Já a MATTEM/útěk ✔

Kapitola 14.

Ráno, když jsme se vzbudili, taťka už měl pro nás nachystanou snídani. Když jsme se nasnídali zeptal se mě...

"a nehledají vás už policisti?"

"jo, ale naštěstí nás nenašli, odpověděla jsem"

"jo, málem bych zapomněl, řekl taťka a pro něco si šel"

Přišel ke mně a řekl...

"všechno nejlepší k narozeninám, a dal mi dárek"

"jé děkuji, řekla jsem"

"tak si to rozbal, řekl mi"

"to je pistole? řekla jsem trochu nechápavě"

"ano, řekl"

"ale k čemu mi to bude? zeptala jsem se"

"když si byla malá říkala si, že chceš být policistkou, taky jsme si párkrát zašli na střelnici, líbilo se ti to"

"teď máš vlastní, řekl"

"emm...tak teda děkuji, řekla jsem trochu zaskočeně"

O dva dny později...

"Matyáši, řekla jsem"

"ano, co je"

"mám pocit, že s taťkou není něco v pořádku"

"co, tak dal ti jen pistol, jako sebeobrana dobré"

"já nemyslím tohle"

"mám pocit, že taťka bere drogy"

"co?"

"ano, včera večer se venku popral s nějakými lidmi a taky jsem u něj našla pytlíček s drogou a fotky znásilněných žen"

"to nemůže být pravda"

"ale je, a ukázala jsem mu to"

"tak dobře už ti věřím, jen mi tady s tím nemávej před obličejem, řekl"

"musíme odsud pryč, řekla jsem"

"ale jak, pěšky jít věčně nemůžeme"

"můžeme si vzít jeho auto"

"tak jo, vezmi si věci a půjdeme"

"jo"

Vzala jsem si věci a chtěla jsem odejít. V tu chvíli ale vešel táta, který byl asi z drogovaný a pod vlivem alkoholu. Začal na mě řvát kam jdeme. A když jsem mu řekla co jsme u něj našli, a že kvůli tomu chceme odejít naštval se a vytáhl na mě nůž. Chtěl mě bodnout, já jsem ale vzala tu mou pistoli, co mi dal a střelila jsem ho do hrudníku. Táta se skácel k zemi, vykrvácel a zemřel. Byla jsem v šoku a rozbrečela jsem se. Matyáš přišel ke mně a uklidňoval mě. Řekl, že to ale bylo ze sebeobrany a že za to nemůžu. Vzali jsme si teda všechny věci včetně nějakých tátových peněz a šli jsme k jeho autu, se kterým jsme raději co nejrychleji odjeli.

"kam ale teď půjdeme, řekla jsem"

"uvidíme, mám nápad, řekl Matyáš"

"tak kam teda pojedeme, zeptala jsem se"

"třeba, zatím můžeme jet k jednomu mému kamarádovi, bydlí na Vysočině, taky jsem s ním občas natáčel videa na YouTube"

"aha a kdo to je?"

"jmenuje se Vitaliy"

"Vitaliy? co to je za jméno"

"je z Ukrajiny, ale na YouTube si říká Vitaa"

"aha, tak můžeme jet za ním"

"tak jo, řekl Matyáš a vyjeli jsme"