Já a MATTEM/útěk ✔

Kapitola 11.

Pohled Naďy

Když jsem odpoledne přišla domů z tréningu nikdo doma nebyl, ale přišlo mi to divné, protože už tu měl být Matyáš. 

"asi je někde s Biby, řekla jsem si"

Potom jsem uviděla, že mám na stole nějaký dopis. Když jsem se na něj podívala byl od Biby. Začala jsem číst...

"Milá Naďo, chtěla jsem ti říct, jak dobrá...ne, úžasná kamarádka jsi. Pomohla jsi mi vždycky, když jsem potřebovala pomoct a také sis na mě udělala vždycky čas. Kéž by byli všichni takoví skvělí přátelé, jako jsi ty. Ale každý ptáček jednou musí vyletět z hnízda, takže se s tebou musím rozloučit, ale doufám, že ne navždycky. Chci s Matyášem utéct někde daleko, někde, kde si můžu žít svůj nový a vlastní život...jen já a Matyáš. Proto doufám, že to pochopíš a odpustíš mi to, děkuji. Tvá Biby ❤"

Když jsem si to přečetla začala jsem brečet.

"takže už jsem sama? zeptala jsem se sama sebe se slzami v očích"

Chtěla jsem jim zavolat, ale ani jeden z nich mi to nezvedl. Ještě jsem chtěla jít k Biby domů, jestli tam třeba nenechala mobil, když mi to nebere. Když jsem tam přišla byly tam vyražené dveře a v nich policisté a záchranáři, kteří ošetřovali Bibyinu mámu. Zeptala jsem se, co se tady stalo, ale řekli mi jen, že se Biby a Matyáš pohřešují. 

Asi o 10 minut později tam přišli i moji rodiče a policisté jim všechno řekli. Ukázalo se, že si vzali mámino auto a někam s ním odjeli, takže se je pokusí pomocí toho auta najít. Policisti si ještě vzali ten dopis, který jsem dostala a řekli, že jestli uvidíme nějakou stopu máme je zavolat.