Já a MATTEM/útěk ✔

Kapitola 6.

Ignorování ostatních ve škole mi moc nepomohlo, ale druhý den už měla jít Naďa do školy, takže alespoň něco.

Snažila jsem se zatajit můj vztah s Matyášem, ale už na to přišla ...

„Biby! Zakřičela na mě mamka "

„Ano? co je, řekla jsem "

„Ty s někým chodíš? zeptala se mě přísně "

"emm ... ne, snažila jsem se zatajit"

(dala mi facku)

„Auu! vykřikla jsem "

„Nelži mi! viděla jsem tě jak sis dávala pusu s tím klukem z toho vedlejšího paneláku, máš s ním něco!? naštvaně se zeptala "

„Dobře, je to Matyáš ... můj kluk, opatrně jsem se přiznala, ale věděla jsem, že to dopadne špatně"

„Nikdy žádného kluka mít nebudeš! křičela na mě a dala mi další facku, velkou tak, že jsem spadla a narazila jsem do stolu"

Po zbytek dne jsme s mamkou už nepromluvily. Měla jsem chuť někde utéct, ale mamka mě držela doma a nechtěla mě pustit.

Další den ve škole ...

„tak už si tady! zavolala jsem na Naďu"

„jo, odpověděla"

Před hodinou tělocviku v šatnách ...

„Biby? Řekla Naďa "

„Ano? co je, řekla jsem "

„Od čeho máš ty modřiny? zeptala se "

"emm ... to nic není, snažila jsem se ulehčit situaci"

„Víš, že mi můžeš říct všechno, řekla Naďa"

„Tak dobře, ale až po škole"

„Tak jo"

Odpoledne jsem měl mít sejít s Naďou.

"tak jsem tady, řekla Naďa"

"ahoj, Biby, pozdravil Matyáš zpovzdálí"

„Ty jsi vzala i Matyáše? řekla jsem "

„Jo, přece jen spolu chodíte, musíte to vědět"

„Tak a teď nám řekni od čeho máš ty modřiny, řekla Naďa"

„Tak dobře ... jsou o mámy"

„Od mámy?! řekli oba dva najednou "

"asi zjistit, že chodím s Matyášem"

„ale to není důvod tě bít, řekla Naďa"

„no, ale moje máma je trochu jiná ... ona má PTSD"

„co to je? zeptali se oba dva"

„PTSD je posttraumatická stresová porucha, jsou to zátěže nebo úzkosti z nějaké špatné vzpomínky"

„moje máma to má od té doby co se rozvedla s tátou, asi to v ní něco zanechalo a proto asi nechce, abych měla nějakého kluka, protože jí to připomene, aby se to stalo se stalo pár nepěkných ... třeba, když se s tetou hádali, ale táta ji párkrát i znásilnil "

„aha, ale co s tím uděláme, řekl Matyáš"

„to právě nevím, řekla jsem"

"mojí mámě nedomluvíš, je tvrdohlavá"

„ale scházet se za jejími zády to taky není řešení, řekla Naďa"

„zkusíme o tom popřemýšlet, a jestli ti zase ublíží napiš nám, řekla mi Naďa"

"dobře, odpověděla jsem"

"už je tma půjdeme domů, řekl Matyáš"

„Proto nemám ráda zimu, stmívá se vždycky strašně brzo, řekla jsem"

O týden později už byly vánoční prázdniny, takže jsme až do ledna neviděli, i když jsem jim ale asi pětkrát napsala. Řekli jsme si, že až půjdeme zase do školy už s tím něco uděláme. Jak už jsem řekla i o Vánocích mě mamka párkrát zbila, ale alespoň jsem měla klid od těch nadávek ze školy.