S láskou Dominik 2 (Nik Tendo)

#15

Dneska je 12.2. Adel slaví své první narozeniny. Je něco okolo páté ráno a já jsem vzhůru. Adel ještě spinká. Mohla bych taky spát. Ale nejde mi to. Když Dominik zjistil že má dceru, představila jsem si jak budeme společně slavit její první narozeniny. Dneska je ten den a nebude to tak. Proč? Protože Dominik je stále v kómatu. Neprobral se. Doktoři si tvrdí že je už naprosto zdravý. Po autonehodě má už jen pár pohmožděnin, ale jinak je zdravý. Teď už je to jen na něm. Na štědrý den a silvestra jsem tam byla s kluky a slavili jsem to sním. Nechali jsem mu tam dárečky a byly tam sním. Co kdyby se probudil a nikdo tam nebyl a on zjistil že je štědrý den?

Za tu dobu jsem se s kluky opět sblížila. Jediné co mě děsí je že Dominik to tak vidět nebude. On měl nehodu když jsme se nebavili. Když mě nenáviděl a nechtěl mě ve svém životě. Další věc je ta že jsem zjistila jak to je s tím pojištěním. Dominik když jsme se rozešli stále chtěl abych byla já ta co dostane peníze od pojišťovny kdyby umřel. A pak mě napsal navíc do závěti. Měl příšerné období a já ho odmítala. Nechtěla jsem s ním mít nic společného. Prý když zjistil že má dceru navýšil si pojištění abych z toho měla víc peněz. Idiot. Jestli se z toho neprobere tak ho budu nenávidět do konce svého života. Vždyť bych mu ani nepoděkovala.

Dneska budeme ve studiu slavit Adel narozeniny. Budou tam kluci z labelu a Jakub s přítelkyni. Prostě velké narozeniny které si Adel zaslouží. Bohužel bez Dominika. Ano nevím jak by to vypadalo kdyby nebyla ta nehoda. Nenáviděli by jsme se? Nebo by to bylo lepší? Vždyť já ho nechci ztratit. Přestěhovala jsem se sem i přesto že jsem věděla že mě nenávidí. Že mě nechce vidět.

Moje narozeninové rozhodnutí pro Adel, doufám že toho nebudu litovat, bylo napsat Dominika do rodného listu. Takže až se probere bude z něho otec. A bude se starat. Jakub mi říkal že nad ní přemýšlí a lituje toho že Adel opustil. Takže až se probere bude se o svoji dceru starat.

,,Tak moje nejkrásnější lásko vše nejlepší k narozeninám. " Popřála jsem Adel vše nejlepší. Už chodí a zkouší povídat. Roste mi před očima.
I kluci jí popřáli. Dali jí dárky a užívali si oslavu. Dokud jsem nedostala hovor z nemocnice.

,,Co se děje?" Zeptal se mě Tokáč.
,,Dominik se probral. " Oznámila jsem nahlas. Byla jsem mimo. Nečekala jsem to a zároveň jsem doufala že se co nejdřív probere. Probral se na narozeniny Adel. Dokonale načasování. Samozřejmě jsme všichni nasedli do auta a jeli do nemocnice. Bohužel nás všechny naráz nepustili do pokoje. Takže jsem šla já a Jakub s Tokáčem. V ruce jsem držela Adel a pomalu vcházela. Kluci šli první a já hned za nimi. Bála jsem se. Nevěděla jsem co mě čeká. Bude mě vůbec chtít vidět? Co když na mě bude jen řvát.

