L e g i l i m e n s| 𝖱𝖾𝗀𝗎𝗅𝗎𝗌 𝖡𝗅𝖺𝖼𝗄

𝐕𝐈. - Black jako Black

Upstairs is Sirius Black <3

,,Já ti nevím, hele, mně zas tak zázračně hezká nepřijde, abych k tobě byla plně upřímná," zapolemizuje Emmelin zničehonic nahlas, zatímco společně a jinak v úplné tichosti posedáváme na vysokých dřevěných tribunách vystavěných kolem rozlehlého famfrpálového hřiště.

Ona velice bedlivě zkoumá dění odehrávající se na něm a já si ledabyle pročítám kapitolu sedmou ve své nové učebnici na tento a poslední bradavický ročník, což je Příprava lektvarů pro pokročilé.

„Hm," přitakám své společnici krátkým a nic nevyjadřujícím zamrmláním, aniž bych tedy přesně věděla, o kom a proč to vlastně mluví, a přesunu se na stranu šedesát osm.

Prsty mi ohromně mrznou a třesou se mi. Konečky prstů už mám celé ztuhlé a znecitlivělé a čas od času si je pokouším zahřát.

Celá už jsem z toho sezení promrzlá. Nebýt Mell, ani bych sem nešla, ale nechala jsem se přemluvit. Prý je to smrtelně důležité, už abychom ale byly zpátky v teple hradu. Dnes nám odpadlo jasnovidectví, té ženské asi už skutečně hráblo, jinak bychom neměly čas šmírovat sportovní trénink protivnické koleje. Už týden mám rýmu jako blázen a chodbami se doslova prokašlávám.

Slovo pochází z latinského Veritas, což v překladu znamená pravda. Jedná se o bezbarvý lektvar bez jakéhokoli zápachu, který naprosto každého, kdo jej vypije, donutí mluvit jedině pravdu...

„Vlasy máš určitě hezčí, to já ti říkám v jednom kuse," pokračuje Mell a dlouhým krkem se natáčí do všech možných světových stran, aby při pozorování hry, kterou tady před námi předvádějí havraspárští sportovci a sportovkyně, získala rozhled z vícera úhlů, až se chvílemi obávám, že se hlavou jako sova otočí kolem dokola.

„Taky je minimálně o hlavu menší než ty, ale to jsou víceméně úplně všichni, když si to tak vezmu," zavrtí hlavou a kriticky o sebe mlaskne rty. Nechápavě se na ni zamračím, poněvadž nevím, zdali se mě svými řečmi snaží povzbudit, či ne. „To je ale dobrá věc, víš? Co já bych dala za tvoji výšku, na kterou si pořád stěžuješ," doplní se, abych ji lépe porozuměla.

„Ehm," zahuhňám neurčitě znovu a dlouze si nato zívnu.

Dnes v noci jsem vůbec nespala. Nevím, čím to bylo, ale za žádnou cenu jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se v posteli z boku na bok dlouhé hodiny, než se venku začalo nenápadně rozednívat a mně došlo, že už to stejně nemá cenu.

Kvůli neodkladným úkolům, které jsem pořád odkládala a odkládala, až se mi jich nahromadila neuvěřitelná spousta, jsem si šla lehnout až někdy po odbití půlnoci, a můj mozek byl očividně až natolik rozjetý, že se odmítal uklidnit. Teď na to tvrdě doplácím. Oči mě pálí a usínám, kdykoliv si někde sednu a přestanu se hýbat.

„Vlastně vůbec nechápu, co na ní vidí, vždyť je úplně obyčejná. Nevidím na ní nic tak úchvatného."

Pro plný účinek lektvaru stačí pozřít jen několik málo kapek, jinak může dojít k předávkování, následné otravě a dokonce i případné smrti...

„Jen se na ni podívej, zrovna teď tu pitomou Zlatonku měla přímo u hlavy a ani koutkem oka si jí nevšimla. Být ona v našem týmu, tak by to s takovou moc dlouho neobstála, to ani za nic - a teď zase! Vidělas to? Vždyť se jí sama úplně nabízí, lítá kolem ní jako splašená! Hej! Haló! Hned za tebou!" huláká Emmelin na bůhvíkoho jako u vytržení, téměř jako kdyby byla ona dívka pod jejím velením a ona jí právě z netrpělivosti způsobené její nepozorností dávala co proto.