S láskou Dominik 2 (Nik Tendo)

#3

S Kris jsem sbalila pár věcí. Včetně věcí pro Adel a vyrazily jsme k apartmánu. Byla jsem nervózní. Byla jsem domluvená s Kris že tam přijde první a já po ní. Kris se na mě naposled koukla a uklidnila mě že to bude dobrý.

,,Ahoj" pozdravila Kris a vešla na terasu.
,,Tak co jak to dopadlo? Je to její dítě nebo ne? " ptal se Tomáš.
,,Ano je to moje dítě ." Promluvila jsem já a vešla s malou na terasu. Všichni se postavili a koukali na mě.
,,Tohle je Adel. Adel Brabcová. To nejkrásnější stvoření mého života." Moje zlatíčko které jsem momentálně pusinkovala.

Kuba přišel ke mě a hned se na Adel vrhl. Koukal na ni jako na svatej obrázek a zároveň na ni šišlal. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Po chvilce jsem si všimla Dominika jak tam stojí a kouká na nás. Přešla jsem s malou k němu.
,,Dominiku tohle Adel. Tvoje dcera. " Po obličeji se mu skutálelo pár slz. Když jsem mu naznačila že mu ji dám do náruče, nebránil se. Vzal si ji a začal na ni mluvit a pusinkovat. Dominik je otec. A my dva jsme rodiče.

Před tím jsem si to neuvědomovala. Byla jsem to jen já a Adel a teď do jejího života bude patřit i Dominik. Netuším jak to bude dál. Nechci se k Dominikovi vracet. Přece jen mě podvedl. I když mi tvrdil v dopise, že to bylo kvůli práškům.

,,Kdy jsi nám to chtěla říct? Ví to vůbec Jakub? " Zeptal se Yzo.
,,Jakub to ví a celou dobu mi říkal ať vám to řeknu. Ať přijedu a ukážu vám svoji. Naši dceru." Při poslední větě jsem se koukla na Dominika.
,,Kdyby jsme nepřijeli, tak by jsi nám to tajila dál? " Zeptal se opatrně Dominik.
,,Já nevím chtěla jsem vám to říct, ale nevěděla jsem jak. Byla jsem na to sama. Ani nevíš jak moc jsem se chtěla vrátit, aby jsi viděla svoji dceru hned po narození."Odmlčela jsem se. Vážně jsem chtěla přiletět.

Chvilku jsme si ještě povídali o dceři a o tom jak jsem to tu s ní zvládala. Jakub si mě po chvilce vzal bokem.
,,Hele, proč jsi na ten dopis Dominikovi neodepsala nebo mu aspoň nenapsala že jsi ho četla?"
,,Já ani nevím. Chtěla jsem ten život v Pardubicích nechat za sebou. Kdybych odpověděla řešilo by se to. A taky bych musela s pravdou ven. A to jsem nezvládla." Odpověděla jsem Jakubovi na jeho otázku a bylo vidět že mě nechápe. A kdo by chápal? Vždyť si tímhle ani jeden nikdy neprošel a neprojde. Myslím tím to, že ani jeden z kluků nebude nikdy těhotný a nebude muset dělat taková rozhodnutí.

Adel začala plakát a Dominik byl v koncích. Nevěděl jak ji utěšit. Hned jsem šla k němu a Adel si vzala. Po chvilce přestala plakát a já si došla pro kočárek, který jsem nechala u dveří. Adel po chvilce usnula a já se tak mohla věnovat klukům. Měla jsem toho tolik na srdci a hlavně jsem měla pocit že si musím promluvit s Dominikem.

,,Hele můžeme si promluvit? " Otočila jsem se na Dominika a ten jen kývl na souhlas. Šli jsme do jeho pokoje.
,,Nevím jak začít takže budu plácat páté přes deváté." Zasmála jsem se.
,,Ještě jednou se ti chci omluvit za to že jsem ti neřekla o Adel. Máš na ni právo a nechci ti ji upírat. Je to tvoje dcera. Chci, aby jsi byl v jejím životě a mrzí mě že jsi ji neviděl hned po porodu. Chtěla jsem ti tolikrát zavolat a říct ať přiletíš. Ještě předtím než se narodila. Ale neměla jsem odvahu. A taky jsem se bála že ji nebudeš chtít. Že nechceš být ještě otec. " Domluvila jsem a měla jsem co dělat abych se tam hystericky nerozbrečela.