,,Zdar kámo." Pozdravil Jakub a Tokáč. Mě si zatím nevšiml. Věnoval se klukům.
,,Ahoj Sáro." Promluvil nakonec i na mě.
,,Ahoj." Pípla jsem a stále jsem byla dál od jeho postele. Jenže to by nebyla Adel kdyby se nezačala hemžit, vrtět a já ji musela postavit na zem. Ta udělala pár kroků a stále měla potřebu chodit.
,,Ona už chodí. Jak dlouho jsem mimo?" Zeptal se udiveně Dominik.
,,Necelých pět měsíců ." Odpověděl mu Jakub.
,,Ona už chodí a povídá."
,,Spal jsi skoro pět měsíců. Ale Adel jsi neviděl skoro 7 měsíců. Dnes má narozeniny. " Odpověděla jsem mu. Nevídali jsme se. A pak byl pět měsíců v kómatu. Ona mezitím vyrostla. Je to stále ten stejný Dominik. Jen si hrál na to co není. A už ani nebude. Vždyť Adel je pro něj vše.

Chytla jsem Adel a dala ji na postel k Dominikovi. Bylo vidět že hltá každičké slovíčko a pohyb co udělala. Seděla tam vedle něj a hmatala mu po ruce, kterou měl plnou tetování. Po chvilce si k němu bez váhání lehla a přitulila se. Bylo to tak dojemné. Chtěla jsem si k nim lehnout a aspoň na chvilku předstírat že jsme normální rodina.

Z pohledu Dominika

Ta nehoda. Byl jsem mimo a vletěl do křižovatky. Přestože jsem měl přednost, vletěl jsem tam a naboural do auta, které mi dávalo přednost. Stalo se to rychle a já si z té nehody nic nepamatuji. Jen to že jsem opět myslel na Adel. Jak se moje dcera má. Jak jsem si to posral. A jak to nejde vrátit zpět. Když jsem se probudil, měl jsem pocit jako bych jen spal. Prostě deset hodin spánku a dobrý. Zdálo se mi o Adel, o labelu a vlastně o mém celém životě.

Když jsem se probudil sestra hned zavolala Sáře. Můj nouzový kontakt. Nezměnil jsem to. I když jsem se sní hádal nebo ji nenáviděl.

Během chvilky tu byla. Ona i Adel a kluci. Jakub a Tokáč mě hned obejmuly a já stále vyhledával pohledem Sáru. Stála bokem s malou. No ona už tak malá není. Přes dva měsíce jsem se choval jako kokot a nevídal ji. A teď jsem dalších pět strávil v kómatu. Ona už chodí a povídá. Sára mi ji posadila na postel a ona hned začala prozkoumávat moje tetování. Poté si lehla ke mě a chytla moji ruku. Byla dokonalá. Jen aby si k nám lehla Sára a jsme kompletní rodina.

Postupně se u mě vystřídali všichni. Já ale chtěl mluvit pak už jen se Sárou. Kluci nás proto nechali a Adel si vzali sebou.
,,Je mi líto jak jsem se choval. Nezasloužila sis to. A ani Adel. Měl jsem se starat. Pokud jsem byl a stále jsem naštvaný na tebe, neměla by to odnášet Adel. Ona za to nemůže. Chci aby měla mámu i tátu. I kdyby jsme měli každý bydlet na jiném konci světa." Koukala na mě a nevěděla co říct. Na jednu stranu jsem rád že jsem si to uvědomil že bych tím chováním přišel definitivně o Adel, ale zas to bude víc hádek pro nás dva jako pro rodiče.

,,Já se ti chci taky omluvit. Neměla jsem to na tebe tak zavalit. Netušila jsem čím sis prošel po našem rozchodu. Netušila jsem ani jak moc jsi trpěl a vlastně to chování co jsi předvedl byl obraný mechanismus a já si celé to tvoje vystupování ke mě zasloužila. Jinak teda oficiálně bydlíme s Adel v Pardubicích a ty jsi oficiálně její otec." Zahřálo mě to u srdce.

Od teď nebudu sobecký. Na prvním místě bude Adel. Vždy to byla hudba a rodina. Ale ona je mnohem víc než to všechno dohromady. Budu se léčit. Žádné drogy a méně alkoholu. Nik Tendo bude pro fanoušky stále stejný, ale pro moje holky budu milující otec a snad i přítel.