L e g i l i m e n s| 𝖱𝖾𝗀𝗎𝗅𝗎𝗌 𝖡𝗅𝖺𝖼𝗄

𝐈.- Jak to všechno začalo

Upstairs is Regulus Black <3

O PĚT LET DŘÍVE

Nehybně ležím v posteli, hlavu si podepírám rukou a znuděně zírám do stropu. Nemůžu za žádnou cenu usnout, už zhruba tři zdlouhavé hodiny v kuse se podrážděně převaluji z boku na bok pořád dokola, a za boha nemůžu najít tu správnou pozici ke spánku.

Všechno mě za tu dobu tak bolí, že už v sobě ani nenacházím tu vůli se pokusit nějak speciálně lehnou a usnout, tudíž pouze odpočívám a rozhlížím se okolo sebe.

Pokoj pro hosty, jenž se nachází v druhým a zároveň nejvyšším poschodí domu Potterových, mi není nijak cizí. Jen je krapet malý a stísněný vzhledem k tomu, že ho teď obývají rovnou tři osoby: Já a tvrdě spící Lily s Emmelin. Ohlédnu se jejich směrem, kde spolu na velké manželské posteli zasněně oddechují do polštářů a jen při pouhém pomyšlení na to, jak bych si teď krásně mohla lebedit v říši snů s mou bujnou fantazií, mě dohání k ubíjející závisti a šílenství.

K Potterovým jsem měla dorazit včera v době večeře, jak bylo prvotně v plánu, cesta se mi ale trošičku protáhla a jakmile jsem se ocitla na prahu hlavních dveří předměstského domu, vzhůru už byl jen pan Potter, jenž se vrátil z prodloužené odpolední směny na ministerstvu, a Lily zabalená do fialového županu, která nemohla spát kvůli jakési noční můře, kterou ji James před spánkem nevědomky podstrčil.

Vztekle ze sebe strhnu těžkou péřovou peřinu povlečenou do růžového ložního prádla a bosí nohy mi ulehnou na prochladlou dřevěnou podlahu a za pomoci natažených paží se vyhoupnu z proleželé matrace do stoje.

Jakmile se potichoučku, abych spící holky neprobudila, došoupu ke dveřím. Pozlacenou kliku pokojových dveří stlačím směrem dolů a potají vklouznu ven na chodbu prvního patra, kudy jako myška našlapuji ke dveřím naproti jimiž stejně tak potichu a nepozorovaně proklouznu.

Začnu se povedeně usmívat, zavřu za sebou a obrátím se o sto osmdesát stupňů a čelem k mému cíli. Všude je tma, avšak měsíční svit to jistí.

Prvně si v ložnici všimnu rozvaleného Jamese, který s pusou elegantně otevřenou dokořán a hlasitě chrápající spí po mé levici přímo za dveřmi a ruka mu volně visí dolů z jednolůžkové postele.

Dojdu k němu, jemně jeho hubenou paži vezmu a vrátím mu jí zpátky ke zbytku těla, načež ho ještě po uši přikryji pokrývkou, aby mu nebyla zima a políbím ho na čelo na uvítanou.

Pyšně se nad svým správně maminkovským činem pousměji.

Následně už konečně začnu věnovat svou veškerou pozornost těm dvěma, kvůli kterým jsem se sem vlastně vplížila. Bratři Blackovi, jmenovaně Regulus a Sirius, jedni z mých nejlepších přátel hned po Jamesovi, jako zabití spí na manželské posteli a jsem si jistá že kdyby to šlo, hned by jí rozdělili na dvě a odšoupli se od sebe co nejvíc by jim rozměry pokoje stačili.

A ač je Regulus o rok mladší, je svému staršímu bratrovi zapeklitě moc podobný. A takhle se zabořenými obličeji v polštáři a dekou díky zimně přiraženou až u temene hlavy, mám problém je jednoho od druhého rozpoznat, tudíž se musím spoléhat jen na svůj odhad.

Po očku nakouknu k levé straně postele a neslušně mu jeho pokrývku stáhnu ke krku, načež se mi vzápětí naskytne jeho nesouhlas, v podobě hozeného péřového polštáře do mého obličeje.

Můžu si za to sama.

Podle dlouhých černě zbarvených vlasů nemusím nadále otálet a vydám se k druhému chlapci. Po špičkách přijdu k posteli toho napravo. Na krátkou chvilinku mu z těla odhrnu hřejivou peřinu, vkradu se mu pod ni a s širokým úsměvem na rtech napjatě čekám, než mou přítomnost zaregistruje.