,,Já to chápu. Chápu že si se bála. A jsem rád že jsi mi to řekla dřív než začala chodit a mluvit. Nepřišel jsem o tolik a chci být v jejím životě!" Hrdě odpověděl.
,,Taky bych si přál aby jsme byli rodina a pochopím když nebudeš chtít. Rozhodně budu doufat že popřemýšlíš o nabídce, kterou ti dám." Odmlčel se a já čekala co z něho vypadne.

,,Chci ti sehnat byt v Pardubicích. Abych vás měl nablízku. Španělsko je sice krásné, ale je daleko. Hodně daleko. Vím že Jakub bydlí se svojí přítelkyni takže bych ti sehnal od kámoše jeden byt. Teď ho prodává a já bych ho koupil. Je mi jasný že mě ho nenecháš platit i když bych si to přál. Takže to uděláme tak, že ty se tam nastěhuješ a budeš mi platit nájem a já vás budu mít blízko." Koukal na mě a bylo vidět že si to za těch pár hodin co o Adel ví, promyslel. 

,,Dominiku. Já asi nechci zpátky do Pardubic" Odmlčela jsem se.
,,Nechci zpět svůj starý život. Teď jsem šťastná a chci tu zůstat. Sice mi chybí po boku chlap co by mě miloval, tak jak já milovala tebe. Ale bojím se že se to zase všechno posere." 
,,Nedovolím aby se to posralo. "
,,Promiň, ale tvoji nabídku odmítnu." Koukla jsem na něj a bylo vidět že ho to mrzí.
,,A jak mám trávit čas se svojí dcerou když budeš tady? Hm? Jak? Vyhodím tolik peněz za letenky."
,,A to že vyhodíš pár milionu za byt ti nevadí? Ale dát měsíčně 1200,- ( ber to s rezervou tu cenu) za letenku je problém." Rozmáchla jsem rukama a snažila se nezvyšovat hlas.
,,Ale o to jde že budu s Adel jen jednou do měsíce a ne každý den. Nebo aspoň obden. Já vás chci mít co nejblíž i za cenu že my dva nemáme šanci" Při poslední větě přišel Dominik ke mě a chytl mě za boky. Pod jeho dotekem jsem se zachvěla a měla pocit jako bych měla vybuchnout.

Tolik mi jeho doteky chyběly. Tak moc. Chci aby to byl on co bude po mém boku. Ten vedle kterého se budu probouzet každé ráno. Mám strach že to udělá znovu. Že bude ten který mi znovu ublíží a já pro Adel nebudu dost silná. A já nechci aby mě moje holčička viděla nešťastnou nebo na dně. Chci aby mě viděla šťastnou. 

,,Nech toho prosím." Odstrčila jsem Dominika od sebe aby pochopil že to takhle nepůjde.
,,Co mám udělat aby jsi souhlasila? Udělám cokoliv." Klekl si před mě. A prosil.
,,Já si to nerozmyslím. Teď tu budete měsíc. Pracuji z domu. Můžeme se domluvit na hodině kdy přijdeš za malou. Jinak se nemusíš bát. Na celý srpen letím do ČR. Ukázat Adel Jakubovi a rodičům. Takže ji uvidíš a nebudeš muset za námi. Na zbytku se pak domluvíme." Trošku chladně jsem mu navrhla jak to celé bude a přesto prostě nejede vlak. 

Možná dělám chybu. Možná jsem měla jeho nabídku vzít. Možná.

Momentálně nevím úplně jak to bude pokračovat. Chtěla jsem to trošku jinak, ale neměla jsem inspiraci tak jsem to napsala tak jak jsem to cítila. Omlouvám se pokud nebudou vycházet kapitoly. Budu se snažit psát co nejvíc.