S láskou Dominik 2 (Nik Tendo)

#4

Z pohledu Dominika

Nevím co si o celé situaci mám myslet. Jsem otec. Já jsem táta té nejkrásnější holčičky na světě. Celé se to podělalo víc než jsem čekal. Doufal jsem že by jsme to se Sarou mohli dát dohromady a teď v to kurva doufám a budu se snažit. Štve mě že se Sára nechce přestěhovat. Takhle to budu mít k oboum daleko. Nechci se stěhovat do Španělska. Mám v Pardubicích všechno. Nemůžu to jen tak opustit.

Sára opustila můj pokoj a já seděl na posteli a nevěděl co budu dělat. Zase na mě přicházeli stavy, o kterých jsem si myslel že už nepřijdou. Nenávidím to. Tak moc to nesnáším. Lehl jsem si na postel a koukal do stropu. Dnes už nic nevyřeším. 

Sám jsem nebyl snad ani deset minut. Přišel za mnou Jakub. 
,,Tak co? Jak to dopadlo?" Zeptal se celkem ustaraně.
,,Nijak. Chce zůstat tady. Je ochotná se semnou domluvit na dnech kdy budu za Adel lítat. Jak kokot." Postěžoval jsem si.
,,To jako vážně? Vždyť v Pardubicích má tolik kamarádů a v ČR rodinu."
,,Já vím ale co mám dělat? Nutit ji nemůžu." Nechce tak nechce. Já se budu snažit ji přemluvit. Hlavně nesmím přijít o Adel.
,,Musíš ji o kouzlit tak jako poprvé. Minule to fungovalo. Tak zapoj všechno co na tobě milovala a donuť ji ať se znovu zamiluje. " Je pravda že minule se do mě zamilovala když jsme spolu trávili čas, tak třeba to i teď vyjde. Stále máme k sobě hodně blízko.
,,Chápeš to já jsem otec. Mám dceru která bude mým odkazem. Doufám že ta holka má talent jako já." Zasmál jsem se.
,,V to taky doufám." S Jakubem jsem se po chvilce zvedli a šli zpátky na terasu. Adel spokojeně spinkala v kočárku a já si sedl vedle Sáry. Ne že bych tam šel úmyslně, ale jinde nebylo místo.

Ani jednou se na mě nekoukla. Dělala jako bych nebyl. Zajímalo by mě co se jí teď honí hlavou. A jestli vůbec aspoň trošku přemýšlí nad stěhováním. Chci aby jsem byli rodina. Seděla tam a usmívala se od ucha k uchu. Tak moc jí to slušelo. Byla stále tak krásná a dokonalá jako před rokem.

Nenašel jsem na ni nic co by mě do ní odrazovalo nebo co by mi na ní vadilo. Jen to že hned zamítla moji nabídku.
,,No nic je pozdě. Musím Adel ještě vykoupat a nakrmit. " Zvedla se a já šel ještě podívat na spící Adel.
,,Chceš ji vykoupat a nakrmit?" Zeptala se mě. Její otázka mě zaskočila. Vážně si mě pustí do bytu? Kývl jsem na souhlas. Jakub mě ale zastavil.
,,Teď máš možnost jí to říct! Musí to vědět. " Šeptl na mě Jakub.
,,Já vím. A řeknu jí to. Ale dnes ne. Nechci dnešek nějak kazit. " Ten se na mě jen koukl jako bych dělal chybu a já se ho snažil ignorovat. Je na to dost času. Musím jí to říct to má pravdu, ale ne dnes. Nechci to hned pokazit.

Se Sárou jsme se vydali do jejího bytu kousek od našeho apartmánu. Sára otevřela dveře a malou donesla do postýlky.
,,Posaď se. Já mezitím připravím mléko a pak jí dáš na jist a společně ji vykoupeme a uložíme. Ju? " Musel jsem se nad tím zasmát. Je z ni máma. Začala se tak chovat i normálně. Po chvilce přišla s lahvičkou a tu položila na stůl. Vzala malou a dala mi ji do náruče. Díval jsem se na ni a ona na mě. Je mi vážně podobná. Naprosto dokonalá jako její matka.

,,Tak tady máš mléko a až přestane pít tak ji nech krknout. " Vysvětlila mi co mám dělat a já ji dal do té malé pusinky mléko. Byla tak spokojená a nevinná.
Adel si krkla a my se spolu vydali do koupelny. Tam už měla Sára nachystanou vodu a začala Adel svlékat. Opatrně jsem ji položil do vaničky a hned ji na to omývat. Tak jak mi Sára řekla. Adel si to užívala. Smála se a cákala okolo sebe. Oba jsme byli mokří. Já měl tričko celé mokré. Když jsem vyšel z koupelny, hned jsem si ho sundal a dal na židli.

,,Ou promiň. " Vešla do místnosti Sára. Jakoby bylo něco špatného na tom že jsem jí ukázal něco co už dávno viděla.
,,V pohodě. Adel si dala záležet na mém tričku tak jsem si ho sundal. Snad nevadí. Přešel jsem blíží k Adel a Sáře. Vzal jsem si malou do náruče. Sára chvilku zírala, ale pak se vzpamatovala a šla mi ukázat pokoj, kde Adel uložíme. Ani ne do pěti minut spala.

Oba jsme se vydaly do obýváku.
,,Ještě jednou promiň že jsem ti to tajila. Nechtěla jsem to tak, ale ani jinak. Přiznávám...Měla jsem strach z tvé reakce. " Sklopila zrak a sedla si na sedačku.
,,Nemusíš mít strach. Já se o vás postarám. Obě vás miluji a nikdy nepřestanu. Nikdy Adel nebude nic chybět. To se můžeš spolehnout. A ani po tobě nechci, aby jsi mi dávala druhou šanci když to sama nebudeš chtít. Nechci se před Adel hádat nebo se přetvařovat. Tohle si nezaslouží. A ani ty. " Přišel jsem k ní a chytl její bradu a donutil ji se na mě podívat. Měla strach v očích. Bála se. Mrzí mě že mi to neřekla dřív, ale lepší než kdyby mi to tajila.

Klekl jsem ji před ni a stále ji držel za bradu. Upřeně jsem se ji díval do očí a ona mě. Ani jeden neuhnul pohledem. Nevím co přesně jsem tam ještě viděl, ale děsilo mě to. Nevím jestli víc to že nevím co to je a nemůžu ji pomoct nebo to že to může být její nenávist vůči mě.
,,Chci aby jsi věděla že jsi pro mě strašně důležitá a nechci tě ztratit. " Na to mi nic neodpověděla a odvrátila pohled. Hned jsem ji natočil zpět a lehce políbil.

Neodvážil jsem se pohnout rty. Bál jsem se že se odtrhne a tahle chvíle skončí. Ona ale rty lehce pohnula. Neváhal jsem a opatrně s nimi začal hýbat. Byly tak jemné a měkké. Tohle mi chybělo. Tak moc. Skoro jsem se nedokázal ovládat. Pomalu jsem svoji ruku přesunul na její tvář a druhou na její boky. Lehce jsem ji hladil a doufal že tohle bude pokračovat.