S láskou Dominik 2 (Nik Tendo)

#14

Z pohledu Sáry

Po incidentu s Dominikem jsem na truc přidala taky instastory. Sebe s Adel. Třeba se mu rozsvítí. Jakub mi celou dobu říkal že měl pravdu že je to debil a že jsem ho neposlouchala. Má pravdu. Taky jsem se rozhodla že se přestěhuji do Pardubic. Nechci být na Adel sama a Jakub mi pomůže. I když se to jeho přítelkyni moc nelíbí. Kouká na mě jako by mi chtěla vyškrábat oči. A já se jí nedivím. Cizí holka v jejich bytě s dítětem a ještě mě její přítel obskakuje. Jenže my dva spolu máme prostě pouto které se jen tak nerozpadne. 

Odpoledne jsme se šli projít a rovnou jsme u toho nakoupili. Před obchodem jsem nechala Adel s Jakubem a šla do obchodu nakoupit. Když jsem vyšla všimla jsem si Dominika. Předstírala jsem že ho nevidím. Celou dobu na nás zíral. Řekla jsem to Jakubovi a on se na něj podíval. Dominik hned na to odešel do obchodu. Jakub mě poslal domů s tím že si prostě promluví s Dominikem. I když vím jak to dopadne, nechala jsem ho. 

Domů jsem dorazila celkem rychle. Asi jsem podvědomě utíkala od Dominika. To co mi řekl v tom studiu mě zasáhlo. Nedokázala jsem normálně přemýšlet. Stále mě to bolí. Nikdy jsem si to nepřiznala, ale Dominika jsem v srdci stále měla a mám. Jen jsem mu nedokázala odpustit. 

O dva měsíce později

Jsem konečně přestěhovaná v Pardubicích. Našla jsem si skvělý byt kousek od Jakuba. K mojí smůle i kousek od studia a Dominika. Ale to bude v pohodě. Od toho obchodu jsem ho neviděla. On vychází v noci a já přes den. Navíc teď jezdí tour. Takže se jen tak nevidíme. Máme odlišné životy a každý jsem šli svojí cestou. Svoji práci stále mám. Můžu ji dělat i z ČR což je super. Adel bude mít brzo rok. Hrozně to letí. Před námi jsou Vánoce. První Vánoce Adel. Pak její narozeniny, které má 12.2. Do toho jsem sobě a Adel musela zařídit státní občanství a taky jsem si uvědomila že jsem zapomněla Dominika napsat do rodného listu. Ale potom co předvedl tak tam nebude. Asi se ani starat nechce a já to beru jako jeho definitivní rozhodnutí. 

K celé věci se nevyjádřil. Nezajímal se a Jakub mi dal jasně najevo že mám zmizet z života všech. Ani nevím co dělá. Jen jsem si všimla nového alba nebo projektu jak tomu říká a uvědomila si že je to tak nějak na mě. Zasloužím si to. Říkala jsem si co by se stalo kdyby nepřijeli do Španělska. Dominik by nevěděl že má dceru. Všechno by bylo jinak. Já byla stále šťastná ve tam. Dominik by se ale stále trápil. Takže to vlastně všechno dopadlo dobře. Já nebudu za píču že jsem mu neřekla o dceři a on se konečně dostal z naše rozchodu.

,,Sáro?" Ozval se Jakub z vedlejšího pokoje. 
,,Ano? Doběhla jsem do pokoje a koukla na zoufalého Jakuba. Za tu dobu co tu jsme Adel přebaloval jednou a to mu moc nešlo. A teď mu to taky nejde. 
,,Ukaž, udělám to." Vyhodila jsem ho od Adel a přebalila ji. Dneska máme jít spolu na procházku. Venku je pořádná zima. Taky už je prosinec. Ve Španělsku by bylo teplo. Na jednu stranu si stále vyčítám své rozhodnutí. Stále mě tu nic kromě Jakuba nedrží. Jenže já ho tu po druhé nemohla nechat. Ano není tu sám mám tu přítelkyni, ale i tak je to část mé rodiny a rodina se neopouští.

Z kuchyně mi začal zvonit telefon. Doběhla jsem tam a zvedla neznámé číslo.
,,Prosím?" Ozvala jsem se první.
,,Dobrý den. Helena Stránská. Mluvím se slečnou Sárou Brabcovou? "
,,Ano to jsem já."
,,Vašeho přítele jsem před hodinou přijali v Pardubické nemocnici. Měl vážnou autonehodu. Momentálně je stabilizovaný a v kómatu. Je mi to líto. Návštěvní hodiny končí v sedm večer. "
,,Moc děkuji za informaci. Kde jste na mě vzala kontakt?"
,,Pan Citta vás má uloženou jak kontakt v nouzi a také je na vás psané pojistné plnění pro případ smrti pana Citty." 
,,Děkuji." Netušila jsem co mě zaskočilo víc. Co to plácám jasně že ta autonehoda. Ale nečekala jsem že mě Dominika miloval natolik že na mě na psal jako osobu co schrábne jeho prachy když umře.

,,Co se děje?" Ozval se Jakub s Adel v náruči.
,,Dominik je v kómatu. Měl autonehodu." Stála jsem tam a netušila co dělat. Nedokázala jsem se pohnout. Mám jet za ním nebo na něj kašlat? 
,,Ty vole. A kdo ti volal?" 
,,Nemocnice, prý jsem jeho kontakt v nouzi. Asi to po rozchodu zapomněl změnit." 
,,Jedeš za ním?" Zeptal se Jakub a já  váhala. Chci a nechci. Já nevím.
,,Měla bych? Já nevím. Asi bych měla." 

Jakubovi jsem nechala Adel a vyrazila do nemocnice. Našla jsem jeho pokoj a došla k němu. Byla samá modřina. Nohu v sádře a ruku taky. Byl v kómatu a nevnímal. Nebo někteří tvrdí že lidé v kómatu vnímají, ale já tomu moc nevěřím. Sedla jsem si k němu a chytla ho za zdravou ruku. Ukáplo mi pár slz. Otec mé dcery leží v nemocnici a nevím jestli se z toho dostane. A co bych pak řekla Adel. ,,Umřel když jsme se nenáviděli a nezajímal se o tebe?" 
,,Přežij to pro naši dceru." Šeptla jsem mu do ucha a dala mu pusu na čelo. 

Po odchodu z nemocnice jsem si to zamířila do studia. Potřebuji odpovědi. Zazvonila jsem a čekala až mi někdo otevře. Naštěstí to byl Tokáč. Ten jediný mě teď má rád. A to byl ten který mě jako jediný nenáviděl. 
,,Ahoj. Můžu dál?" Zeptala jsem se ho a on je kývl a pustil mě dovnitř. Když jsem tam přišla všichni na mě divně koukali. Ignorovala jsem blbé pohledy a otázky : Co tu děláš ? A podobně. Jen jsem si sedla do křesla a začala.
,,Který z vás ví něco o tom, že mě má Dominik zapsanou jako tu, která shrábne všechny prachy když umře? " Všichni na mě koukali jako na debila.
,,Jak jsi se to dozvěděla?" Zeptal se Jakub. Mohlo mi to být jasné. On ví vše o Dominikovi. 
,,Protože mi volali ze nemocnice. Dominik měl autonehodu a je v kómatu. A oni volali mě. Protože jsem jeho kontakt v nouzi."