý šelest mnoha křídel a otevřenými okny vletí do místnosti stovka sov s ranní poštou. Rozhodnu se, že nadále nebudu kroužit kolem horké kaše a zeptám se jich rovnou. ,,Už jste si to rozmysleli? Přemýšleli jste o tom přes noc alespoň trochu?" vydechnu starostlivě, obrátím se na Rega a chytnu ho za předloktí, které má uložené na stole. Na naše propletené ruce se podívá a hlasitě polkne. ,,Pochlubili se ti, jaký mají plán?" on se ale ke sovu ani zdaleka nemá.