L e g i l i m e n s| 𝖱𝖾𝗀𝗎𝗅𝗎𝗌 𝖡𝗅𝖺𝖼𝗄

X.- Zpátky do budoucnosti

Upstairs is a Molly Weasley <3

Vzbudí mě smích linoucí se ze společenské místnosti. Líně se zavrtím na posteli, překulím se z boku na druhý. Nohy mě bolí jako blázen, v lopatkách mi i při tak malém pohybu lupne a celkově si připadám, jako kdyby mě přejel náklaďák.

S donucením otevřu oči a pomalu si odhrnu pokrývku z unavených očí, aby si v klidu zvykly na denní světlo, načež se odkryji až po pas, o postel se zapřu napřaženými pažemi a posadím se. Mezi několika hlasy rozpoznám ty od Reguluse a spokojeně se začnu usmívat.

Pořád nemůžu uvěřit, že včerejšek se skutečně stal a nejedná se pouze o výplod mé fantazie. Hořící obličej si schovám do dlaní a vydám ze sebe jakýsi nelidský jíkavý zvuk značící radost. Uklidním se, vstanu, protáhnu se v bolavých zádech a v zrcadle se ještě narychlo upravím a ve starých teplácích a nějakém tričku po jednom z mých bratrů se odeberu ven z ložnice.

Zvesela po schodech seskakuji dolů a pobrukuji si jakousi melodii, která mi zrovna zní hlavou. Když vejdu do společenské místnosti, žije to tam jako nikdy jindy za celý školní rok. Všichni nebelvírští se tlačí kolem přeplácaně ozdobeného vánočního stromečku, posedávají u stolů a na gaučích a energicky si mezi sebou vykládají, převážně o včerejším večeru.

Dojdu si ke svému početnému hloučku lidí, zprvu na sebe nijak neupozorňuji a neslyšně se ramenem opřu o stěnu. Paže si obmotám kolem trupu a jen dění sleduji.

Reg a Sirius sedí v čele všech - na první pohovce se spolu mačkají Dorcas, James, Peter a Lily, na druhé sedí pouze Regulus a Sirius, na třetí je sám osamocený Remus, Emmelin si pro sebe obsadila své vlastní křeslo.

Většina z nich je podobně jako já v pyžamu, kluci si ani neobtěžovali učesat vlasy a všichni vypadají nadmíru uvolněně a šťastně. V srdci pocítím šílenou vděčnost.

„Visenyo," osloví mě přátelsky Remus, ten si mě všimne jako první. Celá ta naše parta se na mě otočí krkem, já vykouknu ze svého úkrytu a namířím si to za ním na skoro prázdný gauč. Padnu přímo vedle něj a oplatím mu zubatý úsměv.

„Dobré ránko," popřeje mi lišácky.

„Dobré ránko," odvětím mu stejným tónem a on se začne hloupě smát. „Jak sis užil ples?" zeptám se čistě ze zvědavosti.

„Božsky, Visenyo, co ti budu povídat," básní, oči upíná na Mell doufajíc v její žárlivou reakci, která se ovšem neobjeví.

Svá temná kukadla poté přesune na Lily opodál, ta nevěřícně zavrtí hlavou a zvedne se ze svého místa, aby si mohla jít dolít jakýsi horký nápoj do svého již prázdného poháru. „Už ti chybím, lásko?" zeptá se jí James provokativně, ona mu dlaní plácne na čelo a ignoruje ho.

„Ještě jednou mi tak řekni a už nikdy s tebou nikam nepůjdu," pohrozí mu, když se vrací do křesla s červení v obličeji a širokým úsměvem.

Těkám mezi nimi panenkami a nemůžu se přestat culit, přeci jen, Jamesovi trvalo nějaký ten pátek, než Lily konečně přesvědčil, aby jeho pozvání doslova kamkoliv přijala. Věřte mi, zkouší to už minimálně poslední čtyři roky. Hodí se k sobě. Může se tvářit jakkoliv tvrdě a nedobytně, její oči ji stejně zrazují. Vidím v nich, že si to včera do poslední chvíle po jeho boku užila.

„A co ty? Všechno dobrý?" obrátí se zničehonic na mě a probudí mě z proudu myšlenek. Cuknu sebou a ohlédnu se na něj do strany, nohy už jsem si stačila přitáhnout k trupu, abych si je mohla kolem dokola obejmout